Vytvořit nový příjímací salon hned v sousedství Matyášovy brány, nelehké zadání, se kterým se architekt Plečnik popasoval s elegancí sobě vlastní. Uvnitř sálu můžeme pozorovat typické prvky pro jeho práci, jako je například sloup umístěný na osu kruhového okna. Takový motiv můžeme vidět i v dalších Plečkových realizacích, například v Ljublani nebo ve Vídni.
"V tomto sále měl prezident Masaryk oficiální návštěvy, po stranách jsou sloupy zakončené dórskými hlavicemi a v té nejvyšší řadě potom hlavicemi jónskými. Strop místnosti působí trošku, jako kdyby byl vytvořen z kůže, ve skutečnosti je z měděného plechu a uprostřed je umístěn zlatý lvíček, který podle Plečnikova návrhu vytvořil jeho žák architekt a sochař Karel Štipl," vysvětluje historik architektury Zdeněk Lukeš.
Celý prostor působí opravdu impozantním dojmem. Dříve zde byl vstup skrze velké průjezdy z I. a II. nádvoří, ty byly posléze uzavřeny z důvodu, že chybělo přímé propojení mezi Plečnikovou sloupovou síní a Španělských sálem.
Podívejte se také na to, jak vypadala pracovna T. G. Masaryka:
"V 70. letech zde bylo vestavěno schodiště, které nebylo úplně podle Plečnikových představ, ale bylo praktické, protože umožňovalo, že se do Španělského sálu dalo dostat přes takzvaný Rothmayerův sál a Klínovou chodbu. To byla navazující díla, která vytvořil Plečnikův žák a asistent architekt Otto Rothmayer.
Plečnikovi se zde podařilo spojit tři výškové úrovně, což se sice nelíbilo tehdejším ochráncům památek, protože bylo zapotřebí zbourat stropy. Výsledný efekt však stojí za to a není náhodou, že tento sál patří k nejobdivovanějším dílům slovinského architekta.
