Lada Bartošová a její manžel Pavel se před šesti lety v historickém centru Kutné Hory pustili do provozování muzea a čokoládovny, která za první republiky proslavila město i tehdejší Československo. Tehdy jim úspěch nikdo nepředpovídal. Když ale před dvěma lety koupili licenci Lidky a vrátili ji zpět do původního rodiště, úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.
Muzeum kutnohorské čokolády se nachází v historickém centru Kutné Hory, nedaleko chrámu svaté Barbory. Malý krámek s obří tabulkou čokolády nad dveřmi ukrývá nejen desítky druhů čokolád, ale také řadu historických artefaktů, které za uplynulá léta nasbírali Lada a Pavel Bartošovi či Lenka Choutková, místní sběratelka kutnohorských kuriozit. I díky ní dnes muzeum čokolády a staronová čokoláda Lidka existují.
Lada Bartošová před sedmi lety bádala v kutnohorském archivu v rámci své dizertační práce, když ji zaujalo, že na stejném místě se ještě před pár desítkami let vyráběly čokoládové bonbony. Vystudovanou divadelní historičku genius loci budovy zaujal natolik, že od svého doktorského titulu ustoupila a místo toho začala pátrat po historii čokoládovny Koukol & Michera, jež vyráběla čokoládu Lidka.
"Naproti čokoládovně jsem kdysi chodila do školky a celý život jsem věděla, že se tomu místu říká Lidka, ale teprve o několik let později, na vysoké škole, jsem zjistila proč. Podobně to měla většina Kutnohoráků," popisuje v útulném malém muzeu s obchůdkem. Spojila se tak s Lenkou Choutkovou a za podpory manžela Pavla, studovaného ekonoma, založili muzeum čokolády. Ten se dnes stejně jako jeho žena stará o výrobu čokolády.
Češi slyší na obnovování tradic
Jak manželé přiznávají, na začátku lidi nevěřili, že takhle malý podnik může fungovat. "Chodili za námi a ptali se, jestli jsme ještě nezkrachovali. Teď jsou všichni upřímně překvapení," vypráví Lada Bartošová.
Páru se před pěti lety navíc podařilo koupit původní licenci Lidka a ke stoletému výročí vzniku Československa vytvořil první speciální tabulku stoprocentní čokolády v symbolickém počtu sta kusů. Lidé se postupně naučili do butiku na Komenského náměstí chodit a do dobré čokolády investovat.
"Češi hrozně rádi slyší na obnovování tradic a velmi hezky se poslouchá, že jsme svého času byli čokoládovou velmocí. Čokoládu má ráda většina lidí a čím dál více lidí také touží po kvalitních potravinách," myslí si majitelka.
Chutnou čokoládu dělají podle Bartošové kvalitní suroviny. "Je jedno, kolik má procent, je to o osobních preferencích. Jako s jakýmkoliv jídlem jsou důležité kvalitní suroviny a zpracování farmářem. Velká část chuti se utváří v zemi a v zemi původu při fermentaci kakaových bobů. Je důležité vybrat si dobrého pěstitele. Když si čokoládu kupujete, je třeba přečíst si složení čokoládové tabulky. Správně by měla obsahovat kakaové boby, cukr, a když je mléčná, tak sušené mléko. Jakmile je tam cokoliv navíc, je to zbytečné," vypočítává Lada Bartošová.
Prvorepubliková Lidka byla známá i ve světě
Jejich řemeslné čokolády mívají většinou roční trvanlivost a i ceny jsou mnohonásobně vyšší než v supermarketu. Na rozdíl od nich jsou však dělány ručně v malé výrobně nedaleko muzea a respektují tradici, která byla v Kutné Hoře více než 40 let.
"Spousta lidí si ještě Lidku pamatuje. Čokoláda Lidka byla vždycky něco vzácného a kupovala se, když měl někdo narozeniny," říká majitelka. Původní čokoládovnu založil v roce 1918 podnikatel Zdeněk Koukol, ke kterému se později přidal Eduard Michera. Během první republiky patřila Lidka k nejznámějším československým značkám také v zahraničí.
Po roce 1948 však došlo k jejímu znárodnění a původní majitel v čokoládovně pracoval jako obchodní cestující a poté emigroval do zahraničí. Deset let nato čokoládovna zanikla a na jejím místě vznikla továrna na nákladní auta.
"Nejdříve se tam vyráběly podvozky na Spartaky a později tam byla pobočka Avie Praha, takže se celá čokoládová produkce zničila. Značka Lidka ale byla slavná, a tak ji začali používat znovu, nevyráběla se však v Kutné Hoře, ale například v Dianě Děčín. Ochrannou známku po revoluci získalo Nestlé," vypráví Bartošová.
Ročně manželé zpracují tunu kakaových bobů
Během 90. let značku odkoupil investor žijící v zámoří a manžele Bartošovi v roce 2017 využili příležitosti, kdy vypršela původně zakoupená ochranná známka Lidky. Nyní jim náleží na dobu deseti let.
Ve výrobě pracovali ve třech, v muzeu jim vypomáhají brigádnice a další externí spolupracovníky mají například na účetnictví a vyřizování zakázek. "Původně jsme všechno dělali ručně na malém mlýnku. Dneska máme tři mlýny a ten největší unese 15 kilo, takže se navyšuje i kapacita toho, co jsme schopni vyrobit. Ale poptávka je tak velká, že jsme skoro pořád vyprodaní," svěřují se manželé. Ročně ručně zpracují zhruba tunu kakaových bobů, při výrobě se přitom ztratí zhruba 20 procent suroviny.
