Prokázaly to testy DNA, které provedl vědecký tým z Univerzity v Connecticutu. Vyplývá to z dokumentárního filmu natočeného televizní stanicí History Channel.
Ponurý předmět s dírou po kulce měl být hmatatelným důkazem toho, že si bývalý říšský kancléř 30. dubna ve svém berlínském bunkru skutečně vzal kyanidovou tabletku a pak se zastřelil.
Přestože nové informace zřejmě oficiální verzi historie nezpochybní, vědci si mohou začít lámat hlavu nad tím, komu úlomek lebky patří.
Braunová to asi nebyla
Podle archeologa a specialisty na kosti Nicka Bellantoniho byla celá věc podivná už od začátku.
"Kost se zdála být velice tenká, mužské kosti jsou zpravidla mohutnější," říká Bellantoni. "A šev, kterým jsou spojeny jednotlivé kosti lebky, odpovídá někomu mladšímu čtyřiceti let."
Když Hitler zemřel, bylo mu 56 let.
Kvůli svým pochybnostem se Bellantoni nakonec vydal do Moskvy, kde mu pracovníci archivu umožnili odebrat z lebky vzorek DNA. V USA pak vědci vzorky analyzovaly.
Výzkum komplikovalo to, že byla lebka zvenčí ohořelá a skladovaná při pokojové teplotě. Vzorek vzatý z méně poškozené vnitřní části se nakonec ukázal jako dostatečný.
Výsledek překvapil všechny. Kost patří ženě, která byly v okamžiku smrti stará dvacet až čtyřicet let. Podle oficiální verze historie se však nemohlo jednat o třiatřicetiletou Hitlerovou milenku a nakonec i ženu a sebevražednou partnerku Evu Braunovou, protože ta se otrávila kyanidem.
"Nejsou zde žádné zprávy o tom, že by se sama zastřelila, nebo že by ji střelil někdo později," říká Bellantoni. "Mohlo jít o kohokoliv. Hodně lidí tehdy v okolí bunkru zemřelo."
Konspirátoři mohou spát
K záměně mohlo dojít při několika příležitostech. Těla Braunové a Hitlera byla nejprve spálena a pohřbena poblíž bunkru, později je ale sovětská vojenská kontrarozvědka Směrš převezla do Magdeburgu, kde je pohřbila a pak nechala roku 1970 znovu spálit a rozprášit do Labe.
Samotný kus lebky byl z kráteru u bunkru, kde těla původně spočívala, podle ruských záznamů vykopán roku 1946, poté co už agenti Směrše provedli na Hitlerově těle pitvu.
Záhada okolo lebky však konspirační teorie o tom, že Hitler ve skutečnosti unikl, nepodpoří. Kromě ruských záznamů o pohybu ostatků totiž existují i očitá svědectví těch, kteří mrtvá těla vůdce a jeho ženy viděli, podle agentury AFP jde mimo jiné i o svědectví sebraná britskou tajnou službou.
Kromě lebky má mít moskevský archiv také úlomek Hitlerovy čelisti, jehož pravost byla údajně brzy po jeho smrti potvrzena asistenty Hitlerova zubaře. Když však byla lebka patřící údajně německému vůdci poprvé v Moskvě roku 2000 vystavena, čelist chyběla a návštěvníci mohli spatřit pouze její fotografie.
