Výstava, která začala v polovině září a potrvá do 16. listopadu, se jmenuje "Otec, Matka, já a tak…". Josef Chuchma vysvětluje, že motiv, kvůli němuž fotografie vznikaly, byl jednoduchý i složitý zároveň.
"V rodině, kde jsem vyrůstal, bylo fotografování soustavně přítomné. Otec byl vášnivým fotoamatérem. Byl to také on, kdo mě k fotografování přivedl někdy kolem desátého roku mého života," vysvětluje. Zároveň ovšem dodává, že v době svých studií, kdy fotografoval nejvíce, doma u rodičů mnoho snímků nepořídil.
"Daleko více mě zajímalo dokumentování pouličního života v rodné Praze, fotografování přátel, alternativnějších koncertů a podobně," konstatuje. Právě z tohoto období vycházela Chuchmova předchozí výstava Výseky (z normalizace), která byla v Leica Gallery k vidění před pěti lety. "Jako žák a student jsem z bytu na pražském sídlišti Spořilov, kde jsem s rodiči a sestrou vyrůstal, co nejvíce utíkal, a to z řady důvodů, které je zbytečné tu vypočítávat," říká Chuchma.
Během dospělosti jezdil za rodiči na Spořilov zřídka. "Teprve když jsem vešel do středního věku, začalo se mé značně kritické ostří vůči rodičům velmi pozvolna otupovat, a zejména otce jsem přijal takového, jaký byl, až když ovdověl. Tehdy jsem ho občas fotil - s vědomím, že to mohou být jeho poslední snímky: už mu bylo přes osmdesát, potom přes devadesát," konstatuje autor fotografií.
"V samém závěru, kdy začalo být jasné, že z jeho těla postupně odchází energie, vypínají se funkce a nezbývá než odborná péče, jsem si řekl, že na této finální cestě jej budu (ale bez nějakého konceptu či programu!) doprovázet i s fotoaparátem," dodává.
V té době otce se sestrou navštěvovali pravidelně, každý den jeden z nich. "Otci mé focení nevadilo, ale ne vždy jsem na ně já měl síly a čas. Prvotní totiž bylo přinést mu něco nutného či dobrého a snažit se s ním komunikovat; někdy se to ovšem nejlépe dařilo právě tehdy, když jsem mu ukazoval funkce malého kompaktního fotoaparátu, na nějž byla exponována většina záběrů ze závěrečné fáze," říká Chuchma.
K záběrům, které exponoval, pak z otcovy pozůstalosti vybral několik fotografií z rodinné historie a rovněž snímky, na kterých je jeho rodič v akci. "Otec byl totiž svéráznou figurou, svého druhu umělcem života, tvor společenský, vyhledávající kupříkladu vernisáže. Ostychem netrpěl. Pravý opak matky. Ale vydrželi spolu přes půl století. Obdobně dlouho otec vytrval pracovat v jedné továrně (ČKD). Tyto černobílé snímky jsem připojil do výstavního souboru proto, abych naznačil, kým otec také byl a jak na člověku pracuje čas."
