Praha – Když byl ve školce, rodiče s ním probírali mocniny a odmocniny. Ve čtvrté třídě vyhrál Matematickou olympiádu pro šesťáky. Kryštof Pravda, tenhle dvanáctiletý geniální matematik, je teprve v primě Mensa gymnázia, ale dokáže opravdu velké věci.
Kryštof je zakřiknutý a skromný. Úspěchy z něj musí člověk dolovat: "Soutěžíš v matematických olympiádách?“ – "Ano.“ – "A jak ti to jde?“ –"Celkem jo.“ – "A jak se umisťuješ?“ – "Dobře docela.“ – "Třeba i na stupních vítězů?“ – "Ano.“ – "A jaké máš třeba medaile?“ – "Žádné. Já mám diplomy.“ – "A jaké třeba?“ – "Tak třeba když jsem byl ve čtvrté třídě, vyhrál jsem olympiádu pro šesťáky.“
Nyní je v primě, což odpovídá šesté třídě základní školy. Logicky se proto chystá na olympiádu pro osmáky.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Postupně z něj vydoluji, že mu jde i logika a soutěží i v Pythagoriádě, olympiádě zaměřené na prostorovou představivost či logické uvažování. Také zde se účastní starších kategorií a také zde vyhrává.
"Mám rodiče matematiky, učí mě matematiku už od školky,“ vysvětluje Kryštof.
Oproti svým vrstevníkům má výrazný náskok. Když chodil do první třídy na pražskou základní školu na Uhelném trhu, zjistili, že v matematice je opravdu hodně napřed.
Ve druhé třídě ho proto dali na matematiku do třetí třídy, jenže zjistili, že je to stále málo. Když byl ve třetí třídě, docházel proto do páté třídy. Stále to ale pro něj bylo příliš jednoduché. Ve čtvrté třídě proto přeskočil tři roky a chodil na matematiku se sedmáky. V páté třídě se tento předmět učil s osmáky. Poté odešel na Mensa gymnázium, jež přijímá žáky, kterým Mensa v IQ testu naměří 130 a více.
Stačila mu vždy jedna hodina týdně, aby stačil dětem o tři až čtyři roky starším a stíhal jejich látku. Psal s nimi písemky, klasifikován byl rovněž zde, vždy samozřejmě za jedna.
Oba rodiče pracují na Matematickém ústavu, k matematice ho proto odmalička vedli. "Učili mě ji už od školky a zjistili, že mi jde.“ Když se ho ptám, co ho učili ve školce, odpovídá: "Třeba mocniny a odmocniny.“
Na osmiletém gymnáziu má v matematice individuální plán: "Dvě hodiny se učím jen sám s paní učitelkou. Když má naše třída matematiku, tak jdu domů."
Ve volném čase se účastní korespondenčních matematických kurzů, hraje šachy a už šest let chodí do hudebky na housle.
Opatrně ho naťukávám stran šachů: "Ty hraješ jen tak, nebo také soutěžíš?“ – "Docela hodně soutěžím.“ – "A také vyhráváš?“ – "Taky.“ – "A jakého úspěchu si nejvíc ceníš?“ – "No asi jak jsem teď vyhrál přebor Prahy.“ Je tedy ve své kategorii H14 nejlepší v Praze.
V budoucnosti by rád studoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a věnoval se matematice jako svému povolání. Ani jedno zřejmě pro něj nebude velký problém.
