Raimund Stillfried z Ratenic se narodil 6. srpna 1839 v Chomutově. Během výcviku na císařské námořní akademii si mimo jiné velmi oblíbil malířství. Vojenskou kariéru však opustil poměrně brzy. Mohla za to jeho touha po dálkách a dobrodružství, která ho ho lákala do Číny a Japonska, kam se dostal už v roce 1864.
Potom se ještě na čas vydal do Mexika a zapojil se tam podle všeho do bojů tamního habsburského císaře Maxmiliána I. Mexického s povstalci vedenými Benitem Juarézem. Maxmilián byl poražen a baron z Ratenic se vrátil zpět do Japonska. Působil tam napřed v roli sekretáře pruské delegace v Tokiu, pak ovšem nastal v jeho kariéře překvapivý zvrat.
Z bojů v Mexiku do drsné Jokohamy
Historikové se domnívají, že fotografickému umění se baron naučil od britsko-benátského fotografa Felice Beata. Dodneška se u některých dochovaných snímků neví přesně, zda je jejich autorem on, nebo Beato.
Ateliér v Jokohamě si Raimund Stillfried z Ratenic otevřel podle dostupných pramenů v roce 1871 pod názvem Stillfried & Co. Brzy se stal jedním z nejuznávanějších fotografů v Japonsku. Proslavily ho portréty, ale zabýval se i jinými žánry, například krajinářskou fotografií.
Své záběry pečlivě aranžoval, což je vzhledem k technice, kterou používal, pochopitelné. Fotografie byla teprve v počátcích, fotoaparáty byly velké a těžké a k pořízení snímků byl potřeba poměrně dlouhý čas, takže se fotografované objekty nemohly příliš hýbat.
Fotografie, které pořídil, jsou technicky velice kvalitní a mnoho z jeho portrétů je ručně kolorováno, zřejmě proto, aby zachytil barvy tehdejšího oblečení. Obdobný přístup byl typický také pro Beata, ale i pro celou řadu tehdejších fotografů v Japonsku, například Adolfa Farsariho nebo Kusakabe Kimbeie. Naopak jeho krajinářské záběry jsou většinou černobílé.
Fotografem v přístavu dobrodruhů
Do Japonska přišel Raimund Stillfried z Ratenic právě v době, kdy se otevíralo obchodu, turistice a západním vlivům. V drsném přístavním městě, kterým tehdy Jokohama byla, se začali podobně jako on objevovat další bohatí turisté a dobrodruhové z Evropy a ze Severní Ameriky.
Margaretha Weppnerová, která byla jednou z nich, popsala tehdejší život v Japonsku slovy: "Cizinci v Japonsku vedou nákladný a luxusní život. Podnebí vyžaduje, aby se před snídaní požívaly likéry, při snídani víno, pivo a šampaňské; totéž se děje před večeří, při ní a po ní a po celý den se pije brandy a limonáda."
V Jokohamě přinesl turismus novou poptávku po kuriózních a suvenýrových fotografiích. Na Západě se staly symbolem Japonska, přestože byly často nahrané, přehnaně zromantizované a neodpovídaly zcela realitě.
Podle historika umění Luka Gartlana z univerzity St. Andrews ve Skotsku, který se tvorbou Raimunda Stillfrieda z Ratenic zabýval, může být příkladem snímek nazvaný Dva důstojníci. Ten údajně zobrazuje dva samuraje s vlasy v uzlech. Jenže fotografie byla pořízena v roce 1875, čtyři roky poté, co byl tento tradiční účes, který nosila třída japonských bojovníků, zakázán.
Baron v roli paparazza
Stillfried z Ratenic byl v Japonsku uznávaným fotografem, učilo se od něj několik později velmi slavných japonských kolegů a časem se stal i členem rady státní tiskárny v Tokiu.
Měl však i opletačky se zákonem. Když se dozvěděl, že japonský císař navštíví na Nový rok 1872 Jokosuku, byl odhodlán ho vyfotografovat. Do té doby neexistoval žádný snímek panovníka, protože fotografovat císaře bylo zakázáno. Podle dobových svědectví se baron ukryl na britské lodi zakotvené vedle císařského přístaviště, tajně vyfotografoval vladařovu tvář otvorem v plachtě a pak se tímto "sólokaprem" pochlubil v tisku. Vysloužil si tím samozřejmě ostrou reakci tamních úřadů a policejní razii v ateliéru.
Hrozila mu dokonce deportace a následný skandál vyvolal ohlas v celé Asii. Částečně proto, aby Stillfrieda trumfla, nechala pak japonská vláda brzy vytvořit oficiální portrét císaře. Režim sice některé Stillfriedovy činy neschvaloval, ale obdivoval jeho talent a dokonce ho později najal, aby fotografoval nově získané japonské území (dnešní ostrov Hokkaidó).
Zhýralá čajovna ve Vídni
Snímky z Hokkaida byly určeny pro propagaci Japonska na Světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Fotografoval vládní modernizační projekty, například výstavbu silnic, a také původní neasijské obyvatele, které se vláda snažila začlenit do národa.
Vídeňská výstava přinesla ovšem i další skandál dobrodružného barona z Ratenic. Kromě obdivovaných snímků s sebou přivezl také kompletní japonskou čajovnu. Dodnes se řeší otázka, zda se jednalo o etnografickou expozici, nelegální podnik nebo jen další důmyslný plán, jak vydělat peníze. Správná je pravděpodobně každá z těchto odpovědí.
Každopádně, Vídeňáci považovali čajovnu za necudné místo a objevilo se podezření, že mladé ženy, které si s sebou baron přivezl, byly ve skutečnosti prostitutky. A pak se navíc vyskytlo i obvinění, že své zaměstnance z čajovny týral a neplatil jim.
Z fotografií se stala oceňovaná umělecká díla
Ať už byl baron z Ratenic jakýkoliv, z jeho snímků pořízených v Japonsku a v Číně se postupem času stala vyhledávaná díla, která dnes figurují ve sbírkách těch nejprestižnějších světových galerií.
Často je však u mnoha z nich uváděn jen jako jeden z možných autorů. Přiřazení fotografií konkrétnímu autorovi nebo studiu se ukázalo být velice obtížné. Fotografové v Japonsku si totiž tehdy navzájem prodávali ateliéry i s negativy a lidé, kteří tato díla později kupovali, pak obrázky ukládali do jednoho společného alba, nehledě na to, kdo je vytvořil. I to je důvod, proč se například portrét nazvaný "Dcera úředníka" připisuje zároveň Raimundovi Stillfriedovi z Ratenic, Adolfu Farsarimu i Kusakabe Kimbeiovi.
Raimund Stillfried opustil Japonsko v první polovině osmdesátých let 19. století. Vrátil se do rodného Rakouska-Uherska. Působil pak ve Vídni a zemřel v 12. srpna 1911 ve věku 72 let.
