Pár hodin po dokončení závodu nasedl do auta a zamířil zpět do domovské Třebíče. "Cítím se dobře, docela i odpočatě, mám za sebou pět hodin spánku," vysvětluje klidně.
Jeho dobrodružný běh dnem i nocí začal na Velký pátek na úplném východě Slovenska, na hranicích s Polskem a Ukrajinou. Vybrané datum však s náboženstvím nemá nic společného, Dvořák uvedl, že si jej vybral jen kvůli dlouhému velikonočnímu volnu. Původně chtěl tisíc kilometrů napříč Česko-Slovenskem zvládnout za osm dní, nakonec si cestu o dva dny prodloužil.
Třiatřicetiletý Dvořák začal s běháním a jízdou na kole před několika lety. V roce 2015 uběhl svých prvních sto kilometrů, na které se postupem času začaly nabalovat další. A protože zážitky sdílel na Facebooku, motivovaly jej komentáře k tomu, aby vymýšlel stále delší trasy. Loni uběhl 666 kilometrů přes celé Česko, letos si tak troufl na běh o téměř čtyři stovky kilometrů delší. "Vždycky když nějakou dlouhou trať uběhnu, tak si prostě vyberu další," vysvětluje.
Spal hodinu a půl, kdykoliv to na něj přišlo
Nejhorší na tisícikilometrové trase byly podle Dvořáka první dny. "Tělo si zvykalo na nový režim, to znamená málo spánku, pořád pohyb, ve dne dost velké teplo, v noci velká zima. Pak se to ale srovnalo a následující dny už byly v pohodě, maximálně mě občas něco bolelo, chtělo se mi spát, nebo to neběželo. Ale žádný velký problém jsem neměl," vzpomíná.
Třebíčský hasič běžel prakticky nepřetržitě, kromě přestávek na občerstvení, spánek a toaletu. "Až na pár výjimek jsem běžel nepřetržitě a spal jsem hodinu a půl podle toho, kdy to na mě přišlo. Takže jsem spal v noci, ráno i odpoledne. Jeden den bylo tak strašné teplo, že jsme se rozhodli, že hodinu a půl využijeme ke spaní přes den, pěkně ve stínu a místo toho jsem pak běžel v noci," uvedl Dvořák.
Dnes v brzkých ranních hodinách dorazil Dvořák Štěpán s doprovodem dukovanských kolegů🏃♂️🏃♀️ do infocentra EDU. Čekala ho tady teplá sprcha💦 a dávka energie při občerstvení a také podpora kolegů, kteří se s ním vydali na další cestu do Dalešic, Valče a Třebíče. Štěpán má za sebou aktuálně 661 km a pokračuje neúnavně do nejzápadnější části České republiky - do obce Krásná, kde je jeho cíl, 1 000 km! Držíme palce a byli jsme rádi alespoň chvíli součástí tohoto rekordu👍😀.
Zveřejnil(a) Infocentrum JE Dukovany dne 25. April 2019
Ultramaratonec běžel nalehko, doprovázelo jej ale obytné auto s čtyřčlennou posádkou. V podpůrném týmu byl jeho otec i kamarádi.
"Celou dobu museli jet stejnou trasu jako já, akorát museli na různých místech čekat. Vždycky když jsem dobíhal, mi připravili jídlo nebo pití. Kontrolovali, jestli je průchozí trasa, obsluhovali auto zevnitř a starali se i o dobíjení elektroniky, protože trasa se měřila i dokumentovala. To byla taky jejich starost," vyjmenovává s tím, že spolu museli více než týden dobře vycházet.
Rohlíky, salám i smažák
Přestože Dvořákův plán byl pro tělo velmi náročný, žádnou speciální stravu podle svých slov nejedl. "Jedl jsem úplně normálně - rohlíky, chleba, salám, sýr. Byl jsem i párkrát na obědě, dal jsem si pizzu, hamburger nebo smažený sýr. Měl jsem s sebou teda i speciální výživu, gely, protein, ale ty jsem si dával, jen když jsem neměl chuť na normální věci, případně v noci. Když jsem si šel na hodinu a půl lehnout, nacpal jsem do sebe tyhle regenerační věci, ale přes den jsem jedl běžné jídlo jako průměrný člověk," říká.
Aby pokryl náklady na celou dubnovou akci, rozhodl se, že prostřednictvím crowdfundingové kampaně na Startovači poprosí o příspěvek svoje fanoušky. Požadovaných 50 tisíc má pokrýt nejen pronájem obytného auta či benzin, ale také jeho údržbu a nezbytné vybavení.
Po trase se k němu přidala i řada lidí. Jak ale sám přiznává, větší zájem byl v Česku než na Slovensku.
"Asi proto, že mě neznají. Ale dvakrát se ke mně přidal jeden a ten samý Čech, který na Slovensku bydlí. A u Žiliny se ke mně ze zvědavosti přidali dva Slováci, přijeli se za mnou podívat na kole. Jakmile jsem překročil českou hranici, začali se ke mně přidávat lidi a 80 procent času v Česku jsem běžel s nějakým fanouškem," tvrdí profesionální hasič. Nejvíce času s ním strávil jeho třebíčský kamarád, který uběhl více než dvě stě kilometrů.
Stovky kilometrů dlouhé běžecké trasy i přeplavání přehrad
Štěpán Dvořák pracuje jako podnikový hasič v Jaderné elektrárně Dukovany, kam dojíždí třicet kilometrů na kole, zpátky někdy domů raději běží. Jak sám ale říká, povolání s láskou k extrémním sportovním výkonům nesouvisí.
"Jediné, co s tím souvisí, je to, že díky směnám mám víc volného času, který můžu trávit běháním. Ale jinak to s mým zaměstnáním nemá nic společného," přesvědčuje.
Za sebou má kromě extrémních běžeckých tras taky přeplavání přehrady Slapy, což zvládl za necelých 24 hodin, a přejetí České republiky na kole z nejzápadnějšího do nejvýchodnějšího bodu taktéž za necelý den. Zdaleka největší výzvou pro něj zatím bylo právě přeběhnutí Česka a Slovenska. Tím ale jeho letošní sportovní výzvy zdaleka nekončí.
Tisícikilometrovou trasu z nejzápadnějšího českého bodu do nejvýchodnějšího slovenského teď hodlá přejet na kole. "Chtěl jsem to přejet už minulý rok, ale kvůli špatnému počasí se to nedalo splnit tak, jak jsem chtěl, takže jsem to vzdal," vysvětluje Dvořák s tím, že trasu chce stihnout do konce června. Kromě toho by letos taky rád přeplaval přehradu Orlík.
Přihlášen je také na extrémní závod Spartathlon v Řecku. Ten se koná na konci září a závodníci v rámci něj absolvují 246 kilometrů dlouhou trasu mezi Aténami a Spartou. Závodu se pravidelně účastní i čeští běžci.
A jaký je jeho největší sportovní sen? Jednoho dne by rád proběhl celý svět. "Neberu to jako výzvu, abych běžel co nejrychleji, spíš bych toho chtěl co nejvíc vidět," říká s tím, že jeden ze svých sportovních snů právě v pondělí dokončil. Co dalšího přijde, se tak teprve uvidí.
