Nuselský most oslavil před týdnem 45. výročí. Je něco, co byste teď po letech na svém projektu změnil?
Samozřejmě že ano a bylo by toho víc. Například jsme tehdy nepředpokládali, jak moc se rozvine automobilová doprava. V každém případě bych se proto při navrhování snažil prosadit větší segregaci pěších od aut. Pro chodce musí být překonání půlkilometrové vzdálenosti mezi tolika auty, navíc ve výšce 40 metrů, deprimující.
A jak byste tuto situaci řešil?
Řešením by bylo upozadit vnímání přímé linky pro pěší, a to tak, že bych nad každým pilířem vytvořil jakési kapsy na východ i západ, kde by měli lidé možnost odbočit a porozhlédnout se kolem a nebyli by tak utiskováni tou nudnou linkou.
Most byl původně dimenzován pro takzvanou podpovrchovou tramvaj. Nakonec se ale rozhodlo, že uvnitř povede metro. Jak moc to zkomplikovalo průběh stavby?
Komplikace se objevily, ale nebyly neřešitelné. Nešlo ani tak o to, že místo podpovrchové tramvaje mělo mostem jezdit metro, ale spíš o to, že mělo jít o sovětské, tehdy už vysloužilé soupravy. Ty byly jednou tak těžké než vagony, které se mohly vyrobit v ČKD Praha podle skandinávského vzoru. Mostová konstrukce tak musela být přepočítána tak, aby tyto vnucené soupravy unesla. Vznikl tak nezávislý celek, tubus, který přenesl zatížení do stojek. Toto řešení parametry nosnosti splnilo, ale způsobilo další komplikace. Například se vložením tubusu snížila výška potřebná pro stanici metra. Začalo se tedy uvažovat, že se stanice posune, a to začalo být hodně vážné.
V jakém smyslu?
S tím jsem nemohl souhlasit. Už od začátku jsem měl představu panoramatického výhledu, který se vám při výjezdu a před vjezdem do mostu naskytne. Nakonec se to přece jen podařilo uskutečnit, i když ne v takovém rozměru. Ztratili jsme tam něco kolem 70 centimetrů.
Rozhodnutí, že mostem bude jezdit metro místo podpovrchové tramvaje, přesto považujete za správné?
Myslím si, že sovětští odborníci v tomto ohledu rozhodli správně. Tramvaj měla ústit původně do Bělehradské.
Byl na stavbu mostu vyčleněn dostatek peněz?
Vzhledem ke změnám, o kterých jsme už mluvili, bohužel nedošlo na realizaci všech kroků. Například chodci ani na pankrácké, ani na vinohradské straně nemohou magistrálu pohodlně přejít. Já jsem s tím v projektu počítal, ale kvůli enormnímu nárůstu nákladů v souvislosti s rozhodnutím o sovětských soupravách metra se to neuskutečnilo. I to považuji za velkou chybu, která komplikuje pohyb pěších v okolí.
Co je nejpodstatnější změnou Nuselského mostu za těch uplynulých 45 let?
Určitě výška zábradlí. Na začátku mělo výšku metr dvacet a nebyly tam žádné stožáry se světly. To byla taková naše kreativní myšlenka, svítit pouze z úrovně zábradlí, což se ale později ukázalo jako špatné. Zvyšovat se začalo posléze i zábradlí, pod tím je podepsán můj ateliér.
O přemostění Nuselského údolí se uvažovalo už za první republiky. Jak jste se k tak důležitému projektu dostal?
Koncem 50. let jsem dostal nabídku od svých kamarádů, kteří se tehdy kolem vypsané soutěže pohybovali. Oslovili mě a já samozřejmě nabídku přijal a opustil jsem tehdy projekt zoologické zahrady. Architektonické výstupy, které se tenkrát objevovaly, nebyly přijatelné. O tom, abych se do projektu zapojil, mě přesvědčoval i architekt Jiří Novotný, pozdější hlavní architekt Prahy.
Mimochodem v té době patřilo přemostění Nuselského údolí, dostavba Staroměstské radnice a budova parlamentu na Letné k projektům, po nichž všichni architekti bažili.
V čem se vaše architektonické pojetí lišilo od ostatních projektů?
Navrhl jsem něco jiného než oblouk, který byl už v té době překonaný. Navíc se spíše hodí do volné krajiny, ne do města. Já jsem navrhl řešení, které je viditelné, ale zároveň respektuje svoje okolí. Je stravitelnější než nějaký monstrózní oblouk.
Jde o váš největší projekt. Je ale i tím, ze kterého máte největší radost?
Mnohem víc si asi vážím možnosti navrhovat Dům mezinárodního studentstva do Pařížské ulice. Vedle něj stojí "Kotěra" (dům architekta Jana Kotěry - pozn. red.) a naproti hotel Intercontinental od Karla Filsaka. Po pravdě, dnes nevím, co s ním je a co se s ním bude dít.
Architektura té doby má v Česku špatnou pověst. Co říkáte na to, že budova Transgasu na Vinohradech od Václava Aulického se bude bourat?
To je strašné. Když jsem se o tom poprvé dozvěděl, říkal jsem si, jak strašné to musí být, když vám bourají vaše dílo. Podle mě jde o vynikající budovu, která samozřejmě už v době svého vzniku budila rozporuplné reakce, ale nikdy nebyla doceněná. Stavěli ji lidé, kteří architektuře rozuměli, a udělali to dobře.
Jak se stavělo v době komunismu?
Samozřejmě to bylo o tom, že jste musel s bolševiky umět komunikovat. Neznamená to ale, že byste nestavěl a nedělal věci, jak nejlépe jste dovedl. Ani na sídliště nemůžete pohlížet jako na odkaz socialismu, vždyť ta se stavěla po celém světě.
Podle zákona tehdy část rozpočtu na stavbu šla na umění. S jakými umělci jste spolupracoval při návrhu zastávky metra?
To bylo dobré pravidlo, dobře že jste ho připomněla. Dávalo to prostor nové generaci. Jedním z prvních byl například Olbram Zoubek, další byli Miloslav Chlupáč a Stanislav Kolíbal.
Před šesti lety se uvažovalo o tom, že se pilíře mostu stanou místem pro street art. Jak jste to tehdy vnímal?
Tehdy jsme svolení nedali. Nakonec jsme ale ustoupili s určitými omezeními, a to výškou do dvou metrů a barvami, které budou asociovat beton.
A co říkáte na nápad zřídit na pilíři Nuselského mostu horolezeckou stěnu?
To teprve budeme řešit, ale nakloněn tomu nejsem.
Jak vidí magistrálu architekt z dánského ateliéru Gehl Architects.
