Seznamte se: Aktuálně.cz nalezlo hrdiny slavných Koudelkových fotek ze srpna 1968

Tomáš Vocelka jkr Josef Koudelka | Magnum Photos, Tomáš Vocelka, jkr
Aktualizováno 21. 8. 2022 16:58
Setkáním fotografa Josefa Koudelky s hrdiny jeho fotek z roku 1968 vyvrcholil před čtyřmi lety ve Veletržním paláci projekt Aktuálně.cz, jehož cílem bylo najít lidi, jejichž tváře známe z legendárních záběrů. Padesát let po osudných srpnových událostech se jich podařilo najít několik. Chtěli jsme zaznamenat jejich příběhy, aby zůstaly zachovány i pro budoucí generace. Nyní si je můžete oživit.

Podívejte se na závěrečný přehled hrdinů z fotek a jejich osudů a prohlédněte si videoreportáž Lukáše Landy z unikátního setkání.

Milan Jílekukázat na fotografii

Jedenaosmdesátiletý muž je pravděpodobně jedním z nejznámějších hrdinů Koudelkových fotek - i když je na fotografii vidět jen jeho ruka s hodinkami. "Spousta lidí si myslela, že ta ruka je moje,” říká fotograf Josef Koudelka. Ve skutečnosti však patřila Milanu Jílkovi.

Jílek se s Koudelkou poprvé potkal na úpatí Václavského náměstí u budovy někdejšího sídla strojírenského podniku ČKD. "Společně pak vylezli po lešení až ke střeše rozestavěného domu, odkud se jim naskytl výhled na zprvu zalidněné náměstí.

"Ve 12 hodin se najednou ozvalo hlášení, že začíná stávka a všichni mají Václavák opustit. Náměstí bylo v mžiku prázdné, tak nás napadlo to zachytit i s našima rukama. On vyfotil moji ruku s hodinkami a já zase tu jeho," vzpomíná Jílek, který v té době učil na lékařské fakultě a kromě toho se vášnivě věnoval atletice. Několikrát si připsal i titul mistra republiky v běhu na 800 metrů.

Jan Špačekukázat na fotografii

Na snímku Josefa Koudelky je Jan Špaček ve skupině mužů na Václavském náměstí, která se snaží bránit tanku v jízdě a poškodit mu pásy kovovou tyčí. „Jsem ten mladík v roláku,“ říká Jan Špaček (nejblíže k pásu tanku, s pozdvihnutou rukou). Rozdával lidem utíkajícím na Západ snímky okupované Prahy. Teď se poznal na Koudelkově fotce

Vladimír Kokoška ukázat na fotografii

Muži držícímu na snímku zakrvácenou českou vlajku (na snímku zcela vpravo) bylo v roce 1968 dvacet let. „U muzea nebo u rozhlasu někdo koupil střelu odraženou od omítky. Zraněného jsem neviděl, ale pravděpodobně to byl přítel té brečící holky,“ vzpomíná dnes sedmdesátiletý Vladimír Kokoška při pohledu na fotografii. Jeho celý příběh si můžete přečíst zde: Držel v srpnu 1968 zakrvácenou vlajku. Mohly zemřít stovky lidí, vzpomíná hrdina z Koudelkovy fotky

Milan Kadlec

„U rozhlasu byl zabit Milan Kadlec, můj bratranec, který tam přijel na motorce. Zakrvácená vlajka je pravděpodobně ta, kterou byl přikryt v průjezdu domu proti rozhlasu po své smrti. Aspoň tak se to u nás v rodině traduje. Dívku ani muže v popředí fotky neznám,“ píše pan Kadlecův Bratranec Josef Basík. Na vlajce však mohla být i krev Vladimíra Hnulíka nebo Milana Lampera, kteří byli zastřeleni před budovou rozhlasu.

Josef Zachukázat na fotografii

Muž nesoucí československou vlajku (na fotografii vlevo). Jeho příběh byl známý už před naší výzvou, zaznamenal ho iDnes.cz. V srpnu 1968 mu bylo 23 let. „Jezdili ráno před pátou do práce a cestou se zřejmě dozvěděli, co se děje. Domů přišel až hodně pozdě a naši celou dobu trnuli, protože už přicházely zprávy o prvních mrtvých. Měl zavázanou nohu, protože ho postřelili, ale snažil se to zatajit. Ráno zmizel do města znovu,“ vzpomínala Zachova sestra Ludmila Bretová na iDnes.cz.

Jaroslav Petrášukázat na fotografii

„Muž na tanku je velmi pravděpodobně můj otec Jaroslav Petráš. Bohužel už nežije. Tehdy mu bylo osmnáct let,“ napsal do redakce Jaroslav Petráš ml. „Úplně jist si nejsem, tak na osmdesát procent, ale podoba je tam velká,“ říká a přikládá jinou fotografii svého otce z té doby.

Milan Holubukázat na fotografii

„Za zády fotografa je budova tehdejšího ÚV KSČ a ruští výsadkáři v červených baretech, kteří před ní hlídkovali,“ píše pamětník srpnových událostí Milan Holub. „Já sedím někde na zemi z pohledu fotografa po pravé straně nákladní Pragy S5T. K lidem na snímku v čele s nákladním automobilem jsem se připojil na Příkopech. Myslím, že to bylo 22. srpna někdy po poledni. Došli jsme až téměř k těm výsadkářům, dál to nešlo. Mezi zúčastněnými se říkalo, že tam jdeme, protože tam Rusáci drží naše představitele,“ vysvětluje.

„Byli jsme naivní, tou dobou už byli dávno v Moskvě. Někdo křikl – sedněte si na zem! Tak jsme si sedli. Potom: vstaňte, zazpíváme hymnu. Asi po 15 minutách to Rusy přestalo bavit, někdo z nich odbouchl dýmovnici nebo slzák a hodil to mezi nás. No a našel se člověk, který jim to poslal zpátky. Nebyl to takový problém, ta vzdálenost činila deset, maximálně dvacet metrů. Jejich důstojník zavelel. Sundali kvéry, natáhli je a spustili. Nedovedete si představit, co je to za kravál, když 100 chlapů spustí najednou. V románech se píše, že před bubnovou palbou před útokem si lidi dělali do kalhot. Věřím tomu. Naštěstí stříleli do vzduchu.“

Michal Oplištilukázat na fotografii

“Řidičem vozítka na fotce je můj bratr Michal Oplištil,” říká paní Krista Procházková. “V srpnu 1968 mu bylo 29 let, pracoval v dělnické profesi ve vnitřní Praze,” konstatuje. Dlouho si nebyla jistá, zda jde skutečně o jejího bratra, ale podoba byla příliš velká, než aby to nebyl on. “Kromě nápadné celkové podoby má řidič stejný charakteristický způsob, jakým drží volant i jak má v ústech cigaretu,” vysvětluje.

Jistotu získala, teprve až uviděla velkou zvětšeninu fotografie Josefa Koudelky a mohla si lépe prohlédnout tvář muže za volantem.. “Ano je to opravdu on,” říká.

“Bratr zažil konec druhé světové války, měl jistou dramatickou osobní zkušenost s ruskými vojáky a příznivou s vojáky německými, a byl tudíž ruským vpádem - druhým "osvobozením"... - naprosto konsternován. Měl složitý osud, ale vím bezpečně, že v roce 1968 se choval obdivuhodně, říká Krista Procházková.

Poznali jste na těchto snímcích někoho nebo na dalších fotografiích? Napište nám, prosím, na e-mail [email protected].

 

Právě se děje

Další zprávy