Proslulý autobus do aljašské divočiny mimo dosah telefonního signálu dlouho lákal dobrodruhy ze všech koutů světa. Někteří se pak z oblasti dostali až s pomocí záchranářů. Jiní tam zahynuli podobně jako Christopher McCandless, podle jehož skutečného příběhu americký autor Jon Krakauer knihu Útěk do divočiny napsal.
McCandless na své dobrodružné cestě roku 1992 zemřel na vyhladovění a letošní záchrana pěti italských turistů stejně jako loňská smrt ženy z Běloruska přiměly místní orgány jednat.
S pomocí jednotek aljašské národní gardy autobus, který se nacházel asi 40 kilometrů od nejbližší silnice Parks Highway, odstranily. Informovala o tom řada světových médií, včetně listu The Guardian.
"Vojáci to udělali v rámci výcviku, aniž by za to veřejnost musela platit," uvedla pro britský deník aljašská komisařka pro přírodní zdroje Corri Feigeová. K odstranění autobusu byla zapotřebí speciální helikoptéra pro těžký náklad a nyní bude umístěný v zajištěné lokalitě, dokud Feigeová a její kolegové neposoudí všechny možnosti, co s ním dál udělat.
Populární, ale nebezpečný cíl
"Chápeme, že autobus byl mezi lidmi populární. Za ty roky ale začal trouchnivět, takže byl nebezpečný, a mnoho turistů kvůli němu přišlo o život. Nabádáme proto všechny návštěvníky, aby si krásy aljašské divočiny užívali bezpečným způsobem," upozornila Feigeová.
Vloni na cestě k němu zemřela běloruská turistka Veramika Maikamavaová poté, co utonula v proudu divoké řeky Teklanika. Její manžel jí už nedokázal pomoci.
McCandless, který zemřel ve 24 letech, se z divočiny už nikdy nedostal proto, že ho od civilizace oddělovala rozvodněná řeka Teklanika River, poblíž trailu Stampede. O svém 114 dní trvajícím pobytu v autobuse si psal deník.
Právě díky němu Krakauerova kniha z roku 1996 a její filmová adaptace z roku 2007 režírovaná Seanem Pennem vznikly.
Autobus pochází už ze 40. let minulého století a na místě zůstal po dělnících, kteří tam pracovali na přístupové cestě. Ti v něm přespávali, a když cestu v roce 1961 dokončili, vozidlo tam nechali.
