Od legend k realitě
Řeka s názvem Shanay-Timpishka, což by se dalo přeložit jako vařená žárem slunce, se nachází v oblasti Mayantuyacu ve středním Peru. Dlouhá staletí ji znali místní domorodci. Pak ale k jejím břehům dorazil geotermální vědec a cestovatel Andrés Ruzo, který o ní slýchával v příbězích svého dědečka.
Záhadná a smrtelně nebezpečná řeka, o které se vyprávělo, že je horká tak, že by se v ní člověk uvařil zaživa, ho fascinovala celý život. Rozhodl se proto zjistit, kde leží. Ptal se odborníků, pamětníků, cestovatelů, všichni ho ale přesvědčovali, že se jedná jen o pouhou legendu předávanou z generace na generaci. Vždyť se ani v okolí nenachází žádné sopky, od jejichž magmatu by se řeka mohla dostatečně ohřát. Nenechal se ale odradit a pátral dál, až nakonec řeku skutečně objevil.
Malá zvířata uvaří zaživa
I když podobně horké prameny vyvěrají i jinde na světě, řeka Shanay-Timpishka představuje opravdovou raritu. Je jedním z přítoků Amazonky a zatímco na horním toku zůstává chladná, na šestikilometrovém úseku se rychle otepluje a dosahuje teplot od 45 do 90 stupňů Celsia. Malá zvířata se v ní během okamžiku uvaří zaživa, lidem během několika sekund způsobí popáleniny druhého nebo třetího stupně.
Vědci si dlouho lámali hlavu, jak lze ohřát tak obrovské množství vody bez zjevného zdroje tepla, když se nejbližší aktivní sopka nachází ve vzdálenosti přibližně 700 kilometrů. Příčinou jsou zřejmě geotermální prameny hluboko pod zemským povrchem, horká voda prosakuje prasklinami v zemské kůře.
Neskutečná čistota
Kromě teploty je druhou záhadou řeky také její čistota. Dokonce je bezpečná k pití, na rozdíl od ostatních místních vodních zdrojů nebo od jiných geotermálních pramenů po celém světě.
"Většinu těchto vod byste pít nechtěli. Mohou být plné těžkých kovů, být vysoce kyselé nebo zásadité," vysvětluje Ruzo. "V této řece ale nebylo prakticky nic." Pomocí svého měření dokonce zjistil, že voda je čistší, respektive má nižší elektrickou vodivost než minerálka Evian. Že by přece jen bylo něco na tom, co říkají místní, a sice, že řeka je dílem mocných bohů?
Okno do budoucnosti?
Vroucí řeka je nejen raritou, která na světě nemá obdoby, ale navíc funguje i jako okno do budoucnosti. Umožňuje totiž pochopit, co udělá zvýšení teploty se složením lesa. Vědci, kteří mapovali různé druhy stromů a rostlin v chladnějších oblastech proti proudu až po nejteplejší část řeky, zjistili překvapivý pokles biologické rozmanitosti - o 11 procent na každý stupeň oteplení.
Zatímco malé druhy se přizpůsobily horkým podmínkám, větší, pomaleji rostoucí stromy zmizely. To naznačuje, co by se mohlo dít v důsledku globálního oteplování s deštnými pralesy.
