Nejprve se musí skleněná trubička nahřát a vytvarovat do svazku perliček, posléze se zevnitř nastříbří a pak zvenku obarví nebo omaluje. Nakonec se rozřeže na jednotlivé korále, z nichž se vytváří vánoční ozdoby.
Cesta skleněné perly na ozdobu je poměrně dlouhá a v průměru na jednu sáhne až dvanáct rukou. Ještě před sto lety tímto způsobem na Jablonecku vyráběly vánoční ozdoby desítky domácností. A díky rodinné firmě Rautis z malé podkrkonošské vesnice Poniklá žije více než stoletá tradice dodnes.
https://www.facebook.com/coleccion.ViCo/posts/934193243401757 Ozdoby Rautis k vidění ve Španělsku
Zveřejnil(a) Přátelé perličkových ozdob dne 19. Listopad 2017
"Výroba vánočních ozdob vznikla z potřeby zpracování odpadního skla. Skláři si z něho navlékali různé řetězy a posléze i složitější tvary. V době, kdy do Čech přišla z Německa móda zdobení vánočních stromečků, začali se svými výtvory objíždět jarmarky a trhy, kde ozdůbky prodávali," vysvětluje Bára Kulhavá.
Ozdoby šly na odbyt a v Poniklé byla v roce 1902 založena výroba. Největší rozmach zažila firma ve 20. a 30. letech minulého století, tehdy zaměstnávala zhruba 150 místních. A stejně jako dnes většina z nich pracovala doma.
"V roce 1948 byla dílna znárodněna a tehdy se i výrazně změnila podoba ozdob. Práci si chtěli výrazně zjednodušit a při výrobě používali umělou hmotu, plsť nebo igelit," přibližuje historii firmy.
Dodnes se zachovalo asi dvacet tisíc druhů výrobků. Kromě tradičních vánočních ozdob, o které je největší zájem, i zvonečky, autíčka, vláčky nebo andělé. V dílně ale najdete třeba i postavu Jaromíra Jágra nebo obří perličkovou kudlanku.
A široká je i barevná škála. "Češi jsou hodně konzervativní. Dávají přednost červeno-stříbrné nebo fialovo-zlaté kombinaci. Hodně barevní jsou Rusové a Američané," dodává Kulhavá.
Vánoční ozdoby z Poniklé totiž zdobí nejenom české stromečky. Mezi největší odběratele patří Rusko, ale naposledy posílali balíček i do Kalifornie nebo Japonska. "Mimochodem, Japonce výroba skleněných perel ve 20. letech minulého století natolik zaujala, že podnikli i průmyslovou špionáž a výrobu okopírovali. Pokud vím, nikdo už v Japonsku v této tradici nepokračuje," přibližuje Kulhává.
Zaměstnanci firmy Rautis jsou v současnosti jediní, kdo tuto tradici dodnes dodržuje. Už od roku 2016 jsou jako jedni ze 14 z celé České republiky zapsáni na Národní seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Mají tak šanci dostat se na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Tradice je s obcí hodně prorostlá. Řemeslo se zde dědí z generace na generaci. V současnosti firma zaměstnává dvacet lidí, většina výroby se stejně jako před sto lety odehrává v domácnostech místních.
"Jde o kvalitní řemeslnou práci a levnější konkurence z východu se neobáváme," uzavírá Kulhavá.
