Velcí filmaři se mnohdy vepsali do dějin kinematografie jedinou scénou. Když Pak Čchan-uk, v anglické transkripci známý jako Park Chan-wook, natočil roku 2003 svůj přelomový snímek Oldboy, hovořilo se o jihokorejské vlně filmařů, co prorážejí na prestižních světových festivalech svými revizionistickými žánrovými díly. Oldboy byl thrillerem o paměti a složitých etických rozhodnutích, většině diváků se ale stejně nakonec vybaví "ta scéna s olihní", tedy moment, kdy hrdina pozře živého hlavonožce.
V jedné epizodě Sympatizanta, jehož poslední díl tuto neděli odvysílá videotéka Max, vzpomíná vietnamský protagonista, jak po pádu Saigonu uprchl do Ameriky. A na to, proč on sám kalamáry ani nic jim podobného pozřít nemůže.
Coby patnáctiletý chlapec byl ponechán doma s těmito dutými, oslizlými tvory vystavenými na stole, které maminka brzy hodí na pánev či do trouby coby vzácnou pochoutku. A co tak napadne dospívajícího hocha, jemuž se v tomto věku honí hlavou jediná myšlenka, když je sám doma s příhodně velkými, kluzkými, dutými záležitostmi?
To si jistě každý domyslí sám, ale Sympatizant s předchozí tvorbou vlivného jihokorejského tvůrce rozhodně nesdílí jen to, že tu lidé dělají poněkud nechutné věci s hlavonožci. Adaptace ambiciózní knižní předlohy Viet Thanh Nguyena, roku 2016 vyznamenané Pulitzerovou cenou, se pokouší o zdánlivě nemožné: spojit špionážní seriál s příběhem o dospívání, válečným dramatem i černou komedií. Právě to ale jihokorejští filmaři vždy uměli.
Pak Čchan-uk s kolegou Donem McKellarem zvou diváky do Los Angeles, kde po pádu Saigonu vzniká exilová vietnamská komunita, otevírá se první restaurace s dnes tak trendy polévkou pho a také se tu usazuje mladý hrdina, který už za války spolupracoval se CIA. Jenže to zjevně není jediná tajná služba, pro niž míšenec s francouzskými geny po otci sbírá informace.
Sedmidílný Sympatizant je celý trochu jako ta oliheň: kluzký, neuchopitelný, jeho hrdina nám neustále uniká. Umí plynule anglicky se skvělým přízvukem, neboť studoval ve Spojených státech. Ale není to žádný sebevědomý švihák s ledovým pohledem, co nejen každou informaci, ale také každou emoci schová pod kamennou tváří. Naopak působí často vyjeveně, vyjukaně, a také emočně labilně. Za to nepochybně může dospívání za války, kdy se nemusel potýkat jen s lascivními představami o hlavonožcích, ale třeba také s tím, že když se člověk jde projít do lesa, může narazit na vojenskou přilbu, v níž se stále ještě ukrývá hlava se zkrvaveným pahýlem v místě krku.
Přesto musí mladík přezdívaný Kapitán, což je mimo jiné narážka na slavnou báseň Walta Whitmana, neustále hrát komplikované hry - před šéfem ze CIA, jemuž propůjčil jednu ze svých tváří Robert Downey Jr, či před bývalým vietnamským generálem, jemuž dělá pobočníka a který v Los Angeles hledá novou náplň života bez pistole u pasu.
Jenže aby toho nebylo málo, podobné hry hraje Kapitán s diváky. Je to krajně nespolehlivý vypravěč. Neustále skáče v čase, mění tón vyprávění a byť pozvolna odhalujeme, do čeho všeho je namočen, až do konce převládá pocit, že něco zcela zásadního dosud nevíme.
Sympatizant tak paradoxně staví na spíše nesympatickém hrdinovi. Ten nejenže se dopouští morálně neodpustitelných činů, ale ještě je neumí provést stylově, což obvykle filmovým hrdinům donuceným zabíjet přináší u publika plusové body.
Zároveň to ale Kapitána polidšťuje, jde o uzlík plný traumat, o mladíka, co přišel o otce, o chytrého, talentovaného člověka, který evidentně hraje s těmi kartami, jaké mu osud vložil do ruky.
Tvůrci divoce skáčou mezi žánrovými rejstříky, často "přetáčejí" události uprostřed dění, aby je doplnili o další informace či jiný úhel pohledu. Umí natočit opulentní dramatickou scénu nočního útěku na letišti, kam dopadají bomby na civilisty včetně žen a dětí.
Jindy skrze jednu epizodu jakéhosi "filmu ve filmu" přistupují k válce optikou velikášského amerického režiséra, jenž si myslí, že je víc než Michelangelo Antonioni. Přitom natáčí snímek, který tak trochu připomíná válečnou parodii Bena Stillera Tropická bouře - a zdaleka nejen přítomností Roberta Downeyho Jr v další roli.
Sympatizant může být na některé diváky až moc eklektický. Mísí vážná jímavá témata s komedií, která se nebojí trapnosti, i s pohledem na špionážní žánr, jenž často osciluje na hraně záměrné karikatury. Nejen pro příznivce zběsilých jihokorejských žánrových veletočů to bude zábavná podívaná, jejíž vyústění nelze ani odhadovat.
Kapitán je nejpodivnějším špionem, jaký se na obrazovkách objevil, zvláštním typem antihrdiny neustále dráždícím publikum. A leckdy i štve, neboť skoro všechny postavy působí, že jsou víc "v pohodě" než on. Právě odvaha tvůrců postavit Sympatizanta na podobném protagonistovi je zároveň hnacím motorem díla, jež do poslední chvíle nechce vyložit všechny trumfy na stůl.
Seriál
Sympatizant
Tvůrce: Pak Čchan-uk
Seriál je k vidění ve videotéce Max.
