Liberec - Tyhle dámy z libereckého pěveckého souboru Matylda a Tylda nepřehlédnete. Koncertují v prvorepublikových kostýmech se zdobenými slamáky, na pódiu vystupují velmi temperamentně a s nadsázkou. Věkový průměr činí 75 let, nejstarší člence je 89 a tento věk byste jí nehádali.
Začaly si říkat Matylda. "Jenže s námi hrál chlap a nechtěl se jmenovat Matylda, tak jsme mu tam daly ještě to Tylda, jako že to je on," vysvětluje frontmanka a manažerka kapely Nina Vaňková.
Soubor vznikl před třemi lety v rámci Komunitního střediska Kontakt Liberec zastřešujícího a podporujícího všechny aktivity, které si jeho senioři vymyslí. Matylda a Tylda je součástí projektu SenSen - Senzační senioři.
Ve vlasech jsme měly mít nazdobené cédéčko
Seriál "Život začíná v sedmdesáti"
Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.
"Původně jsme měly být decentní dámy zpívající lidové písně u klavíru. Jenže to jsme odmítly, protože to by byla nuda," vypráví Nina Vaňková a ostatní jí přizvukují a při představě decentních dam u klavíru vyprskávají smíchy a pobaveně to komentují.
Rozhodly se tedy jít vlastní cestou. U zpívání se chtěly hlavně bavit písničkami svého mládí a rády by, aby se bavilo i publikum. Do vlasů si chtěly skřipcem přidělat ozdobené cédéčko, pak z toho ale sešlo. "No jo, protože jsem v nejmenovaném obchodě viděla v akci zahradnický klobouk za pětadvacet korun, no, nekup to!" vysvětluje vedoucí souboru.
Extravagantní kostýmy připomínají okázalou prvorepublikovou eleganci. Originální sukně si nechaly ušít, ostatní sehnaly svépomocí: "Jo, lítáme po Liberci a koukáme, kde mají ve frcu něco černobílého, co by se hodilo do Matyldy," popisují členky souboru obstarávání kostýmů.
YouTube, fleška, cédo? Jasně, není problém
Originální je i výběr repertoáru. Když někdo přijde s nápadem na píseň, dámy prolistují YouTube, zde si skladbu přehrají. Když je odsouhlasena, koupí si ji v provedení pro karaoke party.
"No a pak to rozkopírujeme na flešky a na cédéčka a každá si to vezme domů a nastuduje," popisuje dirigentka souboru Hana Nosková dovednosti s moderní technikou.
"No co se divíte? My jsme technicky zdatné dorostenky!" ohrazují se. Jedna z nich ale se smíchem upřesňuje: "Nutno dodat, že flešky a cédéčka dáváme jen těm, které vědí, kam si to mají strčit!"
Rozverné šlágry 60. let i duchovní písně
Repertoár tvoří písničky z jejich mládí, tedy Suchý, Šlitr, Hála, Chladil, Simonová, Matuška. Jelikož zakládající členky přišly z gospelového souboru, bravurně zvládají i duchovní písně. Nejen klasické koledy, ale i třeba Agnus Dei či Otče náš. Vystupují proto i na adventních, vánočních a tříkrálových akcích.
"Před Vánocemi jsme například hrály na radnici v ten slavný den, kdy se Liberec proslavil tím, že se mu nerozsvítil stromeček," oznamují hrdě. Během ledna stihly odzpívat další tři koncerty.
"Máme za sebou samé zkoušení a koncerty. Když jsem se po té šňůře, kdy jsme byly všude možně, konečně vrátila před víkendem domů, manžel lakonicky prohlásil: 'Doufám, že vynecháš Jizerskou padesátku!'" vypráví jedna z členek Matyldy.
Na přetřes přijdou tedy i manželé. Prý jsou hodní, že je všude pouští. "Můj manžel sedí doma a přepíná televizi. Takže je vlastně rád, když jsem pryč a ovladač je jeho," líčí se smíchem jedna z Matyld. "Ale my nechceme sedět u televize a přepínat. Chceme se bavit a bavit také jiné lidi," dodává.
