Ukrajina představuje hranici mezi eurasijskou stepí a východoevropskou lesnatou krajinou. Mezi západním a východním křesťanstvím, nyní mezi Evropou a takzvaným ruským světem. Být hranicí nebo bránou je osudem Ukrajiny, vyplývá z česky právě vydané knihy historika Serhiie Plokhyho příznačně nazvané Brány Evropy.
Kvůli vyšším nákladům na tisk musela brněnská nakladatelství zdražit nově vydávané knihy i dotisky starších titulů, a to v průměru o 50 korun. V době zrychlující inflace mezitím zákazníci častěji sahají po slevách nebo si knihy půjčují z knihoven, říkají zástupci oslovených nakladatelství.
Řekněme si to na rovinu. Nic nemůže být vzdálenější současné realitě než aristokratický svět panských sídel. Koloniální Anglie poloviny 19. století s neslýchanými novinkami, jako je železnice a čaj o páté: co s tím proboha dnes?
Poděkování je zpravidla odstaveček na konci knihy, kde autor vzdává hold rodině nebo literárním agentům, kteří ho podpořili. V případě debutu Američana Nica Walkera nazvaného Poprvé se však číst vyplatí, neboť nastiňuje nezvyklý příběh svazku – a potažmo autora.
Nevíme, kdy ani kde se to odehrává. Impérium vyhlásilo výjimečný stav, ale tady, v daleké pohraniční pevnosti, je vše při starém. Sýpka, jatka, mlýn stojí jako dřív. Za hradbami duny. Ptáci rok co rok přilétají nad oslňující hladinu jezera a zase odlétají. Ženy na hlavách nosí košíky prádla. Lidé večer vytahují lucerny, spí ve slamnících.
Od druhé světové války se to podařilo jen klasikům Williamu Faulknerovi a Johnu Updikeovi. Teď k nim přibyl Colson Whitehead. Padesátiletý americký spisovatel minulý týden získal již druhou Pulitzerovu cenu za prózu. „Po poslední knize potřebuji trochu odlehčit,“ říkal ještě předloni v Praze. Nakonec napsal román těžký jako hříchy amerických dějin.
