Nesnažím se být pořád vtipný, není to ani zdravé, říká komik Pavlásek

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
28. 12. 2019 12:30
Lukáš Pavlásek patří mezi nejznámější české standupové komiky. Kromě učinkování v televizních pořadech, reklamách a divadelních show je také textařem a autorem několika knih. Začátkem roku se objeví v nové pohádce Zdeňka Trošky Zakleté pírko a v cestopisné komedii Nejbláznivější cestopis všech dob, kde si zahrál po boku Ondřeje Sokola. O svých cestách i rolích se rozpovídal pro Aktuálně.cz.
Lukáš Pavlásek je komik, spisovatel, textař a také jeden z někdejších účastníků taneční soutěže StarDance.
Lukáš Pavlásek je komik, spisovatel, textař a také jeden z někdejších účastníků taneční soutěže StarDance. | Foto: ČTK

Na leden je naplánována premiéra cestopisného filmu režiséra Dana Svátka, který původně vznikal jako seriál. Natáčení trvalo necelé čtyři měsíce a navštívili jste při něm celkem 11 zemí na všech kontinentech, včetně Austrálie nebo Malediv. Předpokládám, že to byl váš dosavadně největší road trip?

Pracovně cestuji pořád a hodně. Nejezdím jenom na představení po celém Česku, ale i na krajanská představení do zahraničí včetně USA nebo Austrálie. Přiznám se, že nejsem dobrodruh, a i proto mě nabídka Dana Svátka lákala. Ale už vymýšlení termínů natáčení bylo komplikované kvůli všem našim pracovním povinnostem.

Právě kvůli nim jste se údajně museli pravidelně vracet do Česka. Máte spočítáno, kolik letů jste absolvovali?

S Ondrou jsme si spočítali, že jsme během tří měsíců absolvovali zhruba 40 cest letadlem. Přelety asi nakonec v cestopisu nebudou, protože by se pak celý musel odehrávat právě tam. Přitom v nich ale zažijete spoustu zajímavých historek.

Mně cesty letadlem většinou přijdou nudné a zdlouhavé, takže jaké zábavné historky jste zažil vy?

Kromě čtení, spaní a sledování filmů jsme sledovali lidi kolem a přišli nám zajímaví. Třeba z Austrálie na Bali jsem seděl vedle Japonce, který se celou cestu strašně drbal - na krku, na přirození, všude… Říkal jsem si, aby na mě nepřeskočila nějaká exotická nemoc, ale naštěstí jsem nic nechytl.

A po přistání v Austrálii, kam jsme si s částí štábu na dva dny odskočili, nás nechtěli vpustit do země, protože jsme jim byli podezřelí. Zjistili totiž, že letíme z Thajska, což pro ně bylo zvláštní a navíc z našich víz vyčetli, že jsme za tři měsíce procestovali kus světa včetně Mexika. Navíc jsem byl v Austrálii shodou okolností asi dva týdny předtím, protože jsme tam jeli turné s Na stojáka, takže nás podezřívali, že něco pašujeme.

A při cestách letadlem jsem taky napsal pár kratších básniček, které pak vyšly pod názvem Racek a moře. Fotky k nim jsem nafotil mobilem.

Cestopisní snímek byl původně plánovaný jako seriál, do kin by měl jít v lednu.
Cestopisní snímek byl původně plánovaný jako seriál, do kin by měl jít v lednu. | Foto: Jakub Šimůnek

Neměl jste po všech těch letech rozhozené biorytmy? Přece jenom čtyřicet letů do všech časových pásem po celém světě během tří měsíců není zrovna málo.

Člověk si na to nakonec zvykne, je pravda, že ke konci natáčení, v Thajsku, jsem blbě spal, ale pro mě osobně je vždycky nejhorší první den, pak mě to přejde. Navíc jsme byli v jednom kolem takže člověk to po nějaké době přestane vnímat. Třeba jeden den jsem měl představení v Ostravě a hned druhý den ráno jsem letěl do Ameriky. Večer jsem tak přijel do Prahy, vyměnil si věci v kufru a druhý den ráno odjel na letiště místo na představení kdekoliv jinde v Česku. Pak jsem se vrátil z USA, byl jsem dva dny doma a zase letěl do Japonska, jako by se nechumelilo.

A je vůbec možné v takovém tempu prozkoumat místo, kde jste se zrovna nacházeli?

To úplně ne, zkoumali jsme ho jenom v rámci točení scén do cestopisu. Měli jsme vybraná určitá místa, kam jsme se chtěli podívat a vyhledávali jsme určité situace, abychom něco natočili a bylo to srandovní. To nám většinou zabralo celý den.

Režisér vymýšlel komické situace sám, občas byly na hraně.
Režisér vymýšlel komické situace sám, občas byly na hraně. | Foto: Jakub Šimůnek

Režisér Dan Svátek tvrdí, že některé situace, které se staly, byly na hraně zákona, uvěřitelnosti a chápání. Znamená to tedy, že se do finální verze filmu kvůli obsahu nedostanou?

Režisér po nás třeba chtěl, abychom vytvořili konflikt se zápasníkem sumó. Řekl mi, abych mu vyrazil zmrzlinu z ruky. Nechtěl jsem to udělat, a tak mu ji vyrazil sám. Nebo mi v Austrálii řekl, ať vlezu do řeky, jenže jeden místní odvětil, že by tam nechodil, protože jsou v ní krokodýli. Takže jsem tam nešel a režisérovi jsem řekl, ať si tam jde sám. Takových situací bylo víc.

Cestopis měl být původně 12dílný seriál, nakonec je z něj film a v zákulisí probíhají nějaké spory mezi tvůrci a producentem. Premiéra se také přesunula z listopadu na leden. Co se stalo?