Jezdí po domovech pro seniory. Honorářem je jen úsměv
Naráží tím na častou aktivitu souboru - ježdění po domech s pečovatelskou službou. Prý je to totéž, jako když by do domova vlétl uragán. Klientům rozdají zpěvníky, takže koncertují a baví se všichni dohromady. Lidé už je zde znají a těší se, až znovu přijedou.
Otázce na téma honorářů se pobaveně zasmějí. "Naším honorářem je úsměv a každého patnáctého důchod na poště," prohlašuje vedoucí Nina Vaňková.
Čas spolu netráví jen na zkouškách a koncertech, ale také při návštěvě divadel nebo při poslechu opery v Klubu Opera. Ten rovněž vede Nina Vaňková a rovněž ho zastřešuje Komunitní středisko Kontakt.
Kráčely jsme Prahou a foťáky cvakaly
Soubor Matylda a Tylda má za sebou i koncerty na pražských festivalech na Žofíně či u Písecké brány. Na vystoupení opět vzpomínají s úsměvem.
"Nezapomeneme, jak jsme se na Žofíně štrachaly na pódium. Organizátoři jaksi zapomněli, že my stařeny potřebujeme zábradlí. První to odnesla kapelnice,
ta se tam přerazila i s tím kovovým stojanem na noty, co nesla, bylo to, jako když se sype železářství."
Druhým velkým zážitkem pak byla cesta po centru Prahy, kde ve svých elegantních dobových kostýmech budily velkou pozornost turistů. "Pořád si nás někdo cvakal, hrdě jsme pózovaly. A to byly doby, kdy holky měly přejít jen ze zkušebny k liberecké radnici a stydlivě nosily ty nazdobené velké klobouky v tašce." Chybu neměla prý ani cesta zpět do Liberce. "Krákoraly jsme v autobuse celou dobu, nikdo neměl zpívání dost, tedy až na řidiče."
Koncert na Žofíně je čeká i letos v květnu. Již teď spřádají ještě další plán. "Po vystoupení bychom se chtěly vydat na Petřín a tam si u sochy svatého Máchy zazpívat asi tak tři až čtyři písničky o lásce. Jen nevíme, jestli se to může, aby to nebyla nepovolená produkce a nepokutovali nás," přemítá Nina Vaňková.
Z trablů se vyzpíváme
Jejich elán, nadšení a bujaré veselí jsou fascinující. Za všechno prý může soubor Matylda a Tylda. "Vyzpíváme se ze všech trablů, člověk omládne. Hlava se nachází někde ve věku pětadvaceti let, tělo je hold už někde jinde," popisují své pocity.
Ty ostatně zakladatelka Nina Vaňková vetkla i do slov Hymny pro Matyldu: "Doma jen tak bloumám a bolí mě kolena, všechno mi vadí, i mých křížků pár. Matylda mi radí, že naskočí mi zelená a budu zpívat a jsem Superstar. Zpívej Matyldo, zpívej Matyldo, ten kdo si zpívá, je na světě rád. Úsměv a píseň ti tíseň z duše vyžene. My chceme zpívat a chceme se smát."
Věhlas Matyldy a Tyldy se rychle šíří, takže do souboru chtějí nastupovat další členky. Mají šanci. "Kdo chce s námi zpívat, přijde, dáme mu zpěvník a zpívá," prohlašují. Žádné přijímací zkoušky se prý nedělají. "Když bude protivná, vypadne sama!" směje se frontmanka.
Soubor těchto veselých a temperamentních dam doprovází dva odvážní senioři - jeden na klarinet, druhý na trubku. Když se optám, jestli jiní muži už v souboru nejsou, dirigentka Hana Nosková mě opraví: "Ve skutečnosti jsou čtyři - Břéťa, Jirka, Alzheimer a Parkinson!" uzavírá naše vyprávění.
