Liberec - Do osady Srbsko u Branžeže přijel autobus plný táborníků. Po ubytování se konal nástup, vedoucí rozdělili účastníky do družstev a seznámili je s pravidly táborové hry do nitra středověku.
Přijde vám to jako banální popis běžného letního tábora? Jenže těmto táborníkům je mezi pětašedesáti až pětaosmdesáti lety. Nejstaršímu účastníkovi bylo dokonce 87 let.
Po úspěchu loňského týdenního pobytového tábora pro liberecké seniory připravilo Komunitní středisko Kontakt Liberec akci i letos, tentokrát pod názvem Výprava do středověku. Všichni šli s plným nasazením do všech sportovních i vědomostních disciplín. Vydali se i na "puťák".
Zúčastnění panošové za úspěšně splněné úkoly získávali z pokladnice stříbrňáky, na nástupech se ale řešily i kázeňské přestupky proti pravidlům tábora.
"Jsme mladí duchem. Do soutěží jdeme naplno, ať už jde o sportovní, nebo vědomostní aktivity, všeho se chceme aktivně účastnit, jinak by přece nemělo cenu sem jezdit. Máme smysl pro humor, milujeme zábavu, nebaví nás sedět doma a rádi se bavíme ve společnosti s ostatními lidmi," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz jeden z nejstarších účastníků Zdeněk Brožek, ročník 1930.
Na konci byli všichni panošové povýšeni do rytířského stavu, následovala táborová klasika na rozloučenou: karnevalový rej a diskotéka i s DJem.
Aktuálně.cz: Jaké to je, absolvovat letní tábor v 85 letech?
Zdeněk Brožek: Je to velmi příjemné. Musím to zaťukat, že jsem na tom fyzicky dobře. Veškerý program letního tábora jsem se svým fyzickým fondem zvládal, občas lépe než mladší, méně pohybliví.
A.cz: Jak vás napadlo se přihlásit?
Přišel jsem na to tak, že to navrhli v klubu seniorů, jel jsem tam už loni a moc se mi tam líbilo. Tak jsem tam se svou partnerkou jel i letos.
A.cz: Jak vás bavil program letošního tábora?
Program byl bezvadný, skvěle připravený, zaměření na středověk jsem uvítal. Šlo o směs fyzických a vědomostních dovedností, moc mě to bavilo.
A.cz: Co spojuje seniory, kteří se navzdory svému věku vydají v létě na tábor?
Většina nás je, jak se říká, mladých duchem. Do soutěží jdeme naplno, ať už jde o sportovní, nebo vědomostní aktivity, všeho se chceme aktivně účastnit, jinak by přece nemělo cenu sem jezdit. Máme smysl pro humor, milujeme zábavu, nebaví nás sedět doma a rádi se bavíme ve společnosti s ostatními lidmi.
A.cz: Našel jste si na táboře nové přátele?
Já už jich mám tolik, že už jsem si nové nehledal. Chodím totiž stále ještě tancovat, tedy myslím společenský tanec, také zpívat s harmonikami, takže přátel mám opravdu dost a dost.
A.cz: Co na váš nápad jet na tábor říkala rodina?
Rodina mi to samozřejmě schválila, myslím, že se jí jinak věnuji dost. Říkali, že jestli na to mám fyzicky i psychicky, tak ať v klidu jedu.
A.cz: Jezdil jste na letní tábory i v dětství či mládí?
Ano, chodil jsem do Sokola a jezdil na jeho měsíční letní tábory. Jako vedoucí jsem na tábory nejezdil, protože mi to zaměstnání neumožnilo.
A.cz: Jaké bylo vaše zaměstnání?
Vyučil jsem se drogistou, potom jsem šel na vojnu. Po vojně jsem se už do drogérie nevrátil, protože ty obchody už nebyly podle mých představ. Učil jsem na učilišti a dělal tam vychovatele. Při tom jsem si udělal chemickou průmyslovku. Potom jsem se oženil, přestěhoval se s ženou do Liberce a dělal nákupčího v Textilaně. Při zaměstnání jsem vystudoval vysokou ekonomickou.
A.cz: Kde berete tu vaši skvělou kondici navzdory vysokému věku?
Sportuji od dětství, sportovalo se hodně i na letních táborech, na vojně jsem dělal atletiku a jako správný občan Liberce jsem čtyřicet let sjezdoval a běžkoval. S přibývajícím věkem pak už ty sjezdovky více zůstávaly opřené o zeď a více jsem vytahoval běžky.
A.cz: Dokdy jste běžkoval?
Běžkoval jsem do 75 let. Pokračoval bych i dál, ale musel jsem na operaci s kyčlemi a lyžování mně potom už nedoporučovali. Nerad bych si tu operaci zopakoval, tak už radši neriskuji.
A.cz: Co byste doporučil seniorům, kteří by chtěli být v tak dobré kondici jako vy, aby mohli v 85 letech zvládnout letní tábor se všemi jeho aktivitami?
Vidím to v klubu seniorů. Chodí do něj většinou ženské, manželé jsou pohodlní a sedí doma. Takže bych všem doporučil, aby rozhodně neseděli doma u televize, šli mezi lidi, pobavili se a projevili nějakou fyzickou aktivitu, nějaký zájem. Jinudy cesta nevede.
