Sedíme spolu v době, kdy veřejnost ještě plně neviděla nové interiéry obchodního domu Máj. Jaké očekáváte reakce?
Myslím si, že část lidí interiér překvapí, dost možná to pro ně nebude lichotivé. Ale to je účel toho prostoru. Záměrně jsme chtěli vzbudit rozruch, protože tenhle dům je o emocích. To s sebou nese pozitivní i negativní ohlasy.
Takže vás nepřekvapí, že první zveřejněné fotky interiéru si na sociálních sítích vysloužily přídomky, jako je Disneyland, ruský zámeček nebo Las Vegas…
Nás to neuráží, jsme za to rádi. Jestli nás někdo přirovnává k Disneylandu nebo Las Vegas, je to pochvala.
A "ruský zámeček"… to je pro vás také pochvala?
To je otázka, v jakém smyslu je to míněno. Těch různých přídomků bude celá řada. Pro nás je důležité, že to budí vášně a emoce. Naším záměrem bylo vytvořit kontrast. Říkali jsme si, co se k takové budově s nádechem high-tech architektury hodí a jakým způsobem se odlišíme od konkurence. Dospěli jsme k tomu - a to jsme měli i celou řadu konzervativních návrhů - že tohle by mohla být zajímavá možnost, kterou tu ještě nikdo nevyzkoušel.
Najdou se samozřejmě i ti, kteří se interiérů a koncepce zábavního domu zastávají. Tvrdí, že je to způsob, jak do kulturní památky přilákat lidi.
Jednou kdosi řekl, a já se s tím naprosto ztotožňuji, že obchodní dům Máj architekti navrhli jako nástroj, který by se měl ladit dle aktuálních potřeb lidí. Nebyl to kostel, byl to obchodní dům - teď dům zábavy, jehož smyslem je stejně jako před padesáti lety být pro lidi. Máj před výměnou vlastníka skomíral. Firma Tesco si dlouho nevěděla rady, co s ním. V roce 2006 ho chtěla zbourat, což vedlo k debatě o hodnotách Máje a jeho prohlášení za kulturní památku. My se s těmi hodnotami ztotožňujeme, ale museli jsme vymyslet, jak s tím objektem naložit. Původní funkce domu by podle nás už komerčně nefungovala. Způsob nakupování se změnil. Nikdo už nechce nakupovat ve vyšších podlažích. To je prostě fakt.
Moderní obchodní domy, kromě Palladia, které je specifické, mají dvě, maximálně tři podlaží. My jich máme devět. Uvažovali jsme i o administrativě a bydlení. Jenže jednotlivé trakty budovy mají ohromné rozměry, těžko bychom do nich dostávali světlo. Nakonec přišla myšlenka na dům zábavy a všichni jsme se shodli na tom, že něco takového v centru Prahy není. Museli jsme se přeorientovat a začít hledat inspiraci v zahraničí. Protože popravdě - a teď nechci nikomu křivdit - ale dobré zábavní centrum v Česku nikdo neumí moc dělat. Proto je pro nás Disneyland pochvala. Je to komerční produkt, který funguje.
Zaregistroval jste vyjádření náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka, který na síti X napsal, že "interiér Máje, jak se zdá, bude úplně zničený necitlivou přestavbou." Největší vinu přitom dává památkářům, že "ochranu interiérů hrubě podcenili". Zajímalo by mě, jestli jste při návrhu nových interiérů měli nějaká omezení ze strany odboru památkové péče magistrátu?
V rámci dlouholetých diskusí s památkáři jsme si jasně vytyčili možnosti, co je a není možné. Co tu hodnotu má a co ji nemá. Popravdě, vzhledem k předešlé rekonstrukci, těch hodnot uvnitř příliš nebylo. Museli jsme zachovat schodiště, eskalátory nebo zábradlí. Původní je i nosný systém, jen je někde upraven tak, aby vyhovoval stávajícím předpisům. Snažili jsme se ho zakonzervovat tím způsobem, aby vydržel dalších x desítek let, bez ohledu na to, co tady bude. A to byl podle nás, jak už jsem zmínil, hlavní princip obchodního domu. Komerční záležitost se mění se vkusem lidí, podobně jako móda.
Jinými slovy, říkáte, že styl interiéru, jaký je dnes v Máji, odráží současný vkus lidí?
Nemyslím vkus. My do vkusu lidí nemluvíme. Každý ho má jiný. Tohle je komerční záměr, o němž věříme, že bude úspěšný na trhu. Protože vzbudí pozornost. Lidé to tu budou chtít vidět. A pokud nám ten model přestane fungovat, tak se interiér zase změní. Je jako nábytek. Když se vám přestane líbit kuchyňská linka, vyměníte ji. Já sám už zažil éru, kdy všichni chtěli mít bílé, lesklé kuchyně. Pak dřevo a černé kování. Architektura jako taková odráží styl života. A dneska ho holt máme na sociálních sítích. Co neuspěje na nich, není fungující komerční produkt. Pokud se společenská situace změní a lidé se přesytí šokujících interiérů, můžeme zase dělat umírněnější styl. My bychom uměli udělat hezký, současný design, který je veřejností obecně přijímaný, ale takových realizací už na trhu je dost. A když je jich hodně, tak to nemůže být komerčně úspěšné.
Měli na vás nějaké požadavky i stále žijící autoři obchodního domu, architekti Martin Rajniš a Johnny Eisler?
Diskuse s nimi se opírala hlavně o ten dům jako takový.
Tedy ne o to, co je uvnitř, chápu-li správně?
Přesně tak. Ptali jsme se na to, co je de facto jejich autorským dílem. Bylo to například nějaké značení schodišť, grafika - jenže ty se nedochovaly. Zůstaly tu některé zámečnické prvky, které jsme buď zachovali, případně nechali vytvořit jejich přesnou repliku. Cílem bylo i lehce zlepšit to, co tehdejší řemeslná výroba neuměla na takové úrovni. Například určité technologické spoje jsme dnes schopni udělat o trochu lépe, tak, aby ten vizuál byl podobnější tomu, jak si ho autoři původně představovali, ale samozřejmě je limitovaly možnosti výroby. S památkáři jsme také diskutovali o tom, že autoři některé prvky na budově chtěli jinak, než je nakonec zrealizovali. Ale Máj se za památku prohlašuje ve stavu, v jakém je. To znamená, že i když si původně autoři mysleli, že nějaké věci budou v budoucnu jinak, reálně je už chráněný skutečný stav.
Můžete být konkrétnější v tom, co si tu architekti představovali jinak?
Například možnou dostavbu mezi námi a Quadriem. V pátém podlaží je nelogická proluka s výrazným snížením. Tehdy to mělo smysl, Máj se snižoval k římsám původních historických objektů do Spálené ulice. Před výstavbou metra byly staré budovy strženy a na jejich místě později vzniklo Quadrio. Původně návrh počítal s tím, že na úrovni pátého podlaží vznikne ještