Potkáváme se rok od skončení projektu UNES-CO v Českém Krumlově. Nejpatrnější změnou je od té doby zavedení poplatků za vjezd zájezdových autobusů. Parkování si navíc skupiny musí dopředu rezervovat. K jakým dalším změnám se město odhodlalo?
Uběhla teprve velmi krátká doba na více změn, je jich ale hned několik. Hlavním cílem projektu bylo především poukázat na problémy a konkrétně je pojmenovat z různých i netradičních úhlů, což se podařilo. Chtěla jsem taky vyvolat debatu, do které se zapojí i ti, kteří se běžně k městu nevyjadřují.
V lednu jsme otevřeli výstavu, která odkryla část výsledků, a nyní vychází kniha UNES-CO aneb Divadýlko pro turisty, která je do určité míry netradičním "strategickým plánem" pro město. Snažila jsem se sesbírat i názory lidí, které Krumlov vůbec nezajímá, případně bydlí na sídlišti a do centra města téměř nechodí.
Lidé nejen z Krumlova si často myslí, že o místě můžou referovat jenom ti, kteří na daném místě bydlí. Ale já si myslím, že pohled zvenku přináší úplně jinou zkušenost, kterou místní často nevidí, nebo si vedení nevšímá, že na ni často upozorňují.
Jinak už vloni se nám podařilo posunout drobné věci, na které jsme upozorňovali. Místní si třeba stěžovali, že v centru nejsou lavičky. Půjčili jsme si je od radnice, ale pak jsme zjistili, že je ve městě vlastně nikdo moc nechce. Taky jsme nečekali, že tak rychle dojde k regulování vjezdu aut do centra města (vloni tam přijelo 1150 aut denně) nebo vybírání poplatků za vjezd autobusů - radnice na tom už delší dobu pracovala a přišlo to krátce po skončení projektu, stalo se to nezávisle na nás.
Místní také iniciovali kulturní centrum Prádelna, místo, kde se můžou scházet. Krumlov má také nové autobusové nádraží nebo plánuje vznik akvaparku, což jsou všechno věci, které veřejnosti chyběly a v mých výzkumech si na to místní stěžovali.
Co naopak město podle vás zatím nevyřešilo?
Krumlov ještě logicky nevyřešil řadu klíčových problémů. Třeba to, jak zdržet turisty ve městě, kdo by měl bydlet v centru nebo jak pracovat s rozdělením města a problémem periferie. To je běh na dlouhou trať, nikdo to nemůže chtít hned.
Lidé mi říkají, že projekt skončil a v centru Krumlova místní stejně nebydlí, ale já ze své pozice přece nemůžu zabydlet centrum města, to není můj úkol. Ve vedení je řada lidí (včetně městského architekta), kteří se těmito problémy zabývají a skutečně jim jde o to, ty věci posunut. Moje kniha jim má pomoci v tom, že jim přináší názory a doporučení všech - místních, návštěvníků, odborníků i těch, které Krumlov nezajímá.
S turistickým ruchem souvisí i propagace daných míst. Udělal Český Krumlov v tomto směru nějaké změny?
UNES-CO aneb Divadýlko pro turisty
- "Původně byla koncipována jako výroční zpráva společnosti UNES-CO, nakonec jsem ji rozšířila a snažila jsem se představit Český Krumlov jako celek, včetně mentality místních. Přiznávám i všechny urážky a nenávistné komentáře. Největší část zabírají deníky všech tří měsíců. Je v nich nejen to, co si zúčastněné rodiny myslí - v editované verzi, ale i zmínky o peticích, hejty, anonymy a SMS komunikace," říká Kateřina Šedá.
- Součástí knížky je i půlroční průzkum města, rozhovory s místními obyvateli, představiteli města, podnikateli, s průvodci i s turisty. Poslední část je závěrečnou zprávou, ve které svá doporučení městu píšou účastníci projektu, vybraní odborníci i obyvatelé města. A nechybí i shrnutí z konference, která byla v Krumlově loni.
- Kniha vychází na začátku září.
Zástupci Českého Krumlova se letos účastnili městských slavností v Linci, kde chtěli město prezentovat a společně intenzivně řešili, jakým způsobem. Ukázalo se, že v současnosti nemají žádnou propagační strategii, což je jedna z věcí, kterou musí podle mě vyřešit. Je to absurdní, protože podle mě si většina Česka myslí, že Krumlov má nejpropracovanější promo. Přitom to tak není, protože ho vlastně nepotřebuje.
