Podle výzkumu žije v českých rodinách přibližně sedm procent dětí, které alespoň jednou zažily pohlavní zneužití. Další tři procenta dětí někdo zneužil opakovaně.

"Nejčastěji se to odehrává uvnitř rodiny. Pachatelem je otec, nevlastní otec či jiný člen rodiny," upozornil jeden z autorů průzkumu Petr Weiss.

Podle druhého sexuologa a současně europoslance Jaroslava Zvěřiny zůstává celá řada takových případů skrytá a nikdy neodhalená.

Proto bylo snížení trestní odpovědnost z patnácti let na čtrnáct podle europoslance Jaroslava Zvěřiny chybou.

"Jediný, kdo z toho může mít radost, jsou pedofilové. Například pro mě, který se celý život zabývám sexuální delikvencí, to znamená, že bych se měl pomalu omlouvat celé řadě pachatelů, kteří byli odsouzeni k nemalým trestům, protože měli styk s dětmi pod patnáct let," řekl druhý z autorů výzkumu Zvěřina.

Chybí morálka

Podobně smýšlí i ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Kromě toho varuje: Dostupné statistiky jsou jen vrcholek ledovce. Případů bude ve skutečnosti daleko víc.

"Případů sexuálního zneužívání narůstá. Souvisí to s rozvolněním morálky. Zatímco před dvaceti lety se téměř nevidělo, že by maminka žila se třemi tatínky a tatínek se třemi maminkami, dnes jsou v jedné rodině otčímové, strejdové a další nové osoby," popisuje Baudyšová.

S nimi podle ní roste nejistota rodinného uspořádání a riziko, že se dítě stane obětí pohlavního zneužití. "Nejlepší ochranou vždy byla dobrá rodina, dobrá máma a dobrý táta. Dnes už to ale pro lidi není důležité," říká.

Už na počátku devadesátých let, když patnáct let trvající jedinečný průzkum sexuologů začínal, proto založila nadaci a spustila linku bezpečí. Na tu mohou děti v ohrožení prakticky nepřetržitě telefonovat.