S letními teplotami začíná plavková sezona a spousta žen a dívek se děsí představy, jak bude vypadat v plavkách. Je to tím, jak o sobě přemýšlejí, anebo v televizi, časopisech a na sociálních sítích vidí jen ženy s dokonalým tělem?
Myslím, že to jde ruku v ruce. Buďme upřímní - média a sociální sítě prodávají to, co lidi chtějí. Chtějí se dívat na vyretušované, dokonalé fotky, číst si skandály a poutavé titulky o celebritách ve stylu podívejte se, jak je hubená, tlustá, nenamalovaná a tak dále. Dokud lidi nepřijdou na to, že je to blbost, magazíny o tom budou psát a lidi na sítích mluvit.
Pokud se budou holky dívat na dokonalé fotky s tím, že je motivují k nějaké změně, není to nic špatného. V momentě, kdy se trestají za to, že nevypadají jako fotka, není to dobře. Ani ta modelka takhle nevypadá, její "nedostatky" jsou vyretušované. Nejhůře jsou na tom náctileté holky, protože jim často nedojde, že tyhle obrázky nejsou reálné, a chodí třeba na plastické operace nebo botox.
Ženy nad dvacet let to většinou ví, protože když dospívaly, internet a sociální sítě nebyly tolik rozšířené. Dospívající holky většinou ani neví, jak má normální, zdravé tělo ve skutečnosti vypadat. Pak stojí před zrcadlem, porovnávají se a píšou mi smutné zprávy o tom, jak mají 45 kilo a nemají se rády.
Co těm holkám odepisujete?
Je to různé. Snažím se jim vysvětlit, že je důležité, aby věřily samy sobě. Když si sebekrásnější holka o sobě bude myslet, že je ošklivá, bude to z ní vyzařovat a bude tomu vždycky věřit, ačkoliv jí ostatní říkají, že je krásná. Když si člověk věří, dokáže všechno možné. Je důležité zvedat holkám sebevědomí, protože pak začnou se svým životem nakládat úplně jinak.
Vy sama jste v jedněch z prvních příspěvků přiznala, že jste se roky potýkala s různými komplexy a nespokojeností se svým tělem. Co vám nakonec pomohlo?
V Austrálii jsem se tehdy po třech letech rozešla s přítelem, který se ke mně později nechoval dobře a střídaly se u něj návaly lásky a nenávisti. Původně jsem si říkala, že můžu být ráda za to, že vůbec nějakého kluka mám. Do toho jsme měli nějaké rodinné problémy a měla jsem dojem, že sociální sítě jsou plné lží a nenávisti. Chtělo se mi křičet, jak je to všechno na hlavu. Pak mi došlo, že musím začít u sebe a chovat se k sobě lépe, mít se ráda. Samozřejmě jsou pořád věci, které na sobě chci zlepšit, a ráda se o sebe starám. Ale vzhled není to nejdůležitější, nechci být hodnocená jenom podle toho, co mám na sobě a jak vypadám. Jsem víc než jenom tělo.
Instagram je ze všech sítí nejtvrdší. Upravené fotky s filtrem jsou důkazem, že všichni jsou krásnější a šťastnější než já nebo ty:
Instagram je jeden z prostředků, který má negativní dopad na psychiku a sebevědomí dospívajících a mladých dospělých. Snaha ukázat, že realita vypadá jinak, stála i u zrodu vašeho projektu Za normální holky v roce 2016…
Měla jsem pocit, že všechny holky chtějí vypadat jak přes kopírák. Došlo mi, že Instagram je dost často plný neupřímnosti - všechno je perfektně naaranžované, všichni vypadají šťastně a všechno je dokonalé. Pak jsem ty lidi potkávala osobně, vypadali úplně jinak a rozhodně nebyli šťastní. Původně jsem napsala spontánně článek o tom, že je normální, aby žena po porodu měla nějakou dobu, možná i navždy povolené břicho. Nebo že je přirozené, že ženy mají s přibývajícím věkem vrásky, a vždy tu bude někdo se striemi nebo akné. Článek měl úspěch a lidi tohle téma zaujalo. Později jsem zorganizovala focení s několika ambasadorkami, které na toto téma napsaly své vlastní zkušenosti a prožitky.
