Čekání na barbary s Deppem i bez: Vše cizí pokořit a teprve pak prozkoumat

Daniel Konrád Daniel Konrád
1. 10. 2020 12:03
Nevíme, kdy ani kde se to odehrává. Impérium vyhlásilo výjimečný stav, ale tady, v daleké pohraniční pevnosti, je vše při starém. Sýpka, jatka, mlýn stojí jako dřív. Za hradbami duny. Ptáci rok co rok přilétají nad oslňující hladinu jezera a zase odlétají. Ženy na hlavách nosí košíky prádla. Lidé večer vytahují lucerny, spí ve slamnících.

Jenže pak do pevnosti přijede zlověstně černý kočár a muž, který z něj vystoupí, přiveze zkázu.

Po dvou dekádách se na pulty českých knihkupectví vrátil román jihoafrického držitele Nobelovy ceny za literaturu i dvou Bookerových cen Johna Maxwella Coetzeeho nazvaný Čekání na barbary. Původní překlad Alexandry Büchler teď nakladatelství Jota znovu vydalo krátce poté, co se kniha dočkala hvězdně obsazené filmové adaptace s herci Markem Rylancem, Johnnym Deppem a Robertem Pattinsonem.

V tom černém kočáře sedí plukovník Joll, záhadný a vojensky strohý důstojník v černých brýlích, jaké ve zdejších končinách ještě nikdo neviděl. Tento "zplnomocněný kat", "mistr vyšetřování a výslechů" z říšské tajné bezpečnosti objíždí pohraniční pevnosti a přiživuje strach z barbarů, původních obyvatel žijících za hradbami.

Co na tom, že místní s barbary žijí v symbióze, že tito převážně mírumilovní kočovníci a pastevci do pevnosti každý rok přicházejí směnit vlnu, kožešiny nebo kůže za čaj, cukr či mouku. A nikomu nevadí, že mají odlišné stolovací návyky nebo jiný tvar očí, že mluví vlastním jazykem.

Stačí rozšířit pomluvy, pár lidí zatknout, vymlátit z nich smyšlenou výpověď, zorganizovat trestnou výpravu. Najednou jsou místní posedlí strachem. Barbaři se prý ozbrojují, loupí a přepadávají pocestné. Zavraždili dobytek, otrávili řeku, spálili pole. Šíří se katastrofické vidiny o plenění měst, znásilňování žen, o pyramidách kostí. Ve vzduchu je válka.

Mark Rylance jako úředník.
Mark Rylance jako úředník. | Foto: Samuel Goldwyn Films

Jeden muž to plukovníkovi nechce věřit. "Každá generace si prožije období hysterického strachu z barbarů," namítá vypravěč knihy, bezejmenný postarší městský úředník a soudce, který nevidí důvod ke znepokojení. "Ukažte mi barbarskou armádu, a teprve pak vám uvěřím," říká.

Hrdina Coetzeeho románu se nikdy do ničeho nepletl. Vždy sloužil říši. Vybírá desátky a daně, spravuje půdu, dohlíží na obchod. Když ale plukovník jednoho barbara krutě umučí a zmrzačí barbarskou dívku, v úředníkovi se něco zlomí. Bere dívku k sobě domů, později se s ní vypravuje za hradby, aby ji barbarům vrátil. Po návratu je obviněn z vlastizrady, uvězněn a sám mučen.

Za trest

Pouhé tři postavy - úředník, dívka a plukovník - stačí Coetzeemu, aby mezi nimi napnul románovou síť bohatou na vrstvy a významy. Je tu téma impéria, které uměle vytváří hrozby, aby je mohlo porazit, zkonsolidovat moc a obhájit svou existenci. Takové impérium potřebuje barbary, aby mělo kam se rozpínat a čemu nadřazovat své hodnoty. Takové impérium vládne strachem.

Autor knihy J. M. Coetzee byl roku 2016 hostem Festivalu spisovatelů Praha.
Autor knihy J. M. Coetzee byl roku 2016 hostem Festivalu spisovatelů Praha. | Foto: Bert Nienhaus

Snadno na svou stranu strhne dav, který si chce hledět svého a žít jako dřív. Proč se svědomí ozvalo právě v úředníkovi, který z davu na stará kolena vystoupil, je jedním z motivů knihy.

Hrdina na vlastní oči spatří, jak se údajně civilizované impérium barbarsky chová k zajatcům, a cítí potřebu se distancovat: pohled na dívku, které plukovník zlámal nohy a poškodil oči, v něm odstartuje existenciální krizi.

