Devětadvacetiletý Ding Ding vděčí za svůj studijní i životní úspěch matčině vytrvalosti a nekonečné oddanosti, píše zpravodajský web Xinhuanet.com.
Ignorovala lékaře, přátele i svého manžela. Všichni jí říkali, ať neztrácí tolik času se svým handicapovaným synem, že to k ničemu to nepovede. Zuo Hongyanová ale ve své dítě věřila. Rozvedla se, chodila do třech prací, aby mohla platit rehabilitace pro syna, pravidelně s ním cvičila.
Ding se při porodu v roce 1988 málem udusil a následkem komplikací byla mozková obrna. Lékaři matce doporučili, ať se syna vzdá. Bylo podle nich zbytečné pokoušet se o jeho záchranu, protože bude buď tělesně postižený, nebo bude mít nízkou inteligenci.
S lékaři souhlasil dokonce i chlapcův otec. Své ženě řekl, že Ding bude pro celou rodinu akorát břemenem na celý život. Zou ale v dítě věřila a rozhodla se chlapce zachránit a starat se o něj. Krátce nato se rozvedla.
Byla na syna tvrdá. Pro jeho dobro
Aby synovi zajistila dostatečnou péči, musela mít několik zaměstnání. Pracovala na plný úvazek na univerzitě ve Wu-chanu, koučovala nebo prodávala pojištění.
Ve volném čase brala Dinga na rehabilitační kurzy. Naučila se, jak mu masírovat ztuhlé svalstvo, což je jeden ze symptomů onemocnění. Zároveň s ním hrála hry na podporu inteligence.
Motivovala ho, aby překonával své postižení. Ding trpěl problémy s koordinací a bylo pro něj velmi obtížné používat při jídle hůlky. Zou trvala na tom, aby se chlapec při jídle choval jako ostatní děti, a vyhnul se tak nekonečným otázkám na své zdravotní problémy.
"Nechtěla jsem, aby se za svou nemoc styděl," řekla Zou. "Byla jsem na něj hodně přísná, tvrdě jsme pracovali, měl v mnoha oblastech špatné schopnosti, potřebovali jsme dohonit, kde má potíže."
Ding nakonec absolvoval v roce 2011 bakalářské studium z pedagogiky na univerzitě v Pekingu. Poté se zapsal na právnickou školu. Loni začal Ding navštěvovat Harvardovu univerzitu.
Na svou matku vzpomíná s láskou, označuje ji za svého duchovního rádce. Zou momentálně žije v Ťing-čou v provincii Chu-pej,