Přišlo mi opravdu skvělé, že se tím lidi z města zabývali do hloubky, nechtěli si to "odškrtnout" prostřednictvím několika letáků, které rozdají kolemjdoucím. Hledali způsob, jak lidem sdělit, že Krumlov nejsou dvě ulice s předraženými obchody, ale stojí za to tam zůstat delší dobu a hledat něco víc. Což samozřejmě není snadná věc a je třeba to řešit neustále.
Krumlov je turistické město a zůstane jím. Cílem není turismus zrušit, to ani nejde. Ale myslím, že místní nejvíc deptá průtoková turistika, s turisty nemají žádný bližší kontakt a připadají si určitým způsobem zneužití. A nikdo neví, co jiného s nimi vlastně dělat.
Snažili jsme se je vloni v ulicích zastavit, ale oni se ani nechtějí zastavit. Mají striktní plán - několik měst za tři dny, nechtějí být ničím překvapení a na první pohled netouží po větším sociálním kontaktu. Je tak velkou otázkou, jak s nimi pracovat.
To je téma, které mě zajímá v současnosti nejvíc, protože neexistuje obecný fungující návod, jak to řešit. Jsem čím dál víc přesvědčená, že lidi nemůže uspokojovat neustálé pobíhání s foťákem v přeplněných ulicích, kde hledají něco, co tímto způsobem stejně nenajdou.
Večer turisté unaveně posedávají v předražených hospodách a místní odcházejí z práce domů. Osobní kontakt se ve většině případů zredukoval na pohled z očí do očí při placení útraty.
Město hodlá do propagace na turistických veletrzích a do svých slavností opět investovat dva miliony korun, což je částka, která se za pět let nezměnila. Není to podle vás kontraproduktivní?
Já jsem přesvědčená, že je dobře tyto věci podporovat a město propagovat. Otázka je ale forma, jakou to dělat, co vlastně tedy propagovat, na co upozorňovat a zda se slavnosti už místním příliš nevzdálily. Takže já bych naopak částku klidně zvýšila, ale propagaci směřovala k tomu, jak můžou návštěvníci v Krumlově strávit mnohem delší čas, hledat alternativní místa k návštěvě, a s turisty pracovat jinak. To, že se ve "vesnici" jménem Krumlov setkává celý svět, je hrozně zajímavý fenomén, který se ale podle mě nedaří uchopit tak, abychom z něj vytěžili i něco jiného než jenom peníze.
Myslím si, že v krumlovském vedení jsou momentálně lidé, které to viditelně trápí a hledají cesty, jak to změnit. Není to radnice, která si řekla, že dá dva miliony na propagaci a hotovo. Je samozřejmě otázka, zda se jim podaří prosadit jako prioritu řešení propagace města. Jde o změnu myšlení, nejde o to, zda bude nebo nebude turismus, ale jak jej změnit tak, aby místu pomáhal a neubližoval mu. Tím se mimo jiné momentálně zabývám i na Lofotských ostrovech.
Neměly by se strategie turistického ruchu řešit dopředu, už když se ví, že počet turistů by mohl vzrůst, například v návaznosti na status UNESCO?
S tímto názorem se setkávám často, největší skeptici UNES-CO mi říkali, že už nemá smysl nic dělat, že je to naprosto zbytečné a mělo se to řešit před dvaceti lety. Ale to je podle mě nesmysl. Důležité je, aby se z těchto situací poučila jiná místa a trvala na tom, že v centru turisticky oblíbených měst musí zůstat místní.
Vloni jsme na debatě vedli spor o to, že jedna nebo dvě rodiny ubytované v centru města nic nezmění. To ale není pravda, změní. To se ukazuje i na vesnicích, kam když se přestěhuje jedna nebo dvě akční rodiny a začnou tam něco podnikat, vesnice ožije. Na druhou stranu neříkám, že se má do centra Krumlova nastěhovat půlka sídliště. Změny by se měly dělat postupně, což se děje.
V diskusích o přeplněnosti Českého Krumlova turisty častokrát zaznívá, že Benátky jsou na tom hůř. Právě na Benátském bienále byl váš projekt vloni prezentován. Má italské a české město něco společného?
Když se podíváte na mapu obou měst, vypadají podobně. Společných znaků mají spoustu, ale třeba Benátky jdou v rámci regulace dopředu, protože problém je viditelnější. Přiznám se ale, že jsem se spíš snažila zamyslet nad tím, v čem se liší, zda se Krumlov může něčím inspirovat.
Třeba kurátorka projektu Hana Jirmusová Lazarowitz na vlastní kůži zažila, jak jedna benátská rodina přišla do restaurace, všechny stoly byly obsazené a hospodský pro ně okamžitě vytáhl speciální stůl. Tohle třeba v Krumlově zatím postrádám, že by místní měli viditelnou přednost, slevy nebo jiný bonus.