Nechce trpět za plukovníkovy zločiny, avšak nese jejich důsledky. Jako mučedník, jenž na sebe bere vinu ostatních, dívce kristovsky omývá nohy a masíruje tělo olivovým olejem. Je to pro něj rituál očistný, ne erotický. I když ji pohladí, "necítím žádný život, je to, jako bych hladil nádobu nebo kouli, něco, co sestává jen z povrchu," podivuje se.

Dívku ztvárnila mongolská modelka Gana Bayarsaikhanová.
Dívku ztvárnila mongolská modelka Gana Bayarsaikhanová. | Foto: Samuel Goldwyn Films

Čas plyne, dívka se zotavuje, přesto je čím dál nespokojenější. Proč? Úředník ne a ne porozumět. Skončí léto. Začíná zima. Jezero namrzá, padá první sníh. Okapy hvízdají. Od severu vane vítr a bude vát bez přestání další čtyři měsíce. A hrdina se stále znovu vrací do místnosti, kde plukovník mučil zajatce, hledá odpověď na nevyřčenou otázku.

Také odpověď musí artikulovat čtenář: snad za trest, že nezabránil plukovníkovu násilí, hrdinu stihla impotence? Snad se Coetzee snaží naznačit, že když se člověk nezachová správně, poznamená ho to na duši i těle. A snad je situace ještě složitější: jako se plukovník povýšeně choval vůči barbarům, chová se teď povýšeně úředník k dívce, když k ní není schopen projevit jinou emoci než lítost, soucit pramenící z nadřazeného postavení.

Druzí nám splývají

Vztah úředníka s dívkou přechází v další velké téma Čekání na barbary: mučení, pocit, že se "můžeme propálit, prodrat nebo prosekat" do těla druhého, což je samo o sobě metafora pro kolonialismus. Pro neschopnost impérií dotknout se cizích kultur jinak než silou, pro představu západních civilizací, že všichni uvažují jako ony, pro snahu vše cizí nejprve pokořit a teprve poté prozkoumat, obecně pro lidskou hrůzu z neznámého.

Johnny Depp jako plukovník Joll.
Johnny Depp jako plukovník Joll. | Foto: Samuel Goldwyn Films

Pod Coetzeeho úsporným textem jako by se neustále vracela otázka, co mají lidé společného uvnitř a co je vyděluje navenek, jestli vzhled, jazyk, nebo způsob myšlení. Jako na orloji postavy rotují před čtenářovýma očima, pokaždé v jiném postavení: pro mučitelského plukovníka je dívka tělem, na němž si vybíjí barbarské choutky. Když se dívky ujme úředník, v očích místních z ní udělá člověka. Když je pak sám zatčen, pozbývá lidskosti a stává se barbarem.

V tomto ohledu jde román hloub než ke vztahu mezi utlačovatelem a utlačovaným: míří rovnou do srdce, k základům lidskosti.

Spisovatel to celé napěchoval alegoriemi, zdaleka nejen křesťanskými. Symbolická je v jisté rovině i dívčina slepota, čímsi odrážející slepotu impéria.

Opakovaně se úředník ptá sám sebe, proč dívku neviděl, hned když ji plukovník s dalšími zajatci přivezl, proč si ji nedokáže vybavit předtím, než ji nesmazatelně popsalo násilí. Opět nevyřčená odpověď by mohla znít, že pro něj v tu chvíli byla jen zaměnitelnou barbarkou, že mu splynula s ostatními, tak jako britským kolonistům splývali Indové, tak jako Američanům splývali indiáni.

Johnny Depp jako plukovník Joll.
Johnny Depp jako plukovník Joll. | Foto: Samuel Goldwyn Films

Jak dopadl film

J. M. Coetzee, tehdy čtyřicátník, však svůj třetí román Čekání na barbary vydal v roce 1980, kdy se jasně nabízela paralela k apartheidu, tedy rasové segregaci v jeho rodné Jižní Africe. Avšak právě proto, že se rozhodl jej napsat nadčasově, bez apartheidových reálií, Čekání na barbary po 40 letech stále funguje a dá se číst v každé době jinak.

Dokázala to roku 2005 operní adaptace od skladatele Philipa Glasse, v níž publikum dešifrovalo narážku na americké vojenské intervence v zahraničí, vyvolávání strachu z teroristů nebo týrání vězňů na základně Guantánamo. A teď to znovu dokazuje filmová adaptace devětatřicetiletého kolumbijského režiséra Cira Guerry.

