Praha - Veřejnost, novináři, politici i část umělecké obce již několik dní plamenně diskutují o jednom tématu. Je až s podivem, že objektem jejich zájmu je středověký panovník Karel IV.
Také oslavy 700 let od jeho narození mají být velkolepé. Budou probíhat celý rok 2016, počet akcí se už vyšplhal k číslu 150.
"Realizace podobných oslav plně odpovídá především záměru samotného Karla. Byl to on sám, kdo usiloval o uchování pozitivní vzpomínky na svoji osobu a vládu. On sám a jím řízení středověcí autoři psali svá historická díla a mnohé přitom zamlčeli," upozorňuje historik Robert Antonín z Katedry historie a z Centra pro studium středověké společnosti a kultury na Ostravské univerzitě.
Podle něj v podstatě existují dva Karlové, jeden skutečný a jeden vytvořený představiteli českého národního obrození v čele s Františkem Palackým.
A.cz: Co říkáte velkoleposti chystaných oslav 700 let od narození Karla IV.? Oslavy mají probíhat celý rok 2016 a má se konat asi 150 akcí.
Karel byl a je postavou charismatickou. Právě proto se i dnešním politickým představitelům, k nimž nebyl osud v tomto ohledu vždy právě štědrý, vyplatí investovat čas, úsilí i peníze do toho, aby si osvojili alespoň trochu z charismatické pozice, jíž se Karel v české společnosti bezesporu těší. Jedním dechem je třeba zdůraznit, že realizace podobných oslav plně odpovídá především záměru samotného Karla. Byl to on sám, kdo usiloval o uchování pozitivní vzpomínky na svoji osobu a vládu. On sám a jím řízení středověcí autoři psali svá historická díla a mnohé přitom zamlčeli.
A.cz: V čem spatřujete hlavní význam Karla IV.?
Jak je zjevné mimo jiné z oněch plánovaných akcí, existují dva Karlové odlišného významu. Prvním je ten, o jehož zrod se zasloužilo národně-obrozenecké dějepisectví v čele s Františkem Palackým, druhým je skutečný člověk své doby.
A.cz: Jak se tedy od sebe liší?
První Karel, respektive historické pojednání o jeho životě a díle, sehrál roli jednoho z milníků na cestě formování moderního českého nacionalismu, a proto je i dnes oslavován a označován jako "Otec vlasti". Jeho role je tak především národně-formativní.
Druhý Karel, a v tom spočívá paradox, sehrál svoji významnou historickou úlohu především jako český král, který byl schopen dosáhnout i na císařský diadém a poměrně drsnou pragmatickou politikou vybudovat celek zemí Koruny české, jenž však nebyl založen na nacionálním, ale zemském principu a především pak monarchistickém principu nadosobní instituce české koruny. Tedy zjednodušeně na určitém typu státnosti, který však není s dnešním pojetím státu srovnatelný. Karlovo vladařské dílo tak má s moderním národním konceptem státnosti společného jen pramálo.
A.cz: Karel IV. zvítězil v roce 2005 v anketě Největší Čech. Byl to ale podle
vás vlastně Čech?
Žádný z obyvatel českých zemí v době vlády Karla IV. nebyl Čechem tak, jak chápeme význam tohoto slova dnes, tedy ani Karel. Uplatnění moderních kategorií na historický materiál je zavádějící, demagogické.
Nicméně vítězství Karla v připomínané soutěži potvrzuje především těsnou souvislost středověkého ideálu panovnické moci se současnou představou o spravedlivém společenském uspořádání. Karel totiž již za svého života pracoval na obrazu své osoby a vlády právě v intencích zmíněného panovnického ideálu, jenž se i po těch několika stovkách let ukázal jako nosný.
A.cz: Co jste říkal hymně Daniela Landy, která měla vzniknout k oslavám 700. výročí od narození Karla IV. (zpěvák nakonec z projektu sám odstoupil, pozn. red.)?
Píseň jsem neslyšel, tedy jí ani nic neříkám. Textově, a především z pohledu historického obsahu, se však jedná o jednu z blbin zapadajících do celkového kontextu tvorby pana Landy, opírající se o určitá klíčová slova, tentokráte: "čest", "krev", "matka", a další, jakož i nezbytný latinský citát. Jde o slova, která dokážou vzbudit širokou emoční odezvu napříč populací.
Hlavně však myslím, že zveřejnění textu samo už splnilo svůj hlavní cíl, tedy posílení mediálního obrazu jeho tvůrce. Ostatně on sám již deklaroval, že od svého záměru poskytnout píseň jako pomyslnou karlovskou hymnu upouští. Na stranu druhou, žijeme ve společnosti umožňující svobodně tvořit a vyjadřovat své názory, a kdo si hraje, nezlobí.
A.cz: Překvapilo vás, co vášní a diskusí se strhlo kolem oslav Karla IV.? Těší vás to coby historika, že tato osobnost evidentně není Čechům lhostejná?
Radil bych nepřeceňovat význam internetových debat a současně upozornil na to, že hlavní pohyb zde nenastal kolem kritického vědeckého hodnocení Karla IV., ale zejména kolem textu písně Nový Jeruzalém. Každopádně, jakkoli nevím, co na celé záležitosti těší historičky a historiky, mne osobně v zásadě těší jakákoli věcná debata. Lhostejnost a apatie totiž představuje živnou půdu pro všechny typy demagogie, včetně té nacionalistické.
