Jak dnes žije zlaté Nagano? Po letech jsme navštívili město české hokejové euforie

Nagano leží v srdci japonského ostrova Honšú, obklopené horskými hřebeny Japonských Alp. Už samotná cesta sem napovídá, že jde o místo, kde hraje prim příroda. Z Tokia se sem dá šinkansenem dostat zhruba za hodinu a půl. Atmosféra tu vládne docela jiná než v pulzující metropoli. Méně ruchu, více prostoru, čistý vzduch a horizont tvořený horami, které v zimě pokrývá sníh a v létě hustá zeleň.

Historie Nagana sahá více než tisíc let zpět. Město vyrostlo kolem buddhistického chrámu Zenkódži, jednoho z nejvýznamnějších v celém Japonsku. Podle tradice ukrývá první buddhistickou sochu přivezenou do země v 6. století. Chrámový komplex je dodnes živým duchovním centrem a zároveň symbolem otevřenosti – na rozdíl od mnoha jiných buddhistických svatyní byl vždy přístupný ženám i mužům bez rozdílu. Právě tady lze pochopit, že Nagano není jen sportovní destinací, ale místem s hlubokými kořeny a silnou identitou.

Když se v roce 1998 konaly zimní olympijské hry v Naganu, znamenalo to návrat pod pěti kruhy do Japonska po dlouhých šestadvaceti letech. Městu to přineslo obrovskou proměnu. Vznikla nová sportoviště, infrastruktura i dopravní spojení, které region otevřelo světu. Hry tehdy přivítaly sportovce z 72 zemí a byly silně spojované s důrazem na ekologii a harmonii s přírodou – téma, které je Japoncům dlouhodobě blízké.

Pro české fanoušky má však Nagano zcela zvláštní význam. Právě tady se odehrál legendární hokejový turnaj, který vyvrcholil zlatem české reprezentace. Turnaj století byl výjimečný i tím, že se ho poprvé v historii zúčastnili hráči z NHL. Finále proti Rusku a památné výkony Dominika Haška se staly součástí národní sportovní mytologie. Název města se v češtině proměnil téměř v symbol – „Nagano“ dodnes evokuje euforii, sounáležitost i pocit, že malá země může dosáhnout velkého vítězství.

Samotná olympijská sportoviště dnes působí klidněji, nikoliv ale opuštěně. Multifunkční hala Big Hat, kde se hrálo hokejové finále, dál slouží sportovním i kulturním akcím. Skokanské můstky v nedaleké lyžařské oblasti Hakuba nebo rychlobruslařský ovál M-Wave připomínají, že město je stále centrem zimních sportů. Zároveň však nepůsobí jako monumentální relikty minulosti – spíše přirozeně zapadly do okolní krajiny a každodenního života.

Nagano je dnes vyhledávané také díky svým onsenům, tradičním horkým pramenům, které jsou rozeseté po celém regionu. Nedaleko leží i slavný park Džigokudani, kde se v zimě v termálních jezírkách koupou sněžní makakové – jeden z ikonických obrazů japonské zimy. Město je rovněž známé produkcí soba nudlí a saké, které těží z čisté horské vody.

Když se dnes člověk prochází ulicemi Nagana, nenajde okázalé oslavy minulosti. Spíše nenápadné připomínky, fotografie, informační tabule, občas suvenýr s olympijskými kruhy. Město jako by svou slavnou kapitolu přijalo s typickou japonskou střídmostí. O to silněji ale působí osobní vzpomínka každého, kdo si rok 1998 pamatuje.

V době, kdy svět sleduje další zimní olympiádu, může být pohled zpět do Nagana víc než jen nostalgickým návratem. Připomíná, že olympijská města nejsou jen kulisami velkých výkonů, ale skutečnými místy s vlastní historií, kulturou a každodenním životem. A že někdy stačí málo, aby se z tichého horského města stalo místo, kde se psaly velké dějiny.

Zdroj: autorský text

Mohlo by se vám líbit