Foto: ČTK

Sněte ve velkém

"Jako malá jsem si hrávala se stavebnicemi a nákladními autíčky, se vším, co mělo co dělat s kopáním nebo stavěním. Pamatuji si, jak jsem se válela v hlíně, nabírala a přesouvala kupičky zeminy a předstírala, že připravuji půdu pro výstavbu. Když jsem byla trochu starší, často jsem doprovázela svého otce na stavbu, zatímco dohlížel na své projekty. Když jsem přespávala u kamarádek, odcházela jsem v neděli brzy ráno, abych se k němu přidala. (…) 

(…) Jednou brzy ráno během závěrečných zkoušek zazvonil telefon. Studovala jsem do noci a šla jsem spát chvíli předtím, ale zvedla jsem ho, unavená, věděla jsem, že by nikdo nevolal vysokoškolskému studentovi v osm ráno, pokud by to nebylo opravdu důležité. Byla to Anna Wintour, šéfredaktorka časopisu Vogue. Annu jsem vždycky obdivovala, potkaly jsme se, když jsem v dospívání dělala modeling. Prvních třicet vteřin rozhovoru jsem se snažila probrat a soustředit se na to, co říká: slyšela, že brzy končím školu.

Věděla, že mám ráda módu. Chtěla mi nabídnout práci ve Vogue. Naprosto mě zaskočila, ale byla jsem natolik vzhůru, abych se cítila hluboce polichocená a poctěná. Věděla jsem, že práce s Annou ve Vogue by velmi pozitivně ovlivnila moji kariéru. (Tehdy jsem netušila, že budu mít jednou svou vlastní módní značku - a že by tedy ta zkušenost byla o to významnější.) Ale už jsem dala své slovo Forest City. Nehodlala jsem oddálit svůj sen být stavitelkou."