Zaznamenal jste zprávy o tom, že se podle OSN dostáváme do éry nikoliv globálního oteplování, ale globálního varu?
Myslím, že je to spíše otázka PR než toho, že by WMO (Světová meteorologická organizace pod záštitou OSN - pozn. red.) měla fatálně jiné informace než před rokem. Je to snaha reagovat slovníkem na vývoj posledních let, kdy jsou klimatické extrémy častější a přicházejí rychleji, než jsme je očekávali podle klimatických modelů. Obraz změny klimatu je tak třeba poupravit a nabízí se taková hyperbola, která znovu oživí zájem o to, co se děje. Považuji to svým způsobem za kontraproduktivní. V rétorice neustále přitvrzujeme, ale podstata zůstává stejná, ať tomu říkáme globální oteplování nebo var.
Takže se s tím úplně neztotožňujete a myslíte si, že zájem veřejnosti by se měl vzbuzovat jiným způsobem.
Zájem veřejnosti je potřeba kultivovat, protože změna klimatu a její důsledky je asi nejzásadnější téma této generace, které bude ovlivňovat minimálně dvě generace následující. Jsme zodpovědní za to, abychom udělali klíčová rozhodnutí, což víme už dlouho, a žádná slova nám nepomohou se tohoto břemene zbavit. Jistě, je potřeba vzbudit zájem a dělat to nápaditě. Ale jako vědec jsem s hyperbolami opatrný. Jsme teprve na začátku oteplovací křivky, která nebude v nejbližší době méně strmá.
Je proto potřeba nechovat se jako sprinter, ale jako maratonec. Soustředění se na dnešek nám podlamuje nohy hned na počátku cesty. Zprávy z řady míst světa budou pokračovat a budou horší. Pokud budeme teď říkat, že je to nejhorší, jaké to může být, za dva roky nám budou chybět slova.
Vaší profesní specializací je zemědělství a sucho. Jaké konkrétní dopady změny klimatu vidíme v českém zemědělství už nyní?
O negativních dopadech slyšíme stále. Jsou to četnější změnou klimatu podpořené výskyty sucha, které ohrožují zemědělské plodiny, změny průběhu zim, jako sněhová pokrývka, která dříve plodiny chránila a akumulovala srážky. Bývalo obvyklé promrzání půdy, které v krajině plnilo roli "kypřiče". Pokud byla půda před zámrzem vlhká, díky zmrznutí se zvětšil objem vody, čímž se půda načechrala, a když zámrz roztál, vznikly trhliny. O to postupně přicházíme.
Typické vegetační období začínalo relativně chladnějším jarem, které bylo příznivé pro rostliny. Pokud jsou v květnu nižší teploty, ale zároveň dostatek slunečního záření díky delšímu dni, plodiny se vyvíjely lépe. To všechno se mění. Vegetační období se posouvá do začátku roku, nemění se ale délka dne. V zemědělství se to projevilo větší rozkolísaností produkce, zejména v oblastech, které jsme dříve považovali za velmi úrodné, jako je Haná, Polabí, jižní Morava, Poohří. Tyto krajiny v novém klimatu ztrácí.
A pozitivní dopady?
Pozitivním dopadem je zvýšená produktivita ve středních a vyšších polohách. Českomoravská vrchovina se v některých letech stala produktivnější než Haná a trvale produktivnější než jižní Morava. Celková produktivita Česka se přitom nezměnila, spíše mírně zlepšila. Vyšší a střední polohy mají lepší úrodu právě v letech, kdy se v nížinách tolik nedaří. Pro Česko to tedy není jen špatná zpráva, najednou můžeme pěstovat kukuřici, slunečnici, to vše s sebou přináší změna klimatu.
Míříme ke klimatu, které neznáme
Předpokládám ale, že je to jen dočasná výhoda. Že postupně se zkrátka oteplí natolik, že nám vyšší polohy "dojdou" a produkce bude zase klesat.
Přesně vystihujete to, co opakovaně uvádíme. Je to dočasný benefit. Nyní se bavíme o oteplení o stupeň a půl až dva. Nárůst minimálně o další stupeň a půl očekáváme v příštích 30 letech. Za takových podmínek už se začnou i vyšší polohy dostávat do nekomfortní situace. Na rozdíl od našich nížin jsou v nich navíc méně kvalitní půdy, takže suchu nedokážou čelit tak dlouho jako černozemě či černice. K tomu nedisponují dostatečnými rezervami vody, které by umožnily větší závlahy. Rozvoj v těchto oblastech nebude možný ani do budoucna, protože podle našich analýz nemáme pro suchá období v Česku vodní rezervy a vytvoříme si je velmi obtížně.
