Tuk nese chuť, píše se na krabičce s nazdobenou koblihou, kterou si zákaznici mohou nově koupit, i když v Brně jen přestupují. Růžový koblihomat se nachází v hlavní hale, tedy v místě, kde velké množství lidí hledí na obří tabuli a čeká na informace o příjezdu svého spoje.
Za nápadem stojí Marek a Michal Richtarovi, kteří už několik let provozují koblihárnu v ulici Pekařská. Od nádraží je vzdálená něco přes kilometr, a tak je koblihomat o hodně blíž centru a spěchajícím cestujícím.
V tomhle sladkém byznysu má Michal na starosti všechno, co se řeší před pultem, a Marek za ním. A právě on - pokud ho tedy zrovna nevystřídá kolegyně - zadělává těsto na koblihy už ve čtyři ráno. Denně jich prodají několik stovek. V pátek odpoledne už je pult více než poloprázdný a koblihomat jakbysmet.
Marek každý měsíc vymýšlí nové menu. V lednu je třeba hitem kobliha Meruňkový knedlík. "Chutná opravdu jako knedlíky od babičky. Uvnitř koblihy je meruňkový rozvar, tvaroh a nahoře máslový krém," říká Michal s tím, že osobně má rád jakoukoliv koblihu s marakujou a vyzdvihuje i jejich stálici plnou švestkového rozvaru, lotuskového krému a karamelu.
"Rakouské koblihy" i krém od Maršálka
Opravdový zlom v tvůrčích možnostech podle Michala přišel, když se rozhodli, že koblihy budou plnit vrchem. Jednoho ani nenapadne, co se dá s obyčejnou koblihou vymyslet. Inspiraci nachází Marek všude možně:
"Poznáte, když jsme byli někde na dovolené. Na lyžovačce v rakouských Alpách jsme vymysleli koblihu Kaiserschmarrn, v únoru bude na menu Germknödel, tedy kobliha ve stylu rakouského kynutého knedlíku s povidly," říká hlavní koblihář.
Nápady ale hledá v kuchařkách domácích i světových kolegů. Inspirací je mu francouzský cukrářský mistr Dominique Ansel nebo český pekař a cukrář Josef Maršálek. Právě jeho receptem na ultimátní čokoládový dort je inspirovaná kakaová kobliha plněná rybízovým karamelem, politá čokoládovou polevou a zdobená dekadentním čokoládovým krémem, medovou sušenkou a čerstvým rybízem.
Koblihy, které se nepřejí
Díky tomu, že se menu každý měsíc obměňuje, koblihový byznys Marka ani Michala ještě neomrzel. "Nabízíme jen to, co nám samotným nejvíc chutná. To je obecně taková naše politika. Spoustu cukrářů, i tady po Brně, už svoje věci nejí. Přestože to Marek dělá nějakých sedm let, při každém zakousnutí do koblihy tvrdí, jak je strašně dobrá," říká Michal, který později smlsne nakousnutou koblihu z focení jako malinu.
Že Marek rád zkouší nové věci, potvrzuje i skutečnost, že ze zbytků občas udělá koblihové mléko. "Koblihové středy nechám macerovat v kravském mléku. Po pár hodinách to zchladím a stáhnu přebytečný tuk, který se nahoře vytvoří. A ten zbytek se používá normálně do cappuccina, do latté," říká s naprostou samozřejmostí.
Podnik na sladké láká od roku 2016 a těší se přízní stálých hostů. "Lidi z barů, tedy z podniků, jako je Bar, který neexistuje nebo Čtyři pokoje, sem každý čtvrtek chodí na koblihu. Pak jsme hodně populární na Masarykově univerzitě u vědců, co tam pracují. Ti si nechají koblihy dovážet, protože z těch laborek moc nemůžou ven," dodává Michal.
Chválou svých zákazníků se majitelé podniku Kobliha Brno chlubí i na výše zmíněná krabičce: hodobóžové, mňamózní, nebe, luxusní, bombastické, koblasmus. A dokonce: mňamdočíči!
