Daniel Šperl už má za sebou řadu fotografických publikací, ve kterých popsal mimo jiné třeba život lidí s mentálním postižením, portrétoval lidi spojené s rokem 1968 nebo dokumentoval život v Japonsku.
"V nejnovější knížce, nazvané Homo Pragensis, jsem se zaměřil na Pražáky a na Prahu jako takovou. Nejsou to klasická pragensia, není to ani o památkách, ani o architektuře. Kniha je o lidech, kteří tady žijí, je výpovědí o životě," říká profesionální kameraman a nadšený fotograf.
V ulicích Prahy ho můžete potkávat s fotoaparátem v ruce už od roku 1984, kdy sem přišel jako vysokoškolský student a už ve městě zůstal.
Na předchozí knihu o Japonsku sbíral materiál od roku 1997 a Homo Pragensis je ještě dlouhodobější projekt. "V knížce je 112 stran a je tam téměř stovka fotek. Vybíral jsem zhruba ze 17 tisíc negativů nafotografovaných v Praze. Když se výběr zúžil zhruba na tři stovky fotek, musel jsem už požádat lidi, kterým věřím, aby mi pomohli udělat finální selekci," říká Daniel Šperl. Definitivní výběr snímků pak konzultoval s vynikajícími fotografy, především s Vladimírem Birgusem, Jindřichem Štreitem, Libuší Jarcovjákovou a Angelem Božacem.
"Jeden ze snímků v knize, který já sám mám moc rád, je fotka anonymního davu, který někam jde - ta vznikla na stanici metra Hradčanská. Fotografoval jsem tam několik let, po celou dobu její rekonstrukce, protože bydlím nedaleko. Ten snímek mi připadá takový symbolický," říká fotograf, který stále pracuje s kinofilmem a analogovým fotoaparátem Leica.
"V případě další fotky, která má pro mne velký náboj, jsem hodně přemýšlel, jestli se má v knize vůbec objevit. Je to snímek z rozptylu mojí sousedky. Zemřela sama, neměla nikoho příbuzného, a tak jsem její pohřeb zajišťoval já. Nikdo na něj nepřišel, ani z baráku, kde jsme bydleli. Byl to pro mne velmi silný osobní příběh," vysvětluje Dan Šperl.
Sám jinak necítí potřebu komentovat své fotografie a drží se toho i v knihách. Jeho Japonsko ani Homo Pragensis nemají u fotek popisky, snímky by měly svůj příběh vyprávět samy. Kniha začíná a končí záběry z Václavského náměstí. Uvnitř nejsou fotky řazeny chronologicky, ale tematicky (noční Praha, hospody, ulice, lidé v dopravních prostředcích atp.).
Proč Daniel Šperl stále fotí na film a nepoužívá digitální fotoaparát? "Tak jsem se to prostě naučil," říká. "Líbí se mi na tom ta rukodělná práce i originalita každé zvětšeniny. Fotografie na každou výstavu si zvětšuji sám, ještě nikdy jsem nezkusil nechat si výstavní fotky vytisknout z naskenovaného negativu," vysvětluje.
Daniel Šperl (*1966)
- Profesionální televizní a filmový kameraman
- Ve volné tvorbě se věnuje černobílé dokumentární fotografii
- Právě nyní vydává knihu Homo Pragensis
- Kniha by měla být v distribuci od 8. ledna 2018
- Webové stránky: www.danielsperl.com
Knihu vydává ve vlastním nákladu a společně s předchozím Japonskem a několika dalšími teprve připravovanými publikacemi by měla vytvořit celou řadu publikací se stejnou vazbou. Nakonec by to mělo být až sedm svazků, pro které by měl v závěru vzniknout i speciální papírový box.
Homo Pragensis bude do knihkupectví distribuovat Kosmas. "Kniha by měla být na vyžádání dostupná ve většině knihkupectví," vysvětluje autor.
Dalším dílem v sérii by mohla být Amerika. "Opět půjde o shrnutí zhruba desetileté práce," říká Daniel Šperl. "Jednu z knih chci věnovat také zvířatům - konkrétně domácím mazlíčkům. Možná bude trochu ironická, ale všechny fotografie jsou dokumentární, nic nearanžuji. A jedna knížka by měla být zaměřená na téma náboženství a víry," dodává.
