V létě 1764 se na kopcích francouzského Gévaudanu objevil vraždící stín. Během tří let zabila neznámá bestie až 124 lidí, většinou ženy a děti. Král vyslal armádu, elitní lovce i kněze s exorcismy – nic nepomohlo. Dobové svědectví mluvilo o monstru velikosti telete s ohnivou srstí, které unikalo střelcům a mělo nadpřirozenou inteligenci. Byl to vlkodlak? Exotické zvíře? Či sériový vrah v masce?
Mýtus první: Boží trest v podobě vlkodlaka
Pro obyvatele chudého a zbožného Gévaudanu nebyla bestie obyčejným zvířetem, ale znamením božího hněvu. Víra v démony a vlkodlaky tu byla hluboce zakořeněná a v době po válce, neúrody a bídy se nabízelo vysvětlení, že monstrum je "boží metla" seslaná za lidské hříchy. Biskup z Mende, Gabriel-Florent de Choiseul-Beaupré, tuto představu ještě posílil - ve svém nařízení z prosince 1764 označil bestii za nástroj trestu a vyzval věřící k modlitbám a pokání. Po kraji se šířily příběhy o stříbrných kulkách a posvěcených medailoncích, které měly šelmu porazit, a legenda o lovci Jeanu Chastelovi, jenž ji měl takto skolit, vznikla až o století později. Moderní historici ale upozorňují, že víra v nadpřirozeno byla spíše reakcí na zoufalství a strach.