Jsou Češi dobří tanečníci?
Marcela Obrdová (MO): Rozhodně.
Do tanečních chodili naši rodiče, my a hlásí se do nich i současní středoškoláci. Jsou v tomto ohledu Češi výjimeční?
MO: Taneční kurzy tak, jak se pořádají v České republice, jsou světovou raritou, kterou nenajdete nikde na světě. Je sice možné se zvlášť naučit latinské nebo standardní tance, ale během deseti večerů proniknout do základů všech tanců nikde nelze.
Ta výjimečnost pramení z toho, že Češi mají o tanec zájem, nebo z toho, že máme nějakou speciální vyučovací metodu?
MO: Myslím si, že ano, čímž nechci vyvyšovat schopnost tanečních mistrů v Česku nad jiné. Každopádně kurzy jsou uzpůsobeny tak, aby se lidé během deseti večerů základy naučili.
Marcela Obrdová
- absolvovala Taneční konzervatoř Jaroslava Ježka, obor Společenský tanec
- výuce tance se věnuje desítky let, původně v taneční škole Břetislava Oplta, nyní v nové Taneční škole Start
- je členkou Asociace tanečních mistrů ČR
- vítězka Mezinárodního mistrovství Prahy seniorů 2000
Jak dlouho učíte tancovat?
Roman Pokorný: Asi osmnáct let.
MO: Samostatně dvacet let, před tím dlouhou dobu v taneční škole Břetislava Oplta. Vlastně mě mnohdy poznávají i rodiče dětí, které k nám do tanečních kurzů chodí.
A jsou vaši studenti jiní, než bývali například před dvaceti lety?
MO: Určitě jsou víc hrbatější, protože mnohem více sedí a koukají do mobilu. Lidé navíc dnes žijí konzumnějším způsobem. Přihlásí se a chtějí se bavit. Zda se něco skutečně naučí, už je zpravidla moc nezajímá.
RP: Dámy vedou pány stále stejně. Velkou změnu ale vidím v přístupu. Lidé jsou dnes mnohem víc suverénnější, než bývali kdysi. Dnes se naučí pár kroků a myslí si, že umí tančit.
V čem tedy studenty nejčastěji v kurzech opravovat?
MO: Nejčastěji musíme upozorňovat, aby si udrželi vzpřímený postoj. Ženy naopak neustále bojují s touhou svého partnera vést, obzvlášť když jsou na tom tanečně lépe. Snažíme se to odbourat a upozorňujeme je na to, že partner se tak nikdy tancovat nenaučí. Bude se neustále spoléhat na to, že má nějakou berličku.
Takže taneční kurzy jsou vlastně takovou formou párové terapie.
RP: Tanec určitě vztahy ovlivní. Dalo by se i říct, že urychlí určité procesy na obě strany. Tanec stejně jako život musí být souzněním. Pokud se budete přetahovat, budete se v obou případech trápit. Nicméně při tanci vede vždycky muž.
MO: Když on bude na polku tancovat mazurku. Musíte se mu přizpůsobit, i když jde o jiný tanec. Pravda je, že pár se musí v tanci naučit naslouchat pohybům těla, což jim může pomoci naučit se spolu komunikovat i v běžném životě.
Jsou i holky a kluci, kteří chodí do tanečních, jiní, než byli před pětadvaceti lety?
MO: I tady je to o konzumu a o tom, že se chtějí většinou víc bavit.
RP: Já vidím obrovský posun v tom, jak se dnes mládež staví k autoritám. Ještě před dvaceti lety existovaly autority v podobě učitelů. Dnes to tak není. Nejprve jsou to rodiče, pak dlouho nic a někde na konci možná pedagog.
Ale v tradici tanečních stále pokračují.
MO: Chodí, ale je to jiné. Dřív se to takříkajíc nosilo. Dnes je k tomu rodiče spíše donutí. Změnil se i způsob, jakým se tanec vyučuje. Kdysi bylo mnohem méně tanečních škol. Navíc k tomu, abyste je mohla provozovat, jste potřebovala vzdělání. Dnes může mít taneční školu doslova kdokoliv.
Měli jste v kurzu i cizince? Co na taneční říkali?
MO: Zhruba před 15 lety jsem dvě Američanky vzala na jeden z kurzů. Byly skutečně překvapené. Nejenom z toho, že se učíme základy všech tanců, ale i z toho, že jsme společensky oblečení. Pro ně je něco takového nemyslitelné. V džínách a tričku vyrazí klidně i do divadla. K tancování ale společenské oblečení patří. Lidé se v něm chovají jinak. Možná jsou k sobě dokonce i slušnější a ohleduplnější.
O tom, že Češi mají k tancování výjimečný vztah, svědčí i popularita soutěže StarDance. Letos probíhá už osmý ročník. Změnila se za tu dobu soutěž?
MO: Úroveň soutěže se rok od roku zvyšuje. Objevují se čím dál složitější variace. Nicméně se mezi jednotlivými soutěžícími objevují opravdu veliké nepoměry. Na jednu stranu jsou to herci, především ti muzikáloví, kteří mají pohybovou průpravu. Sportovci, jako třeba Olga Šípková, jsou zase fyzicky odolnější než ostatní. Nelze nikoho favorizovat, například loni se myslím projevil český vztah ke klaunovství, který Lukáše Pavláska dovedl poměrně daleko.
Koho tipujete na letošního vítěze?
MO: I když Jana Plodková je na tom možná tanečně lépe, mně se líbí Zdeněk Piškula. Navíc vzhledem k tomu, že tanec, a tedy i StarDance, je spíš pro ženské publikum, dá se předpokládat, že vyhraje spíše muž.