To vše mě vrací k vaší první otázce. Pokud použijeme hyperbolu, která implikuje, že je teď vše špatné, zbavujeme se jazyka pro situaci, kdy bude hůř. Nyní opouštíme rámec, který můžeme interpretovat na základě historické zkušenosti. V posledních dvou tisících letech nemáme paralelu k období, které teď zažíváme. Míříme ke klimatu, které zatím neznáme.
Až se opět dostaneme do fáze, kdy se bude produktivita snižovat, hádám, že bude některých potravin nedostatek nebo že se budou zdražovat.
Česko je otevřenou ekonomikou, navíc jsme relativně bohatou částí světa, která nemá s dostupností potravin problém. Dokážeme si je koupit, pokud si kupní sílu udržíme, nebude problém potraviny zajistit. Třeba v nižším standardu než v Rakousku, ale potravinová bezpečnost Česka je nepoměrně vyšší než například v Nigeru nebo v Egyptě. Otázkou je, do jaké míry budou pěstované v Evropě a do jaké dovezené. Ale ani v tomto ohledu není budoucnost se změnou klimatu úplně černá.
Česko si udrží komparativní výhodu oproti jiným zemím. Plodiny jako pšenice, řepka, obiloviny obecně, budou pořád mít relativně dobré podmínky ve srovnání s okolními státy. Na světových trzích porostou ceny, to klimatické a ekonomické modely očekávají. Světovou nabídku a poptávku totiž určují globální produktivita a spotřeba. Promlouvá do toho nárůst populace. Zvyšuje se tedy poptávka po obilovinách, a protože není nová orná půda, musí se zvyšovat efektivita produkce na stávající půdě.
Daří se to u některých plodin?
Ano, třeba u řepky nebo u kukuřice, u jiných ne, například u pšenice či ječmene. Nárůst cen není nevyhnutelný, není automaticky dán tím, že si plodinu v takovém množství nevypěstujeme, ale je potřeba vědět, že světové trendy nejsou příznivé. Dělali jsme analýzu dopadů sucha na světové klíčové oblasti pěstování pšenice, z nichž jednoznačně vyplývá, že téměř ve všech se budou zhoršovat podmínky pro její pěstování z pohledu dostatku vody. Kombinace sucha a vysoké teploty pro nás bude představovat jeden z největších problémů.
V zemích, v nichž je už dnes velká část populace závislá na potravinách, jako je právě pšenice, třeba na Středním a Blízkém východě, které mají zároveň dramaticky rostoucí populaci, to bude zásadní problém, který lidé v minulosti řešili tím, že se odstěhovali na jiné místo. Není pro nás tedy důležité jen to, abychom si vyprodukovali dostatek potravin pro sebe, ale aby se uživila světová populace jako celek, pokud si přejeme zachovat sociálně-ekonomický smír.
Vegetariánství vše nevyřeší
Můžeme ovlivňovat změnu klimatu tím, jaké potraviny konzumujeme? V posledních letech bylo coby neekologická plodina terčem kritiky třeba avokádo.
Záleží, odkud pochází voda použitá na zavlažování avokáda a s jakou uhlíkovou stopou byla vyprodukována. Podobně bývá nálepkováno hovězí a jiné červené maso. Abychom vyprodukovali v podstatě jakékoliv maso teplokrevných zvířat, potřebujeme zhruba 10x tolik vstupů na 100 kilojoulů masa, než kolik vynaložíme na 100 kilojoulů rostlinné potravy. Kdybychom tedy jedli jen maso, potřebovali bychom přibližně desetkrát tak velkou plochu, než kdybychom jedli pouze rostlinnou stravu. To je důvod, proč o mase často mluvíme jako o problematické potravině. Věci se ale nedějí takto přímočaře, že bychom mohli říct, že budeme vegetariány a tím vše vyřešíme.
V zemědělství se snažíme trochu napodobit přirozený cyklus, v němž byla rostlinná vegetace spásána zvířaty, která jí zase dodávala hnojivo a umožňovala tak její obnovu, zbavovala ji přebytečné biomasy nebo snižovala riziko požáru. I v moderním zemědělství běží koloběh látek a energie, živočišná výroba znamená stabilizační prvek, dodává do systému větší rozmanitost, dovoluje využít místa, kde nemohou být pole, zajišťuje pestrost a obohacuje potravu o některé aminokyseliny, které rostliny bez genetické modifikace neprodukují.
