Dvaadvacetiletý řidič Kepa Amantegi měl studentku původně odvézt zpět do Bilbaa poté, co ji v Madridu ostraha nepustila do letadla. Giada Collaltová se do Madridu vydala z Bilbaa poté, co ve Španělsku vláda zavedla přísná opatření kvůli koronavirové krizi.
"Přišlo mi nesmyslné zůstávat v Bilbau. Škola přešla do on-line režimu a mé španělské spolubydlící se vrátily domů," řekla Collaltová americkému webu CNN. Italka si tedy koupila letenku z Madridu do Benátek. Stevardi ji ale nepustili do letadla a studentka se ocitla v bezvýchodné situaci.
"Měla jsem hrozný vztek. Rodiče o mě měli strach a nemohli mi nijak pomoct. Několikrát jsem se snažila volat na italskou ambasádu, ale tam mi řekli, ať jim pošlu e-mail. Všechny hotely v Madridu byly zavřené a zpět do Bilbaa už nic nejezdilo," líčí Collaltová.
Naděje jí svitla až ve chvíli, kdy jí přítelkyně poslala kontakt na taxikáře z Bilbaa, Kepu Amantegiho. Ten okamžitě souhlasil, že podstoupí devítihodinovou cestu z Bilbaa do Madridu a odveze ji zpět do jejího studentského města. Když po dlouhé a únavné cestě dorazili do Bilbaa, Collaltová zjistila, že koleje jsou zavřené, a tak ji Amantegi nabídl, že může přespat u něj doma.
"Jeho rodiče a dvě sestry mě přivítali, jako bych byla součástí rodiny. Nikdy nezapomenu, jak laskavě se ke mně chovali," vzpomíná. Druhý den ráno začali Amantegi a Collaltová přemýšlet nad tím, jestli by se do Itálie mohli dostat s taxíkem.
"Začali jsme obvolávat úřady a kupodivu jsme získali všechna potřebná povolení. Mohla jsem se vrátit do Itálie, protože je to má rodná země, a Amentegi to zase měl jako pracovní cestu," pokračuje Italka.
Na jízdu z Bilbaa se vydali v osm hodin ráno tamního času a cesta do rodného Montabella poblíž Benátek jim trvala dvanáct hodin. Na hranicích Francie a Itálie sice byli policisté, ale podle Collaltové jejich auto vůbec nekontrolovali. Studentku ale zarazilo, že mladý taxikář za cestu dlouhou 1500 kilometrů nechtěl žádné peníze. Souhlasil jen s náhradou za původní cestu z Madridu do Bilbaa.
Rodina Collaltové byla štěstím bez sebe, když přivítala svou dceru doma. Taxikáře u sebe nechali přespat a na cestu domů ho vybavili italskými pochutinami, kořalkou a spoustou čokolády. "Nikdy na něj nezapomenu. Byla jsem pro něj cizí, a i přesto kvůli mně ujel i s cestou zpátky skoro tři tisíce kilometrů," uzavírá studentka.
