Rozhovor - "Herní časopis byl jediným pojítkem se světem, který nebyl pro většinu lidí a hráčů dostupný," vysvětluje Mikoláš Tuček nebývalou vlnu čtenářského zájmu, která se strhla kolem herních magazínů koncem 90. let.
Bývalý šéfredaktor časopisu Score se dnes primárně věnuje mobilním aplikacím, ve kterých spatřuje budoucnost. Přesto neváhal utratit až 750 dolarů jen za to, aby se mohl setkat s tvůrcem videohry, která ho v patnácti letech "přivedla" k počítačovým hrám.
Aktuálně.cz: Jaroslav Švelch z Karlovy univerzity označil počítačové hry za největší kulturní export České republiky. Souhlasíš s tím?
Mikoláš Tuček: Českým filmům i hudbě fandím, ale nemám pocit, že by se jim nějak extra dařilo prorazit do světa. Hry tedy patří mezi zajímavější vývozní artikl. Zdaleka to ale nevystihuje situaci, kolik je tady šikovných lidí.
A.cz: Co tím myslíš?
Nebylo by špatné inspirovat se rozhodnutím kanadské vlády, která připravila pro vývojářská studia zajímavé podmínky a tyto moderní trendy a progresivní technologie hodlá podporovat a třeba investorům finančně ulevit. Přišlo by mi lepší, kdyby v Brně bylo ohromné centrum vývojářů než překladiště Amazonu.
A.cz: Kde nepomůže vláda, pomůžou sami hráči. Spousta vývojářských studií se teď pokouší financovat své projekty přes Kickstarter. Je to budoucnost herního průmyslu, nebo jde o krátkodobý trend?
Jsem zastáncem toho, že tento model bude fungovat i v budoucnosti. Přijde mi to jako úžasný systém. Ozývají se sice pochybovačné hlasy, které poukazují na nedodělané projekty, ale jde z mého pohledu o drobnosti. Komunitní model financování nabízí opravdu úžasné možnosti. Splnil jsem si takto třeba jeden ze svých snů, když jsem se setkal s tvůrcem hry Sensible World of Soccer, a tím pomohl k napsání knihy o jeho studiu. Sice mě to stálo 750 dolarů a letěl jsem za ním až do Londýna, ale řekl jsem si, že musím alespoň takto splatit dluh hernímu světu. (smích) Pro mě to byla iniciační hra a najednou jsem si mohl popovídat s chlapíkem, který ji udělal. Úžasné!
A.cz: Svůj sen si plní zřejmě i Dan Vávra ze studia Warhorse, který na svoji středověkou hru Kingdom Come: Deliverance vybral od hráčů po celém světě přes milion liber. Překvapil tě tento úspěch?
Nepřekvapil mě úspěch, ale fakt, že vybrali přes milion liber, což se do té doby povedlo jen málo herním projektům. Doba dozrála, aby hráči takto platili za hry. A hlavně je ideální období pro projekty, za kterými stojí parta odhodlaných lidí, a vy nemusíte dělat složité kompromisy s ohromnými společnostmi. Jsem z toho nadšený, protože podobné hry by sotva dostaly od klasického publishera zelenou!
A.cz: Kterou první hru jsi vlastně hrál jako malý kluk?
Pár her jsem zkoušel na Atari, ale soustavně jsem začal hrát až ve svých patnácti letech. Do té doby jsem četl a sportoval a zpětně jsem za to moc rád! Zlom nastal, když jsem do půjčené Amigy vložil diskety Sensibile World of Soccer a Dungeon Master. Pak se to rozjelo, ovšem nikdy jsem se nepovažoval za hardcore hráče. Vždycky šlo o koníček, který mě sice pár let živil, nijak jsem to však nepřeceňoval. Hry jsou úžasná věc, ale život je "tam venku".
V Rusku se nové hry prodávají maximálně za pár stovek, protože by vydavatelství vůbec nedokázala ukočírovat boj s piráty.
A.cz: Jak teď vzpomínáš na své působení v časopisu Score?
Vtrhli jsme do toho tehdy s velkým nadšením. Snažili jsme se dělat Score vtipně a odlehčeně. Žili jsme v iluzi, že když tři dny člověk nespí a připravuje časopis po uzávěrce, tak teprve pracuje naplno. Zpětně je tenhle způsob managementu úsměvný a možná bychom to dneska ani nepřežili. (smích) Přijde mi fajn, že od té doby má časopis relativně konstantní úroveň a styl.
A.cz: Pro tisíce dětí i dospívajících jste patřili mezi idoly. Měli jste přístup k nejnovějším technologiím i hrám. Připadali jste si jako hvězdy?
Na každého z nás to určitě trochu dolehlo. Důležité bylo, jak se z toho člověk vylízal, respektive jak tvrdě dopadl na zem. (smích) Dneska jsou už samozřejmě neporovnatelně jiné možnosti, ale tenkrát byl herní časopis jediným pojítkem se světem, který nebyl pro většinu lidí a hráčů dostupný.
