Také navrhování se změnilo. Obří státní projektové ústavy se stovkami zaměstnanců se rozpadly na fragmenty, většinou na malé kanceláře o několika lidech. O tom, kdo bude projektovat velké stavby a jak budou vypadat, rozhodovaly nejspíš známosti ještě z dob socialismu.
Na regulovaném trhu byly dřevo a ocel označeny za strategické materiály nedostupné pro výstavbu, na volném trhu bylo najednou všechno. Oblibu získaly kámen, sklo, chrom, pokud možno vše zároveň, tvarované do trojúhelníků a jehlanů. A samozřejmě: podnikatelské baroko. Tady vysublimovala touha po zdobnosti a okázalosti, kterou socialismus neumožnil naplnit. Najednou to bylo snadné za pomoci lvíčků a balustrád z hobbymarketu.
Devadesátá léta byla divoká, nicméně vyprodukovala i řadu zajímavých tvůrců a staveb. Co z nich zbude? Nazdobené podnikatelské vily jsou dnes v nabídce realitních kanceláří spíš ležáky, některé ceněné stavby se už dočkaly necitlivých přestaveb.
