Jakub Janoušek si v šesti letech přál lego WeDo a dal se do stavění - motory, senzory a jednoduchý počítač mu učarovaly. V začátcích mu pomáhala maminka. Vysvětlila mu, jak si robota naprogramovat pomocí tabletu. Ale brzy mu vědomostmi nestačila. Na kurz robotiky nechodil, zůstal samoukem. Ostatně nebylo to potřeba, když se brzy ukázalo, že má lepší znalosti než dvakrát tak starší kluci.
Ještě coby prvňáček se v dubnu 2017 přihlásil do americké mezinárodní soutěže Dr. E's WeDo Challenges.
Úkolem klání bylo vyrobit robota, jenž by ušlehal šlehačku. Jakub vyrobil prvotřídní mixér, navíc zcela automatizovaný - šlehačka ve skleničce si k mixéru dojede na jezdicím pásu, stroj vysune robotickou ruku s mixérem a začne vyrábět. Jeho video, v němž na začátku říká "Hello. I am Kubík and this is my mixer!", soutěž ovládlo. A to i když si ke konci pokusu rodičům česky stěžuje "Jsou tam ještě hrudky!"
V říjnu téhož roku si k osmým narozeninám přál pokročilejší stavebnici - Lego Mindstorms s vyspělejšími programovatelnými roboty.
"To už je doopravdy mnohem složitější, motory jsou silnější, dá se tam strčit víc senzorů a motorů, takže to zvládá o hodně složitější věci," líčí nadšeně po tiskové konferenci s vítězi soutěže pro nejtalentovanější české děti Zlatý oříšek 2018.
Návody k nové řadě stavebnic zhltnul jedním dechem a hned o měsíc později se přihlásil do americké mezinárodní soutěže Dr. E's Mindstorms Challenges.
Zadání znělo, že robot má umět přenést vodu a vylít ji do nádoby. Kuba, tehdy druhák, poslal do soutěže video se svým řešením: "Hello, I am Kubík, this is my project!" začíná spot. Jeho robot se podobá traktoru, vepředu má robotickou ruku. Ta zvedne plechovku od koly, doveze ji k jezdicímu pásu a dá do "vylévače". Ten putuje po pásu až na konec, kde se nakloní a vodu z plechovky vylije do skleničky, kterou drží Kubík. Následuje jeho vítězný úsměv. No a také vítězství v celé soutěži.
Jak se mu povedlo takovýto důmyslný stroj vynalézt? "Prostě jsem si řekl, jak to bude vypadat a kam strčím motory a jednotku," konstatuje s úsměvem.
Začal se účastnit náročných robotických soutěží s mezinárodní účastí ve velmi populární disciplíně sledovač čáry. V té robot jede po bílé ploše a jeho úkolem je sledovat nakreslenou černou čáru, přesně podle ní zatáčet a případně i objet překážku. Závodníci navíc předem nevědí, jak bude trasa vypadat.
Těchto klání se obvykle účastní týmy. Jeden člen robota navrhne, druhý zkonstruuje, třetí naprogramuje, případně jsou aspoň dva. Jakub Janoušek se sem loni přihlásil jako "Tým Kubík".
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Na otázku, kdo všechno byl "tým Kubík", nechápavě odpovídá: "No to jsem byl přece já - Kubík!" Vše si sám navrhnul, zkonstruoval a naprogramoval.
Ač mu bylo teprve osm, ovládl kategorii základních škol, kde soutěžili i patnáctiletí kluci. Jenže jeho robot měl dokonce druhý nejrychlejší čas ze všech, včetně těch, jež konstruovaly týmy středoškoláků a vysokoškoláků.
Přihlásil se proto na zdejší nejnáročnější soutěž sledovačů čáry - Robotický den, kde už se nezohledňují věkové kategorie. Zápolil tedy i s dospělými, přesto úspěšně prošel čtyřmi koly a vypadl až v semifinále.
Jeho vysněným povoláním je stát se v Dánsku designérem Lega. Kubíkovým vzorem je Milan Reindl, první Čech, jenž tuhle práci před pár lety získal.
"No jo, ale on dělá jen Lego Technik, já bych jim v Legu mohl poradit i s programováním robotů," říká s dětskou upřímností letos devítiletý konstruktér a programátor. Vzápětí ale dodává, že Milan Reindl je i tak jeho velký vzor a moc rád by se s ním potkal.
O své budoucnosti má celkem jasno - chtěl by vystudovat střední školu, pak nějaký technický obor na vysoké a potom už by se rád viděl v dánském Billundu, kde kromě slavného Legolandu sídlí i firma The Lego Group.
Na konci rozhovoru říkají, že už musí s maminkou jet, neboť z tiskové konference v Praze pospíchají do Brna na střední průmyslovou školu. Tam jde Kuba s místním odborníkem konzultovat svého nového robota.
"Pan učitel si ho vzal do péče, je to jeho první lektor v životě, doposud byl samouk, ale už se potřeboval dostat dál," vysvětluje maminka.
