Pod pozlátkem módy není nic. Mé snímky to ukazují, říká feministická fotografka

Pod pozlátkem módy není nic. Mé snímky to ukazují, říká feministická fotografka
Dalším dílem bořícím genderové stereotypy je série Sen o žehlení. Ve svém autoportrétu u žehlicího prkna fotografka kritizuje zažité šablony, přes které svět pohlíží na ženy. "Jde o feministické reflexe ženy v domácnosti a matky," uvedla Karin Macková.
Aby poukázala na to, že za krásou módy a modelek se ve skutečnosti skrývá jen prázdno, symbolicky seškrabala jejich obrazy z fotografií na hliníkových deskách, až odkryla jen holou kovovou plochu.
Macková se narodila v roce 1940 ve Vídni, kde dosud žije. Fotografovala architekturu, dokumentovala vídeňskou kulturní scénu. Počátkem sedmdesátých let se zaměřila na feministická témata.
Výstava Karin Mackové v Leica Gallery potrvá do 9. ledna 2022.
Foto: Tomáš Vocelka
Tomáš Vocelka ČTK Tomáš Vocelka, ČTK
6. 12. 2021 14:30
Boří zažité stereotypy a ukazuje, jak pokřiveně svět často vidí ženy. Aby poukázala na to, že za krásou módy a modelek se ve skutečnosti skrývá jen prázdno, symbolicky seškrabala jejich obrazy z fotografií na hliníkových deskách, až odkryla jen holou kovovou plochu. Působivé práce rakouské fotografky Karin Mackové nyní vystavuje pražská galerie Leica.

"Reflektuje to náš vztah k módě i to, co s námi móda dělá," řekla Karin Macková, která se snažila módní fotografie na kovové podložce seškrábnout až na kov a "jít tak až na dřeň současné módy". 

Macková se narodila v roce 1940 ve Vídni, kde dosud žije. Fotografovala architekturu, dokumentovala vídeňskou kulturní scénu. Počátkem sedmdesátých let se zaměřila na feministická témata a její série "Destrukce iluze" z roku 1977 je řazena mezi průkopnická díla feministické fotografie sedmdesátých let.

Podle kurátorky Muzea moderního umění v Salzburku Margit Zuckrieglové je Karin Macková příslušnicí umělecké feministické avantgardy, "která svá témata hledá sama v sobě a ve svém niterném prožívání a inscenuje je jako poetické divadlo sebe sama".  

Leica Gallery vystavuje řadu černobílých autoportrétů Mackové z let 1975-1981. Sama autorka jim říká trojlístky. Skládala totiž vždy tři fotografie k sobě a jejím cílem bylo vyjádřit pocity, které prožívala. "Vždycky to obsahuje jeden autoportrét a další fotografie jsou podle pocitů, emocí a situace," popsala.

"Například tento trojlístek se jmenuje Stíny. Vznikl v době, kdy jsem si uvědomila sílící obavu, že moji rodiče stárnou a blíží se čas, kdy o ně přijdu," popsala Macková jeden ze snímků, které jsou vystaveny v Leica Gallery.

Karin Macková: Stíny
Karin Macková: Stíny | Foto: Karin Mack

Mezi vystavenými fotografiemi je i jedna velmi unikátní, se vztahem k Praze. "Jsem velmi ráda, že se nám pro tuto výstavu podařilo získat dílo z roku 1969 Troja, kde princip fotomontáže vidíme u autorky poprvé," uvedla jedna z kurátorek výstavy Vendula Fremlová. Dílo složené ze zrcadlících se snímků zachycujících fragmenty architektury je pojmenováno po pražské čtvrti Troja, kde vzniklo.

Díla fotografky jsou v rámci výstavy rozdělena do tří částí. První a nejširší část se věnuje již zmíněným "trojlístkům" ze 70. a 80. let. 

Představena jsou i dvě díla, která se se soustředí na borcení tradičních genderových rolí. Na jedné koláži z roku 1980 je autorka vyfocena v ženském a mužském oblečení - symbolizuje to principy animy a anima z psychoanalytické teorie Carla Gustava Junga. Anima je pojem používaný pro označení nevědomého ženského protějšku mužské vědomé psýchy. Animus je symetrický protějšek v případě ženské psychiky. Jako přirozené archetypy představují anima a animus tvořivou psychickou sílu.

Dalším dílem bořícím genderové stereotypy je série Sen o žehlení. Ve svém autoportrétu u žehlicího prkna fotografka kritizuje zažitý způsob, se kterým svět pohlíží na ženy. "Jde o feministické reflexe ženy v domácnosti a matky," uvedla Karin Macková.

Ve třetí části výstavy se nacházejí současnější díla, která jsou na rozdíl od předchozích černobílých snímků barevná. Právě zde návštěvníci výstavy najdou i vyškrábané barevné snímky modelek. "Zde cítím velkou vazbu na feministický background autorky, téma nabourávání stereotypního vnímání ženského těla ve společnosti či normativního přístupu k ženské kráse," dodala kurátorka Anna Vartecká.

Výstava Karin Mackové Pod víčky potrvá v pražské Leica Gallery až do 9. ledna 2022.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Záchranná stanice Prahy pro volně žijící živočichy loni přijala 5275 zvířat

Pracovníci záchranné stanice hlavního města pro volně žijící živočichy loni přijali 5275 zvířat 138 druhů, podobně jako o rok dříve. ČTK to sdělila Petra Fišerová, mluvčí městské organizace Lesy hlavního města, která záchrannou stanici v pražských Jinonicích provozuje. Stanice se loni starala o 786 ježků, což byl nejvyšší počet v historii stanice.

"Rok 2021 byl výjimečný příjmem velkého množství ježků. Celkem jsme jich přijali 786, z toho bylo více než 280 osiřelých ježčích mláďat. Důvodem vysokého počtu přijatých ježků mohou být vhodné klimatické podmínky pro opakované vrhy ježků, ale zároveň více střetů s aktivitami člověka," uvedla Fišerová.

Nejčastěji se do záchranné stanice dostávali živočichové, kteří utrpěli zranění. Obvykle šlo o střety s vozidlem nebo o nárazy do překážek jako jsou skleněné plochy nebo trolejové vedení. Dvě třetiny zvířat v záchranné stanici loni tvořili ptáci. V péči pracovníků záchranné stanice loni skončilo také 219 zajíců, 114 veverek, zhruba stovka netopýrů a 50 srnců.

Počet zraněných či jinak handicapovaných zvířat, které stanice ročně přijme, podle mluvčí v posledních letech stoupá. Zatímco například v roce 2017 bylo nově přijato 4134 zvířat, v roce 2021 jich bylo zhruba o tisíc více. Dosud nejvíce zvířat bylo přijato v roce 2019, kdy se pečovatelé starali o 5368 živočichů. Stanice v pražských Jinonicích funguje od roku 2012.

Zdroj: ČTK
Další zprávy