Aktuálně.cz: Americký herec Charlie Sheen v úterý potvrdil, že před čtyřmi roky onemocněl virem HIV. Podle zahraničních médií kauza potvrdila, že tato nemoc je stále stigmatem. Jak si v tomto ohledu vede česká společnost?
Jiří Pavlát: Tak pokud je to tak v zahraniční, pak v České republice je to umocněno na druhou. Napříč českou společností totiž tato nemoc vzbuzuje opravdu velký strach. Každý si pamatuje začátky, kdy se nevědělo, jak tuto nemoc léčit, byla nevyléčitelná, což je vlastně dodnes, a v podstatě se rovnala smrti. Zároveň se nevědělo, jak se šíří, a proto byla spojována s řadou předsudků. Ty bohužel přetrvávají dodnes.
A.cz: Máte na mysli to, že je spojována především s homosexuální komunitou a promiskuitou?
Nejenom s tím, ale zároveň s bezdomovectvím nebo s drogově závislými. Stala se nemocí, která je spojená s okrajovou skupinou lidí. Nemocí, která se většinové společnosti netýká.
A.cz: Vnímáte tento postoj jako nežádoucí mýtus?
Rozhodně. AIDS je nemoc, která se týká nás všech, nejenom homosexuálů nebo narkomanů.
A.cz: Odkud se tyto mýty berou? Souvisí to například s nedostatečnou sexuální výchovou?
S výchovou to souvisí, ale nepadá to jen na hlavu ministerstva školství, ale například i vzdělávání zdravotníků a pedagogického personálu. V našem prostředí se sice vnímá, že by to mělo být součástí výchovy dětí, vývoj léčby se ale příliš nereflektuje. Generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků má mnohem starší informace než mladí. Nejenom v souvislosti s AIDS si musíme uvědomit, jak důležitou roli v boji s předsudky hraje celoživotní vzdělávání.
A.cz: Jak se léčba od 80. let změnila?
Samozřejmě jde stále o nevyléčitelnou nemoc. Speciální léčba antivirotiky ale dokáže virus HIV v těle minimalizovat.
A.cz: Podle lékařů a odborníků je Charlie Sheen "zdravý". Údajně nemohl ani nakazit svoje sexuální partnerky…
V případě, že léčba je úspěšná, což se sleduje každé tři měsíce, tak hladinu viru snižuje na velmi nízké hodnoty. Nedá se říct, že infekci nemá, ale riziko nákazy se snižuje na minimum. V běžném společenském styku proto opravdu nehrozí žádné riziko z nakažení v kontaktu s osobou s virem HIV. Neměla by jí proto být odmítnuta ani zdravotní, ani sociální péče, stejně jako práce.
A.cz: Něco takového se v Česku děje?
Je to sice protizákonné, ale děje se to. My každý týden řešíme nějaký problém, kdy člověku s HIV byla odmítnuta například péče stomatologa. Právě takové případy potvrzují, že skutečně ani zdravotnický personál nemá nejnovější informace a že na nedostatečnost celoživotního vzdělávání narážíme nejenom ve většinové, ale i v odborné veřejnosti. Nelze samozřejmě ukazovat na všechny.
Evropský testovací týden
Česká společnost AIDS pomoc se letos zapojí do Evropského testovacího týdne již potřetí. Týden bezplatného anonymního testování pořádá, stejně jako je tomu v Anglii, již popáté. Evropský testovací týden dává maximálnímu množství lidí možnost nechat si díky rozšířené provozní době a díky testování v terénu udělat test na HIV infekci. V loňském roce bylo v sanitce otestováno více než 400 lidí.
A.cz: Jsou HIV pozitivní lidé diskriminováni?
Velmi často se potýkají s odmítnutím kolektivu. Už i proto lidé svoji nemoc tají. Mnohdy totiž mají zkušenosti s diskriminací již z dřívějška. Dalo by se říct, že jsou sociálně vyloučeni. Vědí, že když půjdou s kůží na trh, stanou se předmětem nějaké senzace a drbů. Nemluvě ani o nepříjemných a indiskrétních otázkách, kde a jakým způsobem se nakazili, které zpravidla po odhalení přichází.
A.cz: Zpráva o nemoci Charlieho Sheena je přeci jen v jistém ohledu pozitivní. Lidé se možná začnou o AIDS zase zajímat a přestanou tak kolovat desinformace o této nemoci...
Je to skutečně velmi nárazové. Momentálně jde sice o velkou kauzu, připomenou se statistiky a udělá se takové "bubu". Reálně ale AIDS není součástí života, a právě proto se jeho přiznání stalo takovou senzací.
A.cz: Nemohlo se z AIDS stát okrajové téma i kvůli tomu, že se ho lidé díky úspěšné léčbě antivirotiky bojí mnohem méně?
Možné to je. Bohužel ale neexistuje žádný reálný průzkum, který by to potvrdil. Stejně jako není k dispozici ani sociologická studie, která by šla více do hloubky a dotazovala by se HIV pozitivních, jak se nakazili a proč nepoužili ochranu. My sice o takový výzkum usilujeme dlouhodobě, protože by se nám například lépe cílila prevence, ale zatím jsme nebyli úspěšní.
A.cz: Roste počet nakažených lidí?
Procento nakažených stále stoupá. Infekci se nepodařilo zvládnout. To ale souvisí i s jejím charakterem. Potýká se s problémem dlouhé diagnostické mezery, kdy nakažení netuší, že infekci mají. Právě v této době dochází k jejímu nejsilnějšímu šíření. Zároveň ne každého napadne si dojít na test, který není běžnou součástí lékařského vyšetření, pokud si o něj pacient neřekne.
Obvodního lékaře primárně nenapadne, že by měl dotyčného s určitými primárními příznaky nechat testovat na HIV. Léčí jiné věci a na HIV ho nechají testovat až po několika měsících. Počáteční diagnostika je velmi obtížná, ale v rámci Evropy na tom nejsme nejhůř. Samozřejmě by se to ale mohlo zlepšit.
A.cz: Jaké jsou tedy prvotní příznaky?
Zrádné je to v tom, že ne každý je může zaznamenat. Jedná se o souběh vysokých horeček, únavy, bolesti kloubů, průjmu. Vlastně to připomíná chřipku nebo mononukleózu. Samozřejmě ne všichni, kteří takové příznaky pociťují, by měli automaticky pomýšlet na HIV. V takovém případě je důležité si uvědomit, zda se nechovali rizikově, jako například neměli rizikový sexuální kontakt bez ochrany. Osvětu se proto samozřejmě snažíme cílit i na obvodní lékaře. Z vlastních zkušeností vím, že i ti bývají velmi překvapeni zjištěním, že nějakého HIV pozitivního ve svém obvodu vůbec mají.