Neříkám, že se to neděje vůbec, ale jsou to spíš výjimky. Benátčani si taky pověsí prádlo, kam chtějí, bez ohledu na turisty, situace je pro mnohé tak neúnosná, že za své město opravdu aktivně bojují.
V Krumlově jsem měla zvláštní pocit, že místní centrum města turistům vyklidili. Dokonce se tam šířil mýtus, že nesmí sedět před domem nebo nesmí vyhazovat peřiny z okna, protože zakrývají fasády a UNESCO to zakázalo. V Benátkách jsou třeba pořád trhy se zeleninou, najdete tam i pekárny. To jsou věci, po kterých místní volají i tady, ale nemění se snadno.
Benátky s overturismem bojují přísnými nařízeními, plánovanými turnikety, regulacemi vjezdu výletních lodí apod. Je to podle vás dostatečné?
Každá věc pomáhá k tomu, aby život ve městě byl snesitelnější. Třeba zpoplatněním autobusů město získává peníze, za které místním může poskytnout věci, které dlouhodobě chtějí. Místní mají totiž pocit, že z přeplněného centra nemají žádné výhody. Když jsem v Krumlově začala pracovat, z každé strany zaznívaly dotazy, co z té návštěvnosti lidi mají. Představovali si, že budou mít zadarmo odpady nebo se postaví nový akvapark.
Co se týče benátských turniketů, místní jsou na ně naštvaní, protože mají pocit, že se tím ukazuje, že město už vůbec není jejich. A v Benátkách je navíc stejný problém jako v Krumlově - lidi to neradi slyší, jenže je opravdu těžké kritizovat vylidněné centrum, když sama máte z baráku hotel nebo byt pro turisty.
Dělala jsem rozhovory s lidmi, kteří vám popisují, jak jsou z turismu nešťastní, a pak se dozvíte, že mají v centru penzion a bydlí na sídlišti. Já je nekritizuji, jen konstatuji, že tím logicky k problému přispívají. Vedení města prostě nemůže všechno změnit, řada věcí zůstává na místních, kteří se chovají určitým způsobem.
Okolo pronájmu ubytování, zejména přes v poslední době kritizovanou platformu Airbnb, se točí i váš nejnovější projekt na norském souostroví Lofoty. Koupila jste karavan, který zájemcům pronajímáte nikoliv za peníze, ale za úkol, kterým mají pomoci místním lidem.
Do Norska jsem byla pozvána právě na základě projektu UNES-CO. Když jsem tam přijela, řekli mi, že mají obrovský problém s turismem, přitom tam na první pohled nikde nikdo nebyl (směje se). Byla jsem z toho trochu zoufalá, protože ať jsem šla kamkoliv, byla to poloprázdná městečka. A místní mi říkali: "To je strašný s těma lidma, že?" Jenomže já jsem s takzvanou neviditelnou turistikou neměla zatím tolik zkušeností, v Evropě pro vás overturismus znamenají především plné ulice lidí. Tam je to ale jinak.
Na Lofotech to znamená, že například domy zejí prázdnotou a turisté, kteří tam chodí po horách ničí zvířatům stezky. Seděla jsem v hospodě s jedním odborníkem a ukazoval mi fotky. Na jedné třeba bylo naskládáno pět kamenů na sobě a on naprosto vážně říkal: "To je strašný, co? Chápete to, že přijedou nějací Němci a tohle nám udělají?" řekl mi s tím, že tyhle kameny třeba zničí cesty zvířatům a ty jsou pak úplně dezorientovaná.
Na Norsku mě vždycky fascinovala do jisté míry průhledná společnost, zveřejňují třeba svá daňové přiznání a každý tak ví, kdo kolik vydělal. Na Lofotské ostrovy proudí především němečtí turisté, kteří jsou ubytovaní v karavanech. A všichni taky upozorňovali na to, že ostrovy ničí systém Airbnb.
Přemýšlela jsem tedy, jak přes Airbnb přinést pozitivní věci. Ve svém karavanu proto nabízím turistům ubytování za to, že místní komunitě s něčím pomůžou. Hosté se mi hlásí s tím, co za ubytování udělají, místní pak dávají dohromady, co by potřebovali. Někdo potřebuje uklidit dům nebo vystěhovat byt, ale máme i žádosti na čištění oceánu nebo čtení seniorům. Už mám obsazený celý měsíční termín. Osobně si myslím, že přesně toto je turismus budoucnosti - chcete přijet? Tak nám na oplátku s něčím pomozte.
