"Ahoj, mám asi trošku hloupý dotaz… Kde mít sex v téhle zimě, když to doma nejde a někde na záchodcích se mi do toho nechce?" - I takovéto dotazy se objevovaly v jedné pasáži "Bravíčka", kde sexuologové Pavel Zemek, Pavla Zemková a Hana Fifková radili teenagerům se vztahovými a sexuálními problémy, které byly dříve tabu.
Nejčtenější rubrika Láska, sex a něžnosti (později Láska, sex a trápení) byla v českém prostředí na pomezí 90. a nultých let něčím průkopnickým. Podobná se totiž v časopisech pro mládež v takto liberální podobě dříve neobjevovala. Bravo bylo také prvním časopisem, který bez předsudků otevíral důležitá společenská témata spojená se sexem, jako například AIDS.
Sexuologové k teenagerům nepřistupovali jako k dětem, nemoralizovali je a jejich hlavním měřítkem bylo psychické i fyzické zdraví. Podle studie Sociologického ústavu Akademie věd, která zkoumala zobrazování nerovností a hodnotová poselství v časopisech pro děti a mládež na příkladu časopisu Bravo, působilo na mladé důvěryhodně i to, že jim na dotazy odpovídali odborníci a styl jejich odpovědí byl empatický.
Podle grafičky Kláry, která v českém Bravu pracovala, si novináři dotazy nevymýšleli a někdy dost bizarní otázky posílali do "Bravíčka" opravdu samotní čtenáři. "Každý si myslí, že jsme si to vymýšleli, ale není to pravda. Ze začátku opravdu do redakce chodilo denně deset nebo dvacet dopisů. Problém byl spíše s rubrikou Tenkrát poprvé, tam jsme si příběhy někdy museli opravdu vymýšlet," uvedla Klára v rozhovoru pro Radio Wave.
V Německu se Bravo dostalo do problémů
Pasáž v Bravu o sexuálních problémech proslavil v původní německé verzi časopisu sexuolog Martin Goldstein vystupující pod pseudonymem Doktor Sommer už v 70. letech. Tehdy mu do redakce chodilo až čtyři tisíce dopisů týdně - později tak vznikl celý "Doktor Sommer tým", který na dotazy odpovídal. V roce 1972 v Německu dokonce došlo k cenzurním zásahům v časopise. Dvě čísla Brava se tehdy kvůli článkům o masturbaci mohla prodávat pouze lidem starším 18 let.
Časopis Bravo založil v Německu Peter Boenisch, který byl deníkem The Times označen za jednoho z nejúspěšnějších poválečných novinářů. Redigoval například deník Die Welt a pozvedl také bulvární deník Bild. Zatímco Bravo vyšlo v Německu poprvé v roce 1969, do Česka se dostalo o několik desítek let později.
Nová generace teenagerů si časopis neoblíbila
České "Bravíčko" se v novinových stáncích objevilo poprvé 26. října 1991 a šlo o vůbec jeden z prvních titulů, který na český trh vstoupil v licenci zahraničního vydavatele. Čtrnáctideník se původně zaměřoval na filmovou a televizní produkci. Později se přeorientoval na populární hudbu. Oblíbený byl nejen kvůli již zmíněné rubrice o sexu, ale i díky plakátům, autogramům zahraničních hvězd, barevným fotorománům a "drbům" ze světa celebrit. Hlavně fotoromány byly kvůli naivitě a toporným mladým nehercům často terčem posměchu.
V roce 2007 šlo o nejčtenější časopis pro děti a mládež. V dobách jeho rozmachu se průměrně prodalo 62 tisíc kusů Brava. Po roce 2010 ale začaly prodeje upadat a před jeho koncem si ho průměrně kupovalo už jen 16 tisíc lidí. I když se redakce snažila přizpůsobit moderním trendům - založila Bravu web a na televizi Óčko vycházel pořad Bravo TV, nová generace si už časopis, nejspíše i kvůli rozvoji internetu, neoblíbila. Vydavatelství Bauer Media tak po 24 letech jeho prodej v roce 2015 ukončilo.
