Zašlá sláva městských lázní v Česku. Naši dědové si užívali jako staří Římané

Občanská plovárna v Praze
Anglický salonní malíř nizozemského původu Lawrence Alma-Tadema se zasadil o zprostředkování světa antiky. Jeho žánrové obrazy souzní s dobovými představami o podobě římských lázní.
Ve velkých evropských městech se koncem 19. století vyvinul nový stavební druh velkých městských lázní, inspirovaný antickými předlohami. Stavby často zahrnovaly i další funkce, například knihovnu. Příkladem mohou být neoklasicistní lázně v Berlíně-Neuköllnu od Reinholda Kiela z roku 1914.
Praha se velkých halových lázní před první světovou válkou nedočkala. Přesto vznikaly zajímavé projekty. Jedním z nich je ideový návrh architekta Františka Roitha na využití pražské Štvanice pro lidové lázně. Klasicizující areál měl zabírat celý ostrov a zahrnovat kromě samotných lázní také knihovnu, čítárny s diskusními sály, divadlo a řečnickou tribunu s kapacitou 10 tisíc míst.
Jeden z prvních krytých bazénů v Praze, postavený v roce 1908, byl součástí nové budovy Klárova slepeckého ústavu od Josefa Piskače. Fungoval ještě koncem osmdesátých let. Zobrazit 20 fotografií
Foto: ČTK
Magazín Magazín
Aktualizováno 18. 4. 2025 8:32
Přestože v Praze nikdy nevznikly velké městské lázně, řada menších staveb zde stála. Prakticky každá ze čtvrtí jednu měla. "Mnoho lázní do 80. let fungovalo, v 90. letech ale byla většina z nich zrušena a zprivatizována. Řada z nich dodnes chátrá," vysvětluje architekt Martin Rusina a dokládá to například na osudu Městských lázní v Plzni nebo bývalých parních lázní v ulici Na Slupi.
 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy