Ponary - útěk z jámy smrti (1944)

Lesy u Ponar nedaleko Vilniusu byly za války svědkem jedněch z nejstrašnějších zločinů. Nacisté tu mezi roky 1941-1944 povraždili na sto tisíc lidí, převážně Židů. Ke konci války dostali přeživší vězni v tzv. brigádě hořců rozkaz: odstranit stopy. Měli vykopávat těla z masových hrobů a pálit je. Bylo jasné, co je čeká, až práce skončí. Proto se rozhodli pro zoufalý čin: pokusit se uniknout.

Každou noc, hlídaní a bez nástrojů, holýma rukama a lžícemi začali kopat únikový tunel z jámy smrti. Práce trvala 76 nocí. Vlhká půda, nedostatek vzduchu a neustálý strach z odhalení - to vše hrozilo. Tunel vedl asi třicet metrů k lesnímu okraji.

V noci na 15. dubna 1944 se 80 vězňů rozhodlo k útěku. Podél stěny jámy se spustili dolů a vlezli do nízké chodby. U východu ale narazili na hlídky - mnozí byli zastřeleni při pokusu o útěk. Nakonec se na svobodu dostalo 12 lidí. Jedenáct z nich přežilo válku a podalo svědectví o hrůzách, které zde zažili.

O pár let dříve, na jiném místě Evropy, jiní vězni kopali svou cestu za svobodou - aby znovu bojovali za svou vlast…