O tomhle já nic nevím. (odmlčí se) Má to být film a doufám, že bude lidi bavit. (Dále už se o sporu a změnách bavit nechce.)

Která ze zemí, kterou jste se štábem navštívili, pro vás byla nejzajímavější?

Hodně se mi líbilo v Americe, kam jezdím celkem často. Mám rád Kerouaca a v Americe na mě vždycky dýchne duch jeho postav a příběhů. Ale poprvé jsem byl v Las Vegas, připadali jsme si s Ondřejem jako ve filmu Rain Man. Dokonce jsem i vyhrál, ale pak jsem zase prohrál.

A nejzajímavější pro mě bylo Japonsko kvůli své zvláštnosti, tam bych se jednou chtěl podívat znova. Opil jsem se tam s jedním Japoncem v baru na japonském sídlišti, kde to vypadalo jako u nás v nonstopu na Chodově. Japonci pijí docela hodně, ale pak jim naskáčou fleky v obličeji, protože nejsou na alkohol zvyklí.

Když jste mluvil o tom Rain Manovi, v cestopise zastáváte roli mimoně, který se často ztrácí, a Ondřej Sokol se o vás až otcovsky stará. Nevadí vám tahle role?

Chtěli jsme, aby to byla zábava, a tyhle role nám s Ondřejem sedly. Já hraju člověka, co se občas ztrácí nebo překáží, on toho usměrňujícího. Byla to legrace, nevadilo mi to. A když je člověk takhle dlouho s někým na cestách, tak se občas chce ztratit. Na letišti, v New Yorku nebo v Údolí smrti. Nebylo to nic dramatického, prostě si občas potřebujete od ostatních odpočinout, tak chvíli někam jdete a pak zjistíte, že okolo vás nikdo není.

V cestopisné filmu působí Ondřej Sokol jako otec průvodce, zatímco Lukáš Pavlásek jako mimoň.
V cestopisné filmu působí Ondřej Sokol jako otec průvodce, zatímco Lukáš Pavlásek jako mimoň. | Foto: Jakub Šimůnek

Není pro vás těžké snažit se být pořád vtipný?

Nesnažím se být pořád vtipný. Jsem vtipný jenom na jevišti, v životě občas. A moji přátelé mě znají, takže ví, že nejsem pořád vtipný. Podle mě navíc ani není zdravé snažit se být pořád vtipný.

Vystudoval jste střední knihovnickou školu a kromě standupových představení, reklamě a filmu také píšete knihy. Nedávno vám vyšla nová sbírka povídek Soutěž jedlíků. Co vás baví víc - psaní knížek, nebo stand-upy?

Baví mě všechno a jsem rád, že to můžu střídat. Povídky jsem psal vždycky a ty jsou jiné než stand-upy. Člověk se v nich může zabývat věcmi víc do hloubky a rozehrávat situaci, na kterou má ve stand-upu dvě věty. Odmalička mě fascinuje život kolem, cokoli vidím a zaujme mě, mám chuť o tom napsat nebo ze situace vytvořit scénku.

Lukáš Pavlásek (41 let)

  • Pochází z Humpolce.
  • Vystudoval střední knihovnickou školu v Praze, po které vystřídal několik zaměstnání, včetně IT oddělení v nadnárodní společnosti.
  • Ke stand-upovým představením měl blízko od dospívání, kdy založil kapelu, ale zjistil, že neumí zpívat ani hrát na kytaru.
  • V roce 2005 debutoval v pořadu Na stojáka a stand-upovými představeními se živí dodnes. Kromě toho se podílel jako scenárista show KOKO TV na TV Barrandov, účinkoval v pořadu StarDance…když hvězdy tančí (2015).
  • Kromě toho si zahrál ve filmech Občanský průkaz (2010), Parádně pokecal (2014) nebo Špindl (2017).
  • V nové pohádce Zdeňka Trošky Zaklaté pírko si zahrál postavu vodníka, objevuje se i v pokračování komedie Špindl 2.
  • Napsal celkem šest knih, které jsou určeny dětem i dospělým. Nejnovější se jmenuje Soutěž jedlíků.
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Čtyři Ázerbájdžánci zahynuli při výbuchu miny

Čtyři ázerbájdžánští civilisté přišli o život poté, co pod jejich automobilem explodovala protitanková mina v oblasti, kterou nedávno dobyla ázerbájdžánská vojska během šestitýdenní války s Arménií. Boje, které propukly 27. září, ukončila dohoda, dosažená v noci na 10. listopadu. O úmrtí civilistů informovala generální prokuratura v Baku, podle které pátý cestující ve voze vyvázl se zraněním. Výbuch zdůraznil nebezpečí, jakým Ázerbájdžánci čelí na tomto území. Minu nastražili arménští vojáci při svém odchodu z tohoto okresu, který spolu s dalšími šesti ázerbájdžánskými okresy po čtvrt století ovládali Arméni spolu s celým Náhorním Karabachem. 

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Izraelci opět protestovali proti premiérovi

V izraelských městech se znovu konaly protesty proti premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, který čelí u soudu obžalobě z korupce. Izraelci proti němu protestují už 23 víkendů, dnes stejně jako v minulých případech jich několik tisíc přišlo před premiérovu rezidenci v Jeruzalémě. Další protesty se konaly v Tel Avivu, Caesareji, Holonu a v dalších městech. Cílem protestujících je přinutit Netanjahua k rezignaci. Kromě tří kauz, ve kterých už je souzen, chtějí demonstranti rozšířit jeho stíhání i o případ nákupu armádních ponorek. V této kauze byl Netanjahu vyslýchán, ale není obviněn. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy