Recenze - O čem vypovídá, že ty nejlepší, nejinteligentnější a nejnápaditější komedie posledních let jsou zároveň ty nejsprostší? South Park, Borat, Zbouchnutá a nyní Tropická bouře jsou především příznakem toho, že humor na plátně přestal respektovat jakékoli hranice.
Může za to rozvoj internetu a černého fotomontážního humoru, stále rozsáhlejší znalosti filmů dané ilegálním stahováním a rozšíření nabídky disků pro domácího kina. Díky tomu mají diváci tak nakoukáno, že už je jen tak něco nepřekvapí a potřebují stále silnější podněty.
Rovněž za to může vývoj bulváru zaměřený na skandály celebrit, reality show; a konečně lepší znalostí zákulisí výroby filmů dané žurnalistickým žánrem preview, marketingovými kampaněmi, virálními videi a bonusy na HD nosičích.
Více méně všechny tyto trendy zvyšují celkovou obhroublost a obscénnost, která panuje v mediálním prostoru, kde padají hranice mezi tím, co má být oficiálně prezentováno a co už má být "mimo záznam".
Vulgarita a inteligence se nevylučují
A paradoxně - díky tomu všemu, jak víme víc a jsme schopni vstřebávat informace rychleji - před námi střípky mediálního chaosu víří v surrealistických kombinacích, které bývají často i nezáměrně vtipné.
Natožpak, když si to někde vezme do parády a pojedná to záměrně a koncepčně jako v Tropické bouři, kde je příběh založený na tématu „filmu ve filmu" o hercích, kteří natáčejí dobový biják o vietnamské válce.
Jsou ale natolik rozhádaní a zpovykaní, až je režisér v záchvatu zoufalství a v touze po větší autenticitě hraní vysadí natvrdo v džungli a nechá je napospas osudu a skrytým kamerám.
Když se podíváte na plakáty a trailery k Tropické bouři, v první chvíli si připadáte jako na legendární stránce Somethingawful.com, kde se co týden vyhlašují soutěže pro všechny lidi s Photoshopem a fantazií na téma typu jak znectít různé filmy, jak se na filmy dívají děti, jak z klasiky udělat senzacechtivé béčko či jak z kraviny udělat klasiku.
Tento prolog k recenzi chtěl jen upozornit na to, že humornost je pochopitelně subjektivní kategorie, ale podoby humoru mají své objektivní příčiny - a každopádně vulgarita a inteligence se nijak nevylučují, o čemž svědčí už počiny legendární skupiny Monty Pythonův létající cirkus.
Parodie na Hollywood bez manuálu
Tropická bouře je zjevně kolektivní dílo, které klade větší důraz na sehranost postav než na soudržnost děje. Kdosi už trefně poznamenal, že musíte hodně vědět o různých jiných filmech, ale nesmíte dbát příliš na to, jak se filmy skutečně točí - protože jinak by vám zápletka ani finále snímku nedávali smysl.
Jde o parodii, v níž je láska k jednotlivým předobrazům tak velká, že je mnohdy těžké rozpoznat, zda se někdo chce určitému klišé vysmívat, nebo ho jen zálibně napodobit.
Fascinující je, že snímek není pojednán jako nezávazné blbnutí, ale všichni hrají se smrtelnou vážností. A všichni skvěle. Je to natolik výjimečně podařená souhra, že tu skutečně dobrý herecký výkon podává i jindy dřevěný a upoceně snaživý Tom Cruise - zde namaskovaný téměř k nepoznání jako proplešatělý, hustě ochlupený, přitloustlý a kanálně sprostý producent s lupénkou.
Režisér a hlavní představitel Ben Stiller, který společně s Justinem Therouxem a Etanem Cohenem napsal i scénář, tu mnohem více než v Zoolanderovi, nebo dokonce i ve Starskym a Hutchovi, míří nejen na filmová klišé, ale i do vlastních hereckých řad.
Tropická bouře je parodie na Hollywood jako takový. Nejzábavnější a zároveň nejdrsnější je ve chvílích, kdy si utahuje z "oscarových herců", jejich agentů a bezskrupulózních producentů. To už není satira se společenským přesahem, ale parodie na kompletní styl života, kdy všichni v této části L.A. žijí v jakémsi vlastním soukromém filmu.
Znalec tu nalezne dobře čtyřicet odkazů na různé filmy, seriály a televizní show, ale základ leží v pochopení toho, jak Hollywood komunikuje se svým publikem navenek a jak se komunikuje uvnitř Hollywoodu. Skoro si říkám, že by k filmu měli povinně přibalovat manuál jako k opeře nebo výstavě moderního umění.
Retardi, kteří jsou stopro retardi
Tropická bouře má tu nevýhodu, že z ní sice můžete vyďobávat jednotlivé scény, ale nikdy to nebude tak vtipné, jako když to uvidíte na plátně.
Například když se po explozi auto s osazenstvem na korbě převrátí a ve zpomaleném ztišeném záběru se na zemi agonicky svíjí herec Jack Black s peroxidově odbarvenou hlavou a křičí "Moje prdééél, moje prdééél!"
Smějete se? I v lepším se jen uchechtnete pod nos, ale věřte, že v sále pravidelně a naprosto spontánně vybuchne hurónský davový smích, protože tady jde hodně o načasování a styl.
Navíc i tento vtip s prdelí má jiný rozměr než jen doslovný fyzický (ve smyslu „dostal to zrovna tam a může být vůbec rád, že není mrtvý"), ale jde vlastně o meta-humor utahující si z komedií postavených na prdění, protože v tuto chvíli postava herce, živícího se nevkusně flatuentními taškařicemi, přichází o svůj "pracovní nástroj".
V souvislosti s Tropickou bouří se hodně mluvilo o kontroverzi v zobrazování "lidí tmavé barvy pleti" a "momentálně zavostalých". Těžko si ale představit něco mentálně zaostalejšího než protestovat proti jasnozřivému humoru Tropické bouře.
Nenaplňuje tupé stereotypy, ale vysmívá se domnělé ušlechtilosti umělců, kteří si myslí, že když budou hrát "retardy, kteří ale nejsou stopro retardi", tak jim to přinese body u kritiky a kýčovitě rozněžnělé oscarové akademie.
A onen domnělý rasismus? Máloco je očistnějšího, než když si v rámci vyjasnění dominantních a menšinových pozic běloch - metaforicky řečeno - natře obličej krémem na boty a černý über-macho rapper si přizná, že "kundy nejsou na světě ten upa nejvíc mazec".
Tropic Thunder, USA, 2008. Režie Ben Stiller, scénář Ben Stiller Justin Theroux, Etan Cohen, kamera John Toll, hudba Theodore Shapiro. hrají: Ben Stiller, Robert Downey Jr., Jack Black, Brandon T. Jackson, Jay Baruchel, Steve Coogan, Nick Nolte, Matthew McConaughey, Tom Cruise, Brandon Soo Hoo ad. 107 minut, distribuce: Bontonfilm. Pemiéra v ČR 18. září 2008.
