Praha – Komunismus v Československu nikdy neskončil! Tajná policie dál vládne tvrdou rukou a bezostyšně špehuje a zavírá lidi. Vy jakožto skupina protistátních živlů jste se ocitli v jedné z výslechových místností, odkud se musíte do 60 minut dostat. Takový zážitek chce hráčům zprostředkovat nová "escapová" hra Železná opona, na kterou její autoři shánějí 65 tisíc korun na crowdfundingovém portálu Startovač.cz.
Tvůrci hry se snaží navázat na úspěšný princip únikových her, které se v Česku poslední dobou rozmáhají. Princip takových her je přitom jednoduchý, menší skupina lidí je zavřena do místnosti, odkud se během jedné hodiny musí dostat a splnit několik logických úkolů a hlavolamů, které jim k úniku pomohou.
Každá z těchto her je vždy spojena s nějakým příběhem, hráči se tak v různých místnostech snaží dostat z vězení, ukrást kód Enigma nebo najít kámen mudrců v alchymistově místnosti. Tvůrci Železné opony sází hlavně na originální příběh z alternativní reality Československa, které nezažilo sametovou revoluci a vládnou zde stále komunisté.
Místo skautských vystřihovánek herní prvky
Za projektem stojí bývalý šéfredaktor herního časopisu SCORE Honza Vrobel, který se ho rozhodl realizovat s duem filmařů a kreativců Martinem Jůzou a Filipem Veselým.
"Uvnitř místnosti vás tak nečekají skautské vystřihovánky, ale technologické puzzly, jejichž řešení vás zaručeně ohromí. Zároveň pracujeme s tím, jak kvalitně vést vaši pozornost pomocí světel nebo zvuku tak, abyste se při hraní skvěle bavili a měli dlouho na co vzpomínat," popisují autoři
Kromě originálního tématu hry se rozhodli autoři oslovit přispěvatele také formou odměn. Za příspěvek na projekt tak lidé mohou získat propagandistický plakát s jaderným Leninem, dostanou se na seznam podezřelých osob StB a navždy se tak stanou součástí hry, nebo budou terčem Státní bezpečnosti na sociálních sítích.
S komunismem se lze vypořádat i s humorem
"Nechci moc prozrazovat, ale představte si to třeba tak, že vás bude nahánět po Facebooku a Twitteru agent Bureš, kontrolovat, zda dobře pracujete nebo s kým se stýkáte," popisuje Vrobel.
Autoři se snaží komunistickou estetiku a vyznění projektu využít především jako vtip. Sami to berou jako možnost, jak se vypořádat s vlastním národním traumatem. "Jsme lidmi generace, co důsledky socialismu stále cítí na vlastní kůži, ale chceme se s tím vyrovnat tím, že vytáhneme naše národní trauma na světlo a zesměšníme ho, zparodujeme, uděláme z něj atrakci. Myslíme, že je to způsob, jak se posunout dál," dodávají.