International Chocolate Awards
Do desátého ročníku International Chocolate Awards se zapojily desetitisíce vzorků čokolád z Evropy, středního východu a Afriky. Mezi porotci byli profesionální someliéři, čokolatiéři, novináři věnující se gastronomii i další profesionálové čokoládového průmyslu z celého světa. Mezi nejvýše hodnocené čokolády Lidka se řadí hlavně netradiční mléčné kombinace, například čokoláda z velbloudího a ovčího mléka. Řadu medailí posbíraly i takzvané jednoplantážní čokolády, vyrobené z kakaových bobů jen z jedné oblasti.
Kakaové boby berou ze čtyř míst - od farmářů v Ekvádoru, Dominikánské republiky a dvou farmářských družstev v Belize a v Guatemale. "Třtinový cukr bereme taky z Latinské Ameriky. Sušené kravské mléko máme z Česka," tvrdí manželé.
Koketovali však také s mlékem z jiných zvířat, jako je velbloud nebo ovce. Velbloudí čokoláda například vychází na 200 korun. "Děláme hodně pokusných vzorků, než se rozhodneme pro typ pražení kakaových bobů. To je Pavlova parketa," říká Lada Bartošová.
"Díky čokoládě nejsem skoro vůbec unavená"
V nabídce mají tři hořké, dva druhy bílé, šest mléčných a osm tmavých čokolád. Velká část z nich jsou však sezonní. "Na Vánoce děláme speciální edice s kandovaným pomerančem, pro děti děláme perníčkovou čokoládu. Velbloudí čokoláda se dělala jako letní edice, stejně jako oslí, které byly na vysvědčení. Ale máme pár druhů, které děláme stále, třeba tmavá čokoláda Guatemala nebo kávomléčný speciál, který je výborný," dodává Lada.
Sami majitelé ochutnávají všechny čokolády průběžně. "Čokoládu vybíráme podle nálady, někdy máme rádi bílou, někdy klasiku tmavou a někdy zase ochucenou," říká Pavel Bartoš. "Já sním 50 až 100 gramů denně, ale neberu si velké kusy, vždy jen malinký kousek, který si nechám rozpustit v ústech. Díky čokoládě nejsem skoro vůbec unavená," přesvědčuje jeho manželka.
Také dovolenou si nadšenci z Kutné Hory vybírají dle čokoládových destinací. "Předloni byly naše děti nešťastné, protože jsme jeli na evropský výlet po čokoládovnách. A když jsme stáli v Budapešti před jednou čokoládovnou, tak nám nafrněné říkaly, že furt jezdíme po nějakých čokoládovnách, že chtějí na koně nebo k vodě," vzpomínají manželé.
"Vychovali jsme si svoje 'závisláky'"
Jejich Lidka se dostala například do cestovatelské recenze novináře CNN nebo do článku slavného asijského foodbloggera, díky kterému se u nich jednu sezonu pravidelně objevovaly skupinky asijských turistů. Klientela však zůstává česká, což se jim vyplatilo zejména během jarní karantény.
"Lidi posílali objednávky, aniž by tolik čokolády potřebovali, a psali nám do vzkazů, ať se držíme. Moc si toho vážíme a znovu děkujeme, mysleli jsme si, že kvůli situaci to budeme muset zavřít. Ale tím, jak se zachovali lidi, jsme si řekli, že čokoládovnu udržíme zuby nehty za každou cenu. Vychovali jsme si svoje 'závisláky'," tvrdí majitelé.
Čokoláda Lidka je tak po letech znovu jedním ze symbolů Kutné Hory a její věhlas se opět šíří také do zahraničí, loni totiž získala bronz v soutěži Academy of Chocolate v Londýně. Do soutěže se přihlásili majitelé i letos a nyní již týdny čekají na výsledky.
Obnovování prvorepublikové tradice v Kutné Hoře
Manželé Bartošovi ale neprodávají jenom čokoládu s příběhem, ale pravidelně oživují také prvorepublikovou historii Kutné Hory. Pořádají například prvorepublikové procházky městem nebo rozličné tematické akce v muzeu, které se neustále rozšiřuje o nové artefakty. "Spolupracujeme se sběrateli, lidé nám nosí věci, co schovávali doma, a nakupujeme i v aukcích a bazarech v Česku i v zahraničí," vypočítává Lada.
Jejich největším úkolem po pandemii je nejen uživit se, ale také ustát nápor vánočních objednávek. Do konce roku navíc hodlají představit jednu čokoládovou novinku. Nic bližšího prozradit nechtějí, půjde ale o velmi netypickou chuť, která dosud na českém trhu nebyla.
Lada by také do budoucna ráda získala pro výrobu specifické kakaové boby z Jávy. "Mají hodně silné kouřové tóny, chutnají skoro až do uzena, to bych chtěla sehnat, ale zatím se mi to nedaří," říká.
V přístupu k podnikání se řídí pravidly svého předchůdce Zdeňka Koukola, který byl brilantní obchodník a také filantrop. "Svých zaměstnanců si velice vážil a dodnes k nám chodí lidi, kteří na něj vzpomínají s až masarykovským patosem. Navíc velice dbal na kvalitu, dennodenně chodil do továrny a veškeré příjmy z čokoládovny investoval do výroby nebo je dával na dobročinné účely," popisuje Bartošová. "Myslím, že jeho pravidla by si měli povinně přečíst všichni čeští podnikatelé," dodává.