Na začátku května jste zveřejnila fotky ze spolupráce se značkou spodního prádla lnkrules. Modelky, mladé ženy různých tvarů a barvy pleti, na nich nemají vyretušované drobné nedostatky, jizvy, strie či celulitidu. Jak nápad vznikl?
Loni v listopadu jsem měla období, kdy jsem si připadala dobře - cítila jsem se hubenější, byla jsem opálená z Austrálie, a tak jsem si řekla, že bychom mohli něco nafotit. Hledala jsem značku, se kterou bych focení realizovala, a dostala jsem doporučení na Elenu Kožusznikovou, autorku lnkrules. Na spolupráci jsme se domluvily, sehnaly další holky a šly do toho.
Nechtěla jsem, aby se focení řídlo nějakými přísnými pravidly. Prostě jsme se sešly, namalovaly se podle toho, jak se kdo cítil, a oblékly si pěkné prádlo, které nám Elena ušila. Užily jsme si spoustu legrace a fotky pustily do světa s tím, že uvidíme, co se bude dít. Všechny holky byly zdravě sebevědomé, nejhůř jsem se ve finále cítila já, která to celé vymyslela. (smích)
Podle všeho to byl úspěšný projekt, protože fotka dostala 18 tisíc lajků, což je nejvíc ze všech vašich příspěvků na Instagramu za poslední skoro dva roky. Překvapilo vás to?
Mám velkou radost ze všech pozitivních komentářů, které se objevily, ale mám radost i z těch kritických. Dokud nejsou sprosté a zlé, ráda s lidmi diskutuji. V článku jsem pak zdůraznila, že i kdyby se nás vyfotilo tisíc, nikdy se všechny ženy mezi těmi vyfocenými nenajdou. Bylo to pilotní focení a bylo pro mě velmi důležité, aby při něm byly holky s různou barvou kůže. Cílem ale nebylo šokovat a mít vedle sebe nutně extrémně štíhlou a velmi silnou dívku. Navíc není snadné najít holky, které by do takového focení rády šly, jelikož lidé na internetu dokážou být pěkně nenávistní.
Jedna z komentujících upozornila třeba na to, že je ženám až příliš často podsouváno, že by se měly cítit sexy. Co si o tom myslíte?
Tohle focení bylo o krásném černém krajkovém prádle, takže podle mě je o tom, cítit se sexy. Myslím, že každá žena se ráda občas cítí atraktivní. Holky mi často píšou, že se necítí dostatečně atraktivní nebo sexy. Anebo se bojí cítit sexy, protože jim vadí, že je chlapi vnímají jen jako sexuální objekt a mohli by jim ublížit. Cítit se atraktivní je ale přece fajn… Jo, kdybych dělala kampaň na Spartan Race, který s holkama běžím, propagovala bych "cítit se fit".
Mám pocit, že právě slovo fit je v posledních měsících heslem českého Instagramu. Skoro to vypadá, že se Češi přesunuli z hospody do posiloven.
Na Instagramu se to hemží fitness fotkami, každý musí mít six pack, a přitom jsme pořád jeden z nejobéznějších národů na světě. Není to nikomu divné? Na internetu se všichni tváří, jak je chození do fitka děsně baví a jak žijí zdravě, přitom spousta známých fitness holek zvrací, některé se mi s tím i svěřily. Je těžké zjistit, koho takový životní styl skutečně naplňuje a kdo se za oponou Instagramu trápí.
