Brno - Malá skupinka lidí si prohlíží zrekonstruovanou funkcionalistickou čekárnu v Brně ve spodní části Obilního trhu. Postávají okolo, někteří vstoupí do vozovky, aby si ji mohli zdálky lépe prohlédnout. Jsou mezi nimi fotografové i ti, kteří se mohli osobně setkat s jejím autorem - Oskarem Pořískou.
Jakmile však s rachotem přijede tramvaj číslo 4 ve směru na náměstí Míru, všichni nasedají a odjíždí. Zanedlouho se čekárna zaplní cestujícími, kteří vyčkávají na trolejbus - pod ladnou bílou střechou, která je zároveň nosnou zdí.
Čekárna od architekta Oskara Poříska je unikátní v tom, že představuje spojení funkcionalismu a běžných potřeb obyčejných Brňanů. Na rozdíl od slavné vily Tugendhat, hotelu Avion nebo budovy Komerční banky na náměstí Svobody se krčí v rohu nepříliš frekventovaného parčíku, stejně jako lidé bez domova, kteří se pravděpodobně budou během dešťů a sněhu krčit na nových lavicích z falešného kamene.
V tom tkví jedinečnost této stavby, protože plní prostá přání cestujících nezmoknout při čekání na MHD, elegantně doplňuje starou zástavbu z přelomu 19. a 20. století a zároveň odkazuje na progres a revoluci architektury v meziválečném Československu. Kde jinde by mohl ani ne třicetiletý architekt Poříska stavit revoluční stavby nežli právě v Brně?
"Město, které po převratu v roce 1918 přešlo do správy česky mluvících Brňanů, mělo enormní zájem potlačit německý výraz města spojený s předchozími správci města. Formy nastupujícího funkcionalismu se pro to mimořádně hodily, protože to byl jazyk změny, dynamiky, rozžehnání se s minulostí," vysvětlil unikátnost stavby kurátor architektury a designu Moravské galerie Rostislav Koryčánek.
Přitom stačilo obrazně řečeno ťuknout do zdi a celá čekárna by se ještě před třemi lety zhroutila. "V podzemní části zastávky, kde byly záchody, jsme mohli stavbu rozebírat rukama. Klidně se mohla každou chvíli zhroutit," uvedl již dříve architekt Tomáš Rusín.
Žalostný stav stavby nakonec vyústil v roce 2014 k zavření celého objektu. Právě Tomáš Rusín a Ivan Wahla z ateliéru Raw proto předložili plán na přestavbu celé čekárny tak, aby mohla znovu sloužit svému původnímu účelu. "Nešlo přeci o jednu památku, ale o zachování co největšího počtu staveb. Od vil, obytných domů, bank, pojišťoven, lázní, chrámů, kostelů, synagog až po zastávku městské elektrické dráhy," vysvětluje Wahla záměr na rekonstrukci čekárny.
Místo veřejných záchodků, které byly původně součástí čekárny, měla být kavárna. Tento plán se však z technických důvodu nerealizoval. Město v roce 2015 najalo firmu na rekonstrukci a začalo s opravou.
Firma Štuk Helma, která měla rekonstrukci na starost, však neměla žádné zkušenosti s rekonstrukcí takových typů staveb, což nakonec vedlo k neprofesionální práci a z objektu zůstaly jen trosky.
"Firma se nedržela schváleného projektu a v průběhu realizace si začala některé části konstrukce upravovat tak, že by to zásadně změnilo konečný vzhled objektu. I přes nesouhlas technického dozoru investora a památkářů," uvedl vedoucí Odboru památkové péče města Brna Martin Zedníček.
Neprofesionální postup firmy nakonec vedl restaurátora Radka Ryšánka k podání podnětu k vyškrtnutí čekárny ze seznamu národních kulturních památek. Mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková se k postoji ministerstva v této souvislosti nechtěla blíže vyjadřovat. Potvrdila jen, že se tímto podnětem ministerstvo zabývá. "Řízení v této záležitosti nijak nepostoupilo, stavbu bude možné řádně vyhodnotit až po dokončení rekonstrukce," vzkázala Cigánková.
Nicméně Národní památkový ústav vydal stanovisko, ve kterém nedoporučuje vyškrtnutí zastávky ze seznamu. "V průběhu řízení si ministerstvo kultury vyžádalo odborné stanovisko našeho pracoviště, které zrušení nedoporučilo," řekla Radmila Stránská z Národního památkové ústavu.
Stejného názoru je i Odbor památkové péče, který měl rekonstrukci na starost. Ministerstvo se však stanoviskem řídit nemusí. Město za celou rekonstrukci zaplatí 2,7 milionu korun, a to včetně oprav škod po předchozí firmě. Tyto škody pak chce zpětně vymáhat.
"Je to neštěstí a neduh výběrových řízení na zhotovitele stavby, kde jediným kritériem je nabízená cena a už ne kvalita nebo zkušenosti. Útěchou může jen být, že pod masou nového betonu naštěstí pořád zůstává původní stavební jádro," doplnil závěrem Koryčánek.
Čekárna na ulici Údolní se tak aktuálně těší větší pozornosti úředníků než cestujících, kteří jsou rádi, že se konečně mají při čekání na MHD kde posadit. Možná jim při tom čekání unikne detail, že dvě kamenné lavice, na kterých sedí, jsou vyrobené z umělého kamene, část zastávky a podlahy je vyrobena technikou teraco, kterou dnes ovládá jen málokterý zručný tesař.
Záchodky, které nefungují od 80. let, jsou zasypané a zakonzervované. Čekárna je zčásti po rekonstrukci ochuzena, nicméně cestujícím zůstal zachován výhled skrze zrekonstruovanou ocelovou konstrukci se zasklenou boční výplní, díky které zavčas spatří přijíždějící tramvaj či trolejbus.