Jaký to podle vás bude mít dopad?
Jednou akcí nejsem schopná všechno změnit, ale snažím se ukázat, že tohle je jedna z cest, kterou se lidé mohou inspirovat. Turismus se nedá zrušit, ale místa s ním musí pracovat jinak, zajímavěji. Musí přijít na to, jak naučit turisty, aby se chovali jinak. Na cestování je přece zajímavé poznávání jiných kultur. A nejlíp je poznáte tak, že vás k sobě někdo pozve domů.
To byla myšlenka Airbnb, aby cizinci poznali, jak žijí lidé v různých částech světa.
Ano, ale myslím si, že se to dostalo úplně jinam. Lidi si teď někde akorát vyzvednou klíče a víc je to nezajímá, řada bytů začala vypadat jako hotely nebo ubytovny. Vzhledem k tomu, že je to tak rozšířený fenomén, je třeba si klást otázku, jak ho využívat pozitivněji.
Kateřina Šedá (42 let)
- Český umělkyně, jejíž práce má blízko k sociální architektuře.
- V letech 1999-2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Kokolii.
- Je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali např. LIAF v Norsku (2019), IKON gallery v Birminghamu (2019), IHME v Helsinkách (2016), SF Moma v San Francisku (2013-2014), Tate Modern v Londýně (2011) a mnohé další.
- Vystavovala například na 16. mezinárodních bienále architektury v Benátkách (2018), v MMOMA v Moskvě (2016), na Echigo-Tsumari Art Triennale 2015 v Japonsku, na Benátském Bienále (2013), v Kunstmuseum Luzern (2012), Mori Museum v Tokiu (2010), New Museum v New Yorku (2009) a dalších místech.
- Je držitelkou ocenění Architekt roku 2017, Magnesia Litera za publicistiku, Cena Jindřicha Chalupeckého, Contemporary Art Society Award (Velká Británie), Fluxus Award (Německo) a další.
- Vydala přes třicet knih a publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty. O své práci přednáší nejen na školách, v kulturních domech a v galeriích, ale i na vesnicích a v menších městech, kde se snaží svou činnost přiblížit co nejširšímu publiku.
Hlásí se vám do karavanu lidé, kteří znají vaši práci, nebo je zajímá spíš samotný koncept?
Převážně mou práci neznají a nabídka je zaujala, ale je to různé. Někteří napsali 20 věcí, které umí a jsou ochotni je udělat. Pak jsou tací, kteří mi píšou, že jejich snem je poznat lidi na takovýchto ostrovech a že udělají cokoliv. A je tam i člověk, který zná mou práci a chtěl by být její součástí. Projekt začal 30. srpna a pojede celý měsíc, je to pro mě pilotní věc a ráda bych na ní pokračovala jinde.
Jak vlastně trávíte dovolenou vy?
Já žádnou dovolenou nemám (směje se). Cestuji pořád za prací, takže když nemusím, jsem nejraději doma a ideálně sama s rodinou. V létě akorát jezdíme na měsíc k moři na místo, kde není moc turistů.
Před měsícem jsem byla na dlouhé cestě v Číně, kde dělám jiný projekt, a snažila jsem se tam zjistit, co lidé očekávají od své cesty do Evropy, co tam chtějí zažít. Řada z nich to vlastně pořádně neví a je pro ně hlavně důležité ukrást si kus Krumlova do foťáku.
Na druhou stranu si v Číně postavili kopie různých měst, včetně Krumlova. Kdyby jim to stačilo, nikam by vůbec necestovali. Na základě rozhovorů o Českém Krumlově s průvodci jsem se snažila pochopit, co ve městě hledají různé typy turistů a jestli si všímají běžného života obyvatel, nebo ne. Určité národnosti se zaměřují hlavně na architekturu a vůbec nepřemýšlejí o lidech, kteří tam bydlí. Japonci prý vůbec neočekávají, že tam budou lidi bydlet, myslí si, že jedou do jakéhosi skanzenu pro turisty.
Někteří lidé předpovídají, že overturismus na určitých místech zaviní to, že turisté tam přestanou kvůli frontám jezdit, jak to vidíte vy?
Myslím si, že tak to nefunguje. Lidé podle mě pořád jezdí na podobná místa a nic to s nimi nedělá. Naopak si všímám, že když je někde hodně lidí, ostatní to vnímají pozitivně. Znám dokonce takové, pro které přeplněná místa a dlouhé fronty znamenají, že se tam děje něco zajímavého, takže už zdálky běží se do fronty postavit.
