Potřeba pokračovat ve výuce na dálku dopadla téměř na všechny učitele, kterým to jejich předmět dovoluje. Od 11. března, kdy se uzavřely mnohé školy, tak pracovní den kantorů vypadá docela jinak než dříve. Pokud tedy vůbec lze něco jako pracovní den v tomto období vymezit - potřeba komunikovat se studenty a rodiči skrze sociální sítě či jiné informační kanály totiž často vede k tomu, že učitelé jsou v pracovní pohotovosti prakticky neustále.
Samotné vyučování se liší v závislosti na míru jisté osvětovosti té či oné školy. Jsou známy případy těch, které svou výuku omezují na samostudium skrze zadané stránky v učebnicích a pracovních sešitech, případně na úkoly zasílané zpět učiteli ke kontrole. Tento nekontaktní způsob výuky lze považovat za krajní možnost, pokud okolnosti (či technická vybavenost obou stran) nic jiného nedovolují. Podobný systém má totiž ve své podstatě mnoho slabin. Zejména vede k tolik omílanému přetěžování snad ani ne tolik studentů a žáků jako spíše jejich rodičů, kteří jsou najednou nuceni suplovat některé z povinností učitelů.
Rozhodně lze postupovat i jinak - kontaktně, přirozeněji. Existují školy, které už před pandemií disponovaly vlastní školní sítí (např. skrze Microsoft Teams), která usnadňuje veškerou komunikaci, distribuci materiálů i vedení skutečných online hodin. Součástí aplikace je možnost konferenčních hovorů pro celé třídy, v níž se navíc kromě samotného přenosu zvuku a obrazu lze opřít o funkce, jakými jsou sdílení aktuální plochy, tabule, prezentací a podobně. Všechny tyto nástroje mají navíc k dispozici i sami studenti, takže mohou dále pokračovat v prezentacích vlastních projektů či výsledků práce, jako jsou zvyklí ze školního prostředí.
Vyučování může pokračovat stejně
Po prvotním seznámí se všemi funkcemi, na které stačí několik málo minut, se může prakticky okamžitě navázat tam, kde aktuální školní rok přetrhla koronavirová krize. Samotné hodiny pak mohou pokračovat stejně. Jediným rozdílem se tak stane leda neformální oblečení všech zúčastněných a potřeba častěji oslovovat jednotlivé studenty. To je ale jen zanedbatelná změna oproti běžnému stavu.
Lukáš Boček
- Gymnaziální učitel českého a anglického jazyka
- Vede Magazín 64, oceňovaný středoškolský časopis
- Hudební a videoherní publicista, autor české prózy
- Nadšenec do umění, zejména hudby a literatury
Kromě nutnosti adaptovat se na technologické výzvy však učitelům přibylo ještě několik dalších povinností - například zbytnělá administrativa týdenních plánů výuky, registr odesílaných materiálů či nutnost vyřizovat veškerou organizaci vyučování v písemné podobě. I tady ovšem platí výjimky - videokonference se mohou stát i nástrojem pro schůze samotného pedagogického sboru. V případě potřeby lze operativně řídit chod školy i tímto způsobem.
Usnadnit a vylepšit práci učitelů se nyní snaží různorodé on-line semináře, které kantorům napomáhají rozšířit si spektrum dovedností. S nabídkou digitálních učebnic zdarma pak přišly mnohá nakladatelství, která tímto krokem výrazně usnadnila přechod na nový systém výuky.
Jak vnímají situaci samotní žáci?
Vše se ve velké míře odvíjí od rozsahu a pestrosti jednotlivých požadavků, které vyučující kladou na své svěřence. V domácím prostředí existuje pochopitelně velké množství lákadel, které studenty odvádějí od práce. V některých případech (i pokud je ve velké míře organizována výuka přes videokonference) se také nelze vyhnout obtížím, které nastávají, pokud chybí fyzická přítomnost učitele u žáka tak, aby se mu mohl ve větší míře věnovat individuálně. Výrazně snížené jsou také možnosti skupinové práce či dalších aktivizačních metod, kterými lze běžně studenty nabudit k lepšímu soustředění a zájmu o probíranou látku.
Stranou nezůstává ani jisté přetěžování studentů, ke kterému dochází v případě, že škola svými vnitřními mechanismy (například pomocí jednotného týdenního harmonogramu) nehlídá rozsah zadané práce v jednotlivých třídách.
V tomto případě je však třeba vnímat situaci z obou stran - není totiž nová pouze pro studenty a jejich rodiče. Zkušenost s distanční výukou je v mnohých případech naprostou novinkou i pro samotné učitele, kteří v tomto ohledu nebyli nikým proškoleni či připraveni během svého vlastního vysokoškolského studia. Lze ovšem předpokládat (a jisté uvolnění je již na mnohých školách patrné), že s postupem času najdou obě strany vzdělávacího procesu vyhovující kompromis.
Co s maturitami
A stejně bude třeba vyhlížet kompromis i v případě maturantů. V současné krizi, která se tak násilně postavila do cesty k přípravě na zkoušku dospělosti, totiž zřejmě neexistuje jedno nadřazené řešení, které by situaci bezbolestně anulovalo. Problém je zcela nasnadě - je jím nedostatek času. Zdá se nemožné nastavit pro maturanty férové podmínky v případě, že karanténa skončí až během června. Jistě, maturita by mohla proběhnout i v červencovém termínu (či dokonce později), což je ale ovšem o dva měsíce později, než bylo plánováno, a navíc bez tří měsíců jakési garantované výuky, která by měla šanci těsně před podobně důležitou zkouškou proběhnout za běžných podmínek.
Dokonce ani učitelé či ředitelé škol v tomto ohledu nejsou za jedno. Jedni případné zrušení zkoušek nahrazené průměrem známek z posledních vysvědčení vítají, druzí se mu staví do cesty. Rozhodnutí bude v konečném důsledku ovšem pouze v rukách ministerstva školství, a všem dotčeným tak nezbude než se s ním popasovat.
Jak je patrné, nouzový stav přinesl do školství mnoho výzev. V případě maturit možná budou polemicky ještě nějakou dobu rezonovat celým oborem. Přesto se nelze ubránit dojmu, že bychom z krize mohli vyjít posíleni - obrovské množství učitelů se na vlastní pěst muselo zorientovat v digitálním světě, který možná do této doby ignorovalo. A to by do příštích let mohlo být velkou výhrou jak pro ně samotné, tak i pro žáky a studenty.