Kdybychom se zbavili veškerého hovězího dobytka, nepotřebovali bychom louky a víceleté pícniny, což jsou plodiny, které zlepšují půdu a do krajiny dodávají diverzitu. Takže říci, že jedna komodita je sama o sobě špatná, je nepochopení zemědělství tak, jak fungovalo po desítky generací. V budoucnu se budou hledat náhradní cesty ve způsobech chovu, které jsou pro životní prostředí příznivější, a náhražky masa. Podle mého nás ale nemine návrat k většímu zastoupení rostlinné stravy.
Asi ale neplatí, že jen omezením masa vývoj zvrátíme…
Rozhodně to není tak, že přestaneme jíst řízky a zachráníme svět. Navíc i v Česku odpovídá zemědělská produkce jen asi za sedm procent emisí a lesy uhlík dokonce ve velkém ukládají. Celosvětově nejsou zemědělské emise hlavním viníkem změny klimatu. Přesto je zřejmé, že příklonem k potravinám s větším podílem rostlinné složky můžeme životní prostředí ovlivnit. Záleží ale, jestli to bude avokádo, nebo lokálně a udržitelně pěstovaná plodina.
Změna jídelníčku by však určitě byla ku prospěchu i našemu celkovému zdravotnímu stavu. Ale tak jako jsem nepřítel hyperbolických sdělení, jsem i proti prudkým změnám životních návyků. Ty se mění velmi obtížně a rychle může společenská debata sklouznout někam, kam nemá. A hlavně je to prostor osobní svobody každého z nás. Podle mě je však povzbudivé, že zdravější jídelníček a lepší a zdravější život může být i dobrý pro klima.
Na druhou stranu, pokud bych si byla vlivem změny klimatu schopna vypěstovat avokádo na své zahrádce, mohla by to být naopak šetrná potravina, nebo se pletu?
Ano, stejně tak kiwi nebo pomeranče. Troufám si ale říct, že jako běžné plodiny v Česku toto pěstovat nebudeme, stejně jako olivy nebo jiné subtropické druhy. Bude nám v tom bránit přetrvávající riziko nízkých teplot. Neustále budeme, do budoucna pravděpodobně víc než dnes, konfrontováni s výskytem pozdních mrazů. Teplotní zvraty nastávají častěji než v minulosti, protože vegetace začíná dřív, a z toho důvodu je výskyt mrazů pravděpodobnější. Stejně tak obecně vlhčí průběh počasí bude problematický z pohledu chorob.
Proto zatím neočekávejme příliv plodin ze Středomoří, pokud nebudou podpořené šlechtěním. Představa avokádových plantáží nebo olivových hájů v Česku je zatím tedy vzdálená. Výjimkou mohou být dobře chráněné polohy na zahradách. Pokud budeme mít u jižní strany domu nebo v zástavbě na dobře chráněném místě kiwi či olivovník, může se mu dařit. Z pohledu mikroklimatu je to oproti otevřené ploše sadu velký rozdíl.
Takže portfolio toho, co si budeme schopni vypěstovat na zahrádce, se až tolik měnit nebude.
Portfolio se mění významně již celou generaci. Za mého dětství, před nějakými 35 lety, bylo prakticky nemožné vypěstovat rajčata na Vysočině mimo skleník. Dnes to je vcelku běžné, nepřekvapuje nás, že můžeme pěstovat rajčata či papriky na balkonech, ve velkých městech. V minulosti to takhle nešlo, teploty byly ve většině let nižší, sklizeň jsme měli maximálně až ke konci léta, teď můžeme rajčata sklízet o týdny dřív. Stejně tak v sadech dnes najdeme odrůdy jabloní původem z oblastí, které by naši předci nezvažovali, třeba ze severní Itálie. Ty tradiční byly mistry v přežití chladnějších zim.
Proč se rok co rok hovoří o extrémním suchu a jak to, že se s ním rakouská krajina umí vyrovnat lépe než ta česká, se dočtete ve druhé části rozhovoru, kterou vydáme 16. srpna.
Video: Klima, konflikty i nedostatek zdrojů. Do pohybu se dá ještě víc lidí, varuje vědkyně (25. 7. 2023)
