LZ 104 byla navržena jako transportní vzducholoď s cílem zásobovat německé jednotky v Africe. V listopadu 1917 podnikla ambiciózní misi, během níž měla dopravit zásoby přes Středozemní moře a nepřátelská území do německé východní Afriky. Vzducholoď zvládla překonat více než 6757 km bez mezipřistání, což byl v té době rekordní dálkový let. Po více než 95 hodinách ve vzduchu už byla nad Súdánem, když přišel rozkaz k návratu. Němci tehdy dostali falešné informace, že jednotky v Africe kapitulovaly, a let tedy neměl smysl. LZ 104 se otočila zpět a po dalším dlouhém letu bezpečně přistála v Bulharsku.
Po této misi byla LZ 104 přestavěna pro bombardovací a průzkumné účely. Při jedné z těchto misí, 7. dubna 1918, explodovala z dosud neznámých příčin nad mořem poblíž Malty. Přesné okolnosti tragédie nejsou dodnes zcela jasné. Na základě tehdejších nehod vzducholodí a jejich konstrukčních vlastností existuje několik pravděpodobných scénářů.
LZ 104 byla naplněna vodíkem, což byl běžný, ale extrémně hořlavý plyn. Pokud došlo k jiskření v motorovém prostoru, statické elektřině nebo mechanickému poškození obalu, mohl vodík vzplanout a explodovat. To by vedlo k okamžité destrukci vzducholodi a posádka by pravděpodobně zahynula v plamenech nebo při pádu z výšky. Kromě výbuchu mohlo dojít i ke kolapsu konstrukce vlivem turbulence, silného větru nebo mechanického poškození, vzducholoď mohla ztratit vztlak a spadnout. Žádná z těchto teorií však nebyla nikdy definitivně potvrzena.
Tragédie LZ 104 připomíná rizika spojená s ranými leteckými technologiemi a zdůrazňuje odvahu posádek, které se vydávaly na neprobádané cesty v nebezpečných podmínkách. Přestože vzducholodě jako LZ 104 byly později nahrazeny modernějšími letadly, jejich příběhy zůstávají důležitou kapitolou z historie letectví.