Kolem roku 1998 prodávaly jak Level, tak Score přes 55 tisíc kusů. To už se dneska jen těžko povede. Nemají to leckdy ani zavedené týdeníky. Překvapujeme mě, jak dobře se oba časopisy prodávají i dnes. Částečně to je tradicí, ale určitě i stylem. Level se například vydal hodně seriózní a vážnou cestou, kterou já bych u herního magazínu nešel. Score má publikum, které ví, že si na papíře přečte články, co jinde nenajde. Herní médium by mělo být hravé, to budu tvrdit vždycky.
A.cz: K českým časopisům o hrách je tradice přibalovat tzv. "plné hry", které se běžně prodávají v obchodech v řádech stovek korun. Je to ryze český obchodní model, nebo jde o běžný trend?
Není to úplně české specifikum, ale je to příznačné pro menší trhy. V Anglii či Americe by něco podobného vydavatel nepovolil. V Polsku, Maďarsku, dlouho dobu i Německu či Francii hry k časopisům běžně přibalovali. Pak existují trhy, které se vymykají všem měřítkům, například v Rusku se nové hry prodávají maximálně za pár stovek, protože by vydavatelství vůbec nedokázala ukočírovat boj s piráty. Ale je fakt, že o tomhle něco vím, protože pro Score domlouvám přibalené hry snad dekádu.
A.cz: Není přibalování her přímá cesta do záhuby? Svého času takto soupeřily například hudební časopisy v Česku, až se vzájemně zlikvidovaly, postupně odpadl Report, později Filter.
Většina čtenářů si časopis kupuje především kvůli obsahu a přiloženou hru vnímá jako příjemný bonus. Pozadí hudebních časopisů neznám, ale podobně dojely i filmové. Jednu chvíli bylo DVD i u novin, to nejde vydržet. Herní média mají výhodu - sice menší potenciál oslovit masy, ale zase věrnější a konstantnější fanoušky.
Falešné sprchování
Mikoláš Tuček je odborník na mobilní aplikace. Při otázce, kterou z nich považuje za nejkurióznější, bez váhání odpovídá Fake Shower. "V Americe je zřejmě běžné, že když jde člověk na záchod, tak si pustí nahlas sprchu, aby 'nebyl slyšet'. Prodejním mottem této aplikace je slogan Pomáháme šetřit vodu!, protože díky ní si uživatel může na telefonu pustit nahlas falešný zvuk sprchy."
A.cz: V posledních měsících se velmi intenzivně věnuješ mobilním aplikacím, vedeš o nich časopis i televizní pořad. Nebereš to jako člověk odkojený PC hrami jako krok zpět? Hry jsou přeci jen komplexnější a aplikace už ze své podstaty jednoduché.
Krok zpět rozhodně ne, spíše krok vpřed. (smích) Vždyť celý mobilní svět je ohromný a úžasný trend. A k té jednoduchosti. Existují aplikace, které jsou nesmírně komplexní. Před pár lety jsem si koupil iPhone a později iPad a hrozně mě to začalo bavit. Upřímně, dneska už to nemám jako dříve, že bych po celém dnu v redakci u počítače přišel domů a pustil si na počítači hru. Člověk prochází určitým vývojem. Doma mám tři malé dcerky a radši si zahraju pexeso s nimi, než abych propařil víkend u Football Manageru. Tím nechci říci, že by mě nelákalo propařit víkend u Football Manageru! (smích)
Mikoláš Tuček
- Narozen roku 1977 v Praze
- Bývalý dlouholetý šéfredaktor časopisů Score nebo Frag, dnes čtvrtletníku Applikace.
- V současné době moderuje na Prima Cool pořady Applikace a Re-Play.
- Náruživý fanoušek aplikací, sportu, her a knih
- Bývalý baseballový reprezentant, dnes hraje prý jen "malou kopanou, ovšem s velkým zaujetím".
- Šťastně ženatý otec tří dcer
A.cz: O tobě se ví, že jsi velký fanoušek fotbalu, o čemž svědčí i potítko s logem klubu Liverpool, které máš na ruce…
Fotbal miluju, obzvlášť anglický. Jsem v tom tak moc, že si kupuju životopisy anglických hráčů a spokojeně je louskám. Žádná velká literatura, ale aspoň procvičím angličtinu! A Liverpool? Skvělá sezona, škoda jen toho konce. Fandím jim už od roku 1988, ale přijde mi, že od té doby nějak přestali vyhrávat tituly. (smích) Fotbal mě neuvěřitelně baví a byl jsem nadšený, že jsem se k němu dostal i pracovně, kdy jsem byl dvakrát na EURU (2008 a 2012) jako reportér.
A.cz: Baví tě hrát sportovní hry na počítači?
Vezmu to obecně. Strašně rád dělám ve hrách věci, které nemůžu dělat normálně. A fotbal si chodím zahrát alespoň jednou týdně. Takže mi nedává smysl hrát pak fotbal na počítači. Baví mě například Football Manager, kde si můžu vyzkoušet roli fotbalového trenéra a majitele klubu zároveň. Nebo příběhy z jedinečných světů jako BioShock, Deus Ex… Zastřílet si taky můžu jít, takže válečné střílečky moc nehraju, ale už nemůžu zažít třeba jako v Kingdom Come, jaké to je být středověkým rytířem.