Jeho Čekání na barbary mělo vloni premiéru na Benátském filmovém festivalu a už je k vidění on-line - přestože ve videotéce iTunes zatím jen pro uživatele s americkou kreditní kartou.

Film Čekání na barbary je k vidění na iTunes, zatím ale jen pro uživatele s americkou kreditní kartou. | Video: Samuel Goldwyn Films

Guerra svůj první anglickojazyčný film obsadil špičkově: mučitelského plukovníka v upnuté modré uniformě a se znepokojivě uměleckými černými brýlemi hraje Johnny Depp, mladého důstojníka Robert Pattinson a úředníka úchvatně ztvárnil Mark Rylance, shakespearovský herec a dlouholetý ředitel londýnského divadla Shakespeare’s Globe.

Právě díky jejich výkonům - zejména Rylancově proměně skoro jako z Krále Leara - film stojí za vidění.

Režisér nezvolil nejsnadnější cestu, což by bylo vykreslit barbary jako muslimy nebo černochy. Zasazením film evokuje jakousi fiktivní anglickou kolonii na Kavkaze, avšak barbary hrají Mongolové a snímek se točil v Maroku nebo Itálii.

Je to podobně snová kombinace jako v Coetzeeho předloze, kde na poušti sněží, lidé nosí medvědí kožešiny, ač tam žádní medvědi nežijí, a plukovník má černé brýle, přestože jeho armáda ještě používá koně a kočáry.

Obal nového vydání Čekání na barbary.
Obal nového vydání Čekání na barbary. | Foto: Jota

Film je v zásadě věrný, někde nutně zkracuje a vynechává, jinak ale na plátno přenáší, co se dalo. Celou spletitou síť Coetzeeho myšlení, jazyka a symbolů však zachytit nemohl. A tam, kde zbývá jen příběh, ne vždy udrží divákovu pozornost - to by musel například explicitně vysvětlit motivace postav.

Nakonec je ale jedno, jestli člověk čeká na barbary v opeře, knize, či filmu. Říkají totéž: že násilí plodí násilí a smazává hranice mezi dobrem a zlem. Že kdo se prohlašuje za lepšího a hází ostatní do jednoho pytle jako barbary, sám se stává barbarem. A pak je tu klíčová myšlenka, kterou se hrdina snaží vyslovit v závěru, kdy se pevností znovu mihne černý kočár a kdy už se hra se strachem plukovníkovi vymkla z rukou. K tomu ale každý musí dočíst, dokoukat, doposlouchat sám.

John Maxwell Coetzee: Čekání na barbary

(Přeložila Alexandra Büchler)
Nakladatelství Jota 2020, 232 stran, 298 korun

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Jeřábek v KHL mění dres, bude hrát za Spartak

Hokejový obránce Jakub Jeřábek mění v Kontinentální lize dres a nově bude hrát za Spartak Moskva. Třicetiletý český reprezentant podepsal s novým klubem roční smlouvu. Spartak o tom informoval na svém webu.

Jeřábek doposud oblékal v KHL pouze dres Viťazu Podolsk, za který odehrál s přestávkou tři sezony. Po ročníku 2016/17 zamířil na dva roky do NHL, poté se ale vrátil zpět do Evropy a hrál opět za Podolsk. V KHL včetně play off odehrál 166 zápasů a nasbíral 81 bodů za 22 branek a 59 asistencí.

"V osobě Jakuba Jeřábka získáváme obránce, který je schopný plnit úkoly v obraně i v útoku. Má zkušenosti z NHL i KHL, je to chytrý a pracovitý hráč, dobrý spoluhráč a vstřícný hokejista," uvedl sportovní ředitel Spartaku Roman Běljajev na adresu účastníka dvou světových šampionátů.

Na nové angažmá se těší i Jeřábek. "V Rusku hraji už několik let a dobře vím, že Spartak je klub s velkou historií a skvělými fanoušky, což je pro mě důležité. Bavil jsem se o Spartaku s kamarády z reprezentace a o klubu jsem slyšel jen dobré věci," řekl Jeřábek. Dodal, že moc dobře ví, že v moskevském klubu úspěšně působili trenér Miloš Říha a brankář Dominik Hašek. "Chtěl bych, aby si fanoušci pamatovali i mě," uvedl plzeňský odchovanec.

Další zprávy