Podílel jste se na revitalizaci městských náplavek po celém světě. Co říkáte na tu pražskou, se kterou se dlouho nic nedělo?
Nábřeží jsou stále jednou z největších příležitostí Prahy. Ten, kdo se ujme projektu na jejich revitalizaci, bude odměněn stejně jako vizionářští starostové Soulu a Barcelony v 90. letech, nebo starostové New Yorku, Paříže a Londýna v nedávných letech.
Martin Joseph Barry (37)
- Je krajinný architekt z New Yorku a šéf neziskové organizace reSITE.
- Vedl krajinářské projekty na úpravu městských nábřeží, parků, náměstí a univerzitních kampusů po celém světě – ve Spojených Státech, Saúdské Arábii, Číně, SAE, na Haiti, v Kanadě, v Mexiku i v Evropě.
- Má univerzitní diplom z oborů historie, ekonomie a krajinné architektury. V roce 2016 mu byla udělena prestižní cena ASLA – Americké společnosti pro krajinnou architekturu.
Jak by tedy měla náplavka ideálně vypadat?
Měla by plnit několik funkcí najednou, a to rekreační, zábavní a zároveň by měla být pasivní ochranou před povodněmi. Momentálně si tam není kam sednout, pokud nejste v kavárně nebo restauraci. Chybí tam stinné místo a zelené plochy. Sice nabízí zábavu, ale jen pro někoho. Mladé rodiny tam nemají co dělat – kromě procházky podél vody. Trhy jsou fajn, ale má to jen jeden rozměr. Tak jako v jiných velkých městech se dá vymyslet, jak udělat nábřeží mnohem rozmanitější, s plážemi, zajímavým venkovním nábytkem ve stínu stromů, se zahradami, cool budovami a galeriemi. Přitom je ovšem potřeba udržet nábřeží pro nezbytný pohyb lidí a zboží.
Je nějaké místo, které byste v Praze vyzdvihl?
Například svoji běžeckou trasu, která vede ze Smíchova přes železniční most k Vyšehradu a zpátky na Letnou. Rád jezdím denně do práce na kole Favorit z roku 1962 a mám rád stezku podél Vltavy ke Karlštejnu. Snažím se nevynechat žádnou výstavu v DOXu. Podle mého jde o jednu z nejlepších galerií v regionu. Rád chodím do kina Světozor nebo do Bia Oko, bydlím nedaleko. Na to, že je Praha relativně malé město, má opravdu neuvěřitelně nabitý kulturní program, to je její největší plus.
Jste krajinný architekt. Jak si vede Praha v porovnání s jinými světovými metropolemi, pokud jde o přírodu ve městě?
Projekt reSITE vznikl ze snahy podpořit Prahu právě v tom, aby zahájila více mezinárodních výběrových řízení na úpravu veřejných prostranství. Jako první jsme se zaměřili na revitalizaci pražských náplavek. Iniciovali jsme mezinárodní ideovou soutěž, jak toto místo zpříjemnit pro pěší a proměnit v rekreační zónu s parky a restauracemi. Soutěž tehdy vyvolala velký ohlas. Porota složená z místních i zahraničních členů vybrala ze zhruba sedmi stovek studií návrh kanadského a dvou českých týmů. Město přislíbilo, že se návrhy bude zabývat. Nakonec se nic nestalo, což bylo pro mě trochu zklamání, nicméně v současnosti se snažím tyto výstupy připomenout a diskusi oživit. Určitý posun přeci jen vnímám. Vedení města se o urbanismus mnohem více zajímá, i když zatím nic konkrétního realizováno nebylo. Praha má přitom obrovský potenciál. Jako výrazný posun můžeme brát i to, že primátorka o urbanismu, rozvoji a projektech mluví a má je vysoko na své agendě.
Co považujete za momentálně nejpalčivější problém Prahy?
Praha má oproti jiným městům hodně výhod – skvěle zachované historické centrum, dobrou veřejnou dopravu i mladé, vzdělané a kreativní lidi v produktivním věku. To je samo o sobě kulturní kapitál a děje se tu více akcí, než je člověk schopný navštívit. V posledních třech letech se město zaměřilo na přehodnocení svých stavebních předpisů a plánu rozvoje, aby se vydalo cestou udržitelnosti a přiblížilo podobně velkým městům v Evropě. Uvnitř IPR (Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy) panuje opravdová vůle mladých a chytrých lidí pracovat pro město a pomoci definovat jeho budoucnost. Tato energie se musí dobře využít – jiná města by ji mohla závidět.