Holky, které jsou silnější a chtějí začít chodit do fitka, se zase bojí, že se jim někdo vysměje, že je tam někdo vyfotí a pak na sociálních sítích urazí. Nikdy se tě nikdo nezeptá, proč máš nadváhu nebo proč jsi tlustý. Stejně hrozné jako říct o holce, že je odporně tlustá, je říct o ní, že je odporně hubená. Je spousta hubených holek, které nechtějí být takhle hubené.
Chci, aby lidi pochopili, že každý je nějaký a každé zdravé tělo vypadá na každém jinak. Spousta holek mi napsala, že si díky projektu uvědomily, že je důležité být zdravá sama pro sebe a že zvracení prostě není správné, že chtějí být zdravé a vyléčit se z bulimie. Jiné zase, že zhubly dvacet kilo, až se přestaly nenávidět. A některé mi napsaly, že jsem je dokonce inspirovala k tomu, aby třeba poprvé někam letěly letadlem.
Jste ráda, že jste dospívala v době, kdy se sociální sítě tolik nepoužívaly?
Ano. Ale kyberšikana se mě dotýká i teď, a to jsem si prošla dost nepříjemnými věcmi a považuju se za celkem vyrovnaného člověka. Lidi mi třeba o půl jedné ráno píšou sprosté zprávy, ve kterých mi vyhrožují. A to je mi 27 let! Nedovedu si představit, kdyby mi bylo třináct, nějací spolužáci by mi psali hnusné zprávy a pak bych s nimi měla druhý den sedět ve škole. Doba je zvrácená, každý si dovolí říct na internetu cokoliv a neexistují žádné limity. Místo toho, aby lidé řešili, jak je kdo vzdělaný, šikovný, talentovaný, jestli pomáhá, je to dobrý člověk nebo v čem vyniká, řeší se jen to, jak kdo vypadá.
Jaké nenávistné komentáře vám třeba přišly?
Nedávno mi přišla zpráva, ve které mi autor nadával, že jsem tlustá alkoholička s odporným akné, která se o sebe nestará a podporuje holky v tom, aby se o sebe nestaraly. Taky mi přišel vzkaz od jednoho fitness trenéra, že jsem tlustá ku*va, ať pohnu p*delí a odpustím si tu snickersku po obědě. Dívala jsem se pak na jeho profil na Instagramu a jako první fotku měl čokoládový dort. (smích)
Tyhle zprávy mi píšou ženské i chlapi. Kolem Vánoc mi jedna holka dělala neustále naschvály a vysílala třeba hodinu živě video, ve kterém shazovala mě i moji práci. A dokonce mi posílala printscreeny konverzací s lidmi, kteří jsou stejně jako ona vysazení proti projektu. Takhle mi vypisovala třeba měsíc v kuse. Zablokovala jsem si ji, ale ona si založila čtyři nové profily a pořád se vracela. Je důležité si uvědomit, že tihle lidé jsou fakt labilní a plivou na mě svůj vlastní problém, a snažit se na to nereagovat.
V posledních letech se na nátlak různých iniciativ i států pomalu proměňuje také módní průmysl. Čím dál více se volá po kontrole BMI modelek, označování retušovaných fotek a více takzvaných plus size modelkách na módních molech. Co by podle vás mělo být "zavedeno" v Česku?
Minimálně by mělo být zavedeno označování fotek, které prošly retušováním. Dneska to pořád málokdo pozná. Ale myslím, že se docela zlepšil stav modelek na českých molech. Navíc čím dál více našich ženských vzorů - ať už jsou to modelky, zpěvačky, herečky, nebo influencerky na sociálních sítích - se přiklání k iniciativě za reálně vypadající ženské tělo. Ukážou padesát perfektních fotek, ale pak přidají nějakou, na které nejsou namalované nebo mají viditelné strie. Za upřímnost navíc získávají větší popularitu a lidi, kteří je sledují, se uklidní, že je v pohodě nevypadat stále perfektně.
