Co konkrétně lze považovat za degradaci veřejných prostranství?
Degradace veřejných prostranství se dá obecně definovat jako snížení jejich pobytové kvality nežádoucími prvky a činnostmi. Veřejná prostranství mají sloužit lidem, a to i podle zákona. Má několik vzájemně se kombinujících forem. Může být estetická (nevkusné lavičky a mobiliář), vizuální (například přemíra reklamy nebo dopravního značení), funkční (parkující auta, která brání dalšímu využití). Znehodnocovat pobyt lidí může i přemíra komerčních aktivit, špatné osvětlení nebo hluk.
Může mít přemíra dopravního značení nebo venkovní reklamy i negativní vliv na veřejnost?
Určitě má. Podoba veřejných prostranství do jisté míry vzdělává veřejnost, formuje její estetické cítění, vztah k danému místu a vytváří prostor pro interakci. Má zásadní vliv na vnímání dané lokality, ale i celkového obrazu města a jeho image. Veřejná prostranství jsou vizitkou města. Existuje souvislost mezi jejich pobytovou kvalitou a cenou okolních nemovitostí.
Jak jsou na tom česká města s kvalitou veřejných prostranství ve srovnání s těmi zahraničními?
Zatím máme stále co dohánět, abychom se dostali na úroveň západoevropských metropolí. Obecně se dá říct, že pobytová kvalita veřejných prostranství v evropských městech začala být degradována ve druhé třetině 20. století a svého vrcholu dosáhla v 60. a 70. letech.
Jak se funkce veřejných prostranství změnila právě v této době?
Člověk byl z veřejných prostranství vytlačován a prim hrála doprava, zejména ta automobilová. Vznikaly podchody, nadchody, dálniční estakády; vše, aby auto projelo co nejrychleji a nic mu nestálo v cestě. Rozvíjela se infrastruktura a do ulic ve větší míře vstoupily ryze utilitární prefabrikované prvky, jako například elektrické skříně (tzv. kapličky), poklopy, stožáry, dopravní značky, semafory, zábrany vjezdu, zábradlí a další bariéry. V podstatě můžeme hovořit o jakémsi diktátu dopravní a technické infrastruktury, což znamená, že veřejná prostranství vypadají tak, jak diktují správci veřejné infrastruktury. Lidské měřítko se vytratilo.
Takže to, že prim ve veřejném prostoru hrálo v minulém století auto, nesouvisí jen s komunismem?
Svezli jsme se s celosvětovým trendem, u nás ale degradace veřejných prostranství vlivem upřednostnění dopravní a technické infrastruktury trvala déle než v západních zemích. Bylo to dáno politickým režimem, který se lidí na kvalitu života ve městě neptal a význam veřejného prostoru záměrně potlačoval. Státem řízené organizace, správci infrastruktury a údržbáři, tehdy vlastně taková "šlechtická vrstva", měli hlavní slovo, tudíž se veřejná prostranství degradovala snáze. Bohužel někde tomu je tak dodnes.
A kdy se začalo měnit chápání významu veřejných prostranství v západní Evropě?
Zhruba v osmdesátých letech, kdy začaly vznikat první pěší zóny. Následovalo zavádění parkovacích zón, omezování vjezdu do center měst, podpora městské hromadné dopravy, redukce dopravního značení. Veřejná prostranství se navracejí lidem, dochází k systematickému zvyšování jejich estetické a pobytové kvality.
Jak ovlivnil podobu veřejných prostranství pád komunismu?
Devadesátá léta jsou u nás spojena s neřízenou privatizací veřejných prostranství. Vtrhla sem venkovní reklama, která za minulého režimu prakticky neexistovala, a další komerční aktivity, prezentované například prodejními stánky, restauračními předzahrádkami, trhy a zdánlivě nekomerčními akcemi. Problém je, že jsme na to nebyli připraveni a nebylo to nijak regulované. Komerční využití veřejných prostranství místy doslova přebujelo a změnilo se spíše v drancování obecního majetku. Momentálně jsme ve fázi, kdy je nejvyšší čas nastalou situaci regulovat.
Venkovní reklama ale není regulovaná dodneška.
Není. Dodnes neexistuje žádná účinná regulace venkovní reklamy. Jediná plyne ze zákona o reklamě, která ale řeší její obsah a nikoliv formu. Zaměřená je především na reklamu v médiích. Venkovní reklama je politicky velmi ožehavé téma. Jde samozřejmě o byznys, ve kterém se točí obrovské peníze. Všudypřítomná reklama degraduje veřejná prostranství vizuálně, ale je také nebezpečná z hlediska bezpečnosti dopravního provozu. Navíc peníze, které města pronájmem těchto ploch utrží, jsou nepřiměřeně nízké v porovnání s tím, kolik za ně dostane ten, kdo je spravuje.
Podoba veřejných prostranství v Česku je tedy ovlivněna nejenom minulostí, ale i chybějící nebo nepřesnou legislativou.
Degradace veřejných prostranství je do určité míry způsobena i právním rámcem, který ji umožňuje. Význam jejich pobytové kvality mnohdy nevnímají ani politici, ani veřejnost. Po celá desetiletí byl veřejný prostor potlačován a za minulého režimu prakticky zmizel. Musíme se teprve naučit ho vnímat. Někteří správci inženýrských sítí dodnes nechápou, proč by se měli s někým bavit například o tom, kam umístí sloup. Je to skutečně o obecném přijetí.
Kromě chybějící nebo nepřesné legislativy existují ještě nějaké další faktory, které vedou k degradaci veřejných prostranství?
Dalším je například ten, že ve většině rozpočtů obcí chybí samostatná položka, která by šla přímo na zvyšování pobytové kvality veřejných prostranství. Investice jsou rozděleny na jednotlivé infrastrukturní akce, jako třeba výměnu tramvajových kolejí nebo inženýrských sítí. Peníze na kvalitní městský mobiliář chybí. Zároveň chybí kontrola kvality odvedených prací, co se týká údržby mobiliáře a zeleně. Paseku nadělají i soutěže o veřejnou zakázku, kdy musí vyhrát ta nejlevější nabídka, což může často být na úkor kvality.
Mluvil jste i o degradaci veřejných prostranství v souvislosti s dopravními značkami a jejich velikostí. Jsou podle vás příliš velké?
Nejde jen o jejich velikost, ale především množství. Všeobecně se ví, že jsme zemí, která má nejvíc dopravních značek na jeden kilometr délky komunikace. Přesto nemáme bezpečnější provoz. Existuje mnoho studií, které prokázaly, že téměř polovina značek je zbytečných; a pokud jsou navíc řidiči donuceni spoléhat se více na vlastní úsudek, jsou opatrnější. Problémem je i to, že značky, které jsou používané ve městech, jsou stejně velké jako ty mimo města, kde je jiná povolená rychlost. Sice už nyní máme ze zákona možnost používat ve městech menší značky, ale jednodušší je samozřejmě používat všude stejné. Na totožnou velikost tak narazíte ve městě i na okresní silnici.
Vidíte přeci jen nějaké zlepšení?
Určitě ano. Povědomí veřejnosti o významu a žádoucích kvalitách veřejných prostranství se v posledních letech výrazně posouvá. V Praze je v tomto ohledu průkopníkem kancelář veřejných prostranství Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Veřejnost se ve větší míře aktivně zapojuje do diskusí a správci dopravní a technické infrastruktury jsou tlačeni ke zdi, aby reflektovali jiná než jen čistě utilitární hlediska. Politici si nové situaci teprve přivykají, z kvality veřejných prostranství se stává velké téma. Myslím, že nadcházející komunální volby to jedině potvrdí.