Ve městě se však téměř nestaví, a to je pro bohaté město jako Praha alarmující. Rostou životní náklady v souvislosti s nedostatkem nových bytů a rostou i ceny pronájmů. Město by přitom mělo pobízet k udržitelnému rozvoji tím, že by se vyjasnilo podnikatelské prostředí pro reality a development, a také dokončením Metropolitního plánu. Ten by se měl zaměřit na ekonomické příležitosti městského rozvoje.
Z architektonické obce se často ozývají hlasy, které tvrdí, že Čechy architektura a veřejný prostor nezajímají. Máte stejný pocit?
Po pravdě řečeno nevím. Myslím si ale, že čeští architekti mají spíš tendenci se izolovat, nejsou zvyklí vést otevřený dialog o svých projektech, hlavně pak s veřejností. Možná že kdyby zde bylo více příležitostí k takové diskusi, občané by měli o veřejný prostor větší zájem. Město by pak logicky dostalo i lidštější ráz. I město to může podporovat. Například Berlín podporuje World Architecture Festival, akci, kterou přetáhl ze Singapuru – i tam se konala za masivní pomoci od vlády. Ukazuje se, že běžné obyvatele témata spojená s veřejným prostorem opravdu zajímají, protože se to přímo týká jejich životního stylu ve městě. Architekti a urbanisté musí ve 21. století hledat takové cesty, aby jejich práce měla přínos pro každodenní život běžných lidí, kteří ve městě žijí, podnikají nebo studují.
Praha je plná krásné historické architektury a památek. Mám ale pocit, že se zde vůbec nestaví kvalitní moderní architektura. Vnímáte to podobně?
Existuje několik dobrých příkladů současné architektury, ale v podstatě to vnímám podobně. Jako by zde chyběla jasně vyřčená ambice, že se z Prahy má stát moderní město. „Nespravuj, co není rozbité“ není dnes dostatečná strategie. Chceme-li, aby se v Praze mísila současná architektura s tou historickou, musíme vysvětlovat, proč je to důležité. A stavět, jak to dělají ve Vilniusu, Nice, Oslu nebo ve Vídni.
Proč to v Praze vázne?
Existuje pro to mnoho důvodů, ale obecně si myslím, že všichni čekají na nějakou pozitivní změnu. Pomohlo by, kdyby fungovala kontinuita jednotné koncepce rozvoje, a to bez ohledu na to, kdo je zvolen. Je-li město jako vlak, pak musí jet dopředu, i kdyby se měl mírně měnit směr kolejí. Takhle se velká a skvělá města mění k lepšímu.
Dávat přednost památkám před moderní architekturou je tedy špatně?
Praha je historickou architekturou proslulá. Na ní staví svůj marketing, na ni láká turisty a do ní investuje nejvíce peněz na regionální rozvoj. S cílem přitáhnout návštěvníky, aby se přijeli podívat na úžasnou historii. To je však velmi jednostranné. Nejsilnější jsou ta města, která přitahují nové a rozmanité skupiny obyvatel, sdílí informace, inovují a zaměřují se na vytváření hodnot postavených na nejnovějších znalostech. Město nemůže prostě usnout. A to se může stát, pokud převládne pouze soustředění na historický odkaz. Obrázek Prahy by se velmi změnil, pokud by se začala rozvíjet kulturní čtvrť, investovalo se do sociálních inovací a technologických startupů, nebo do příjemných a živých veřejných prostranství, třeba na nábřežích. Potenciál Prahy je velký, obrovský.
Co konkrétně vám v Praze chybí z New Yorku?
Samozřejmě je to moje rodina, sestry a jejich rodiny. Nicméně srovnávat New York a Prahu z hlediska ekonomické vyspělosti nebo kultury není tak jednoduché. Jde totiž o města s odlišnou historií. Přeci jen mi ale v Praze něco chybí. Místo, kde bychom našli desítky malých lokálních dodavatelů potravin a jídlo z celého světa, food trucks nebo stánky přímo na ulici. Jídlo je pro mě jednou z největších přidaných hodnot života v New Yorku, kterou v Praze postrádám. A samozřejmě by bylo skvělé mít v Praze ještě víc krásných parků a veřejných prostranství podél břehu Vltavy. Na tom New York za posledních 15 až 20 let hodně zapracoval.
