Když William Carter začal chodit do školy, učitelé ho ve všech předmětech přiřazovali do skupiny horších studentů, protože nedovedl číst. Brzy zaostával i za dalšími spolužáky s horším prospěchem, v hodinách nebyl schopný držet tempo s výkladem kantorů a kvůli intenzivním pocitům osamělosti skončil na dětské psychiatrii.
Na druhém stupni základního vzdělání se ze všech sil pokoušel nedostatky ve čtení a psaní dohnat, ale učitelé ho opět nechávali ve skupinách slabších studentů. Zásadní zlom nastal, až když si zašel na konzultaci s odborníkem, který mu diagnostikoval dyslexii (poruchu čtení) a dyspraxii (poruchu motorických funkcí).
S pomocí speciálních pedagogů se z Cartera posléze stal jedničkář a ještě před dokončením střední školy dostal cenu pro výjimečně šikovné žáky z černošských rodin. To ho motivovalo přihlásit se na vysokou školu a na začátku letošního roku získal na univerzitě v Bristolu diplom z oboru politika a mezinárodní vztahy.
"Dlouho jsem si myslel, že ve škole musím být zticha a nechat jiné, inteligentnější spolužáky, aby se učili. Fakt, že se mi díky štěstí a podpoře druhých lidí povedlo navzdory socioekonomickým překážkám vystudovat vysokou školu, neospravedlňuje chyby našeho školství a společnosti," řekl dnes 22letý Carter pro zpravodajský web stanice Sky News.
Během svého studia na Bristolské univerzitě se účastnil několika konferencí o světové politice, a dokonce dostal šanci promluvit před poslanci Evropského parlamentu. Nyní si londýnský rodák plánuje dodělat doktorát z politické geografie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal prestižní Fulbrightovo stipendium.
Po absolutoriu by o politice rád přednášel. Chtěl by přispět k tomu, aby se o veřejném dění více učilo už na středních školách, a nevylučuje ani možnost, že se jednou sám stane politikem. Je totiž přesvědčený, že britský školní systém odsouvá studenty z nižších společenských vrstev na druhou kolej, dostatečně se jim nevěnuje, což snižuje jejich šance dosáhnout vyššího vzdělání.
"Tím, že sám patřím do sociodemografické skupiny, na kterou systém zapomíná, jsem si uvědomil jednu důležitou věc. Pokud pocházíte z horších poměrů a nedaří se vám, společnosti to přijde normální a nemá potřebu s tím cokoli dělat. Když se vám navzdory nepřízni osudu podaří uspět, společnost to ocení, ale stejně jste pro ni jen výjimka potvrzující pravidlo," dodal Carter pro zpravodajský web BBC.
