"Je jasné, že ani první republika ve skutečnosti žádným zlatým věkem nebyla," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz historik, filosof a autor mnohých historických, vlastivědných a společenskovědních knih Vladislav Dudák.
A.cz: Když se řekne "první republika", většině lidí se vybaví především elegantně oblečení lidé s galantním chováním, děti, které si vážily rodičů, obchodníci, kteří si vážili zákazníků… Co z toho je mýtus a co skutečnost?
Když se učíme o gotice, vyvstanou nám před očima katedrály, když o renesanci, tak paláce Florencie, když o barokním klasicismu, tak zámky na Loiře. A zapomínáme, že osmdesát procent lidí po staletí žilo pod těmi katedrálami, paláci a zámky stále v téměř stejných "chaloupkách" poměrně stále stejný život.
Obdobné je to i s mýtem první republiky. Má své "výstavní síně" a má svou každodennost. Úplně jiná doba se nám ukáže v prvorepublikových filmech plných elegance, jiná v Haškových povídkách po jeho návratu z ruského zajetí, jiná v Poláčkově "Okresním městě".
A.cz: Jak velký vliv na naše vnímání první republiky přisuzujete desítkám oblíbených filmů pro pamětníky, mnohdy "selanek"? Nevzpomínám si alespoň, že by se v nich příliš objevovaly hlad, hospodářská krize či epidemie španělské chřipky…
Film "pro lidi" byl vždy a stále je velkým generátorem iluzí, pohádek. Ty filmy nebyly točeny pro nás, lidi počátku 21. století, ale pro současníky. A ti věděli dobře o stínech tehdejší doby, jen na ně chtěli na chvíli zapomenout. Mimochodem, řada "prvorepublikových" odpočinkových filmů pochází ve skutečnosti z prvních let protektorátu.
A my si zase dnes prostřednictvím těchto filmů dotváříme zpětně představu onoho zlatého věku. Osobně si myslím, že naprostá většina z nás to ve skutečnosti bere s nadhledem, že je to taková pěkná hra - asi, jako když se vyhlásí maškarní bál na určité historické téma. Tam se také objevují masky pouze výběrové, ale neznamená to, že by si lidé nebyli vědomi, že realita byla komplikovanější. Jen to v té chvíli nechtějí vědět a nechtějí vidět. Pokazilo by to totiž tu zábavu.
A.cz: Náš rozhovor vzniká proto, že na obrazovky České televize právě míří seriál "První republika". Její tvůrci nechtějí vyprávět dějiny, spíše rodinnou ságu. Věrní chtějí být především v kulisách a kostýmech. Šaty tu mají hrát velmi důležitou roli. Režisér Biser Arichtev se dokonce nechal slyšet, že by chtěli touto kostýmovou podívanou motivovat dnešního mladého člověka, aby chodil pěkně oblečen, aby si koupil oblek. Myslíte, že se ještě do dnešní doby může vrátit nějaký "závan" první republiky?
Ne, nemyslím. Určitý druh elegance předpokládá určitý životní styl. Dnes se žije příliš rychle. Chceme se třeba oblékat hezky, ale nechceme tomu věnovat ten čas. Ten tomu nevěnují krejčí, salony ani zákazníci.
Eleganci netvoří originální knoflík na kabátě, ale originální knoflík, který je dobře a řemeslně precizně přišitý. Který, pokud se uvolní, tak jej ihned dám znovu přišít a nenosím jej uvolněný. A mám čas a chuť učit se ten kabát "nosit". Možná to nějak souvisí i s proměnou vědomí vlastní ceny. Jako by dříve bylo důležitější vědomí toho, co jsme, a dnes vědomí toho, co máme.
A.cz: Z čeho bychom si z období první republiky měli dnes vzít příklad a čeho bychom se naopak měli vyvarovat?
Úžasné bylo, jaký velký vliv měly kulturní autority. Spisovatelé, architekti, kvalitní žurnalisti, umělečtí kritikové… Všeobecně byl větší respekt ke kultuře a bylo větší povědomí o tom, že kultura je nikoli něco "navíc", ale pevnou součástí našeho života. I když možná zrovna nyní podléhám mýtu o zlatém věku…
Vyvarovat bychom se měli snobismu, maloměšťáctví a klasifikování lidí na "lepší" a "horší". Toho bylo v období první republiky také hodně.
Celý rozhovor s historikem Vladislavem Dudákem (nejen) o první republice si přečtěte ZDE>>.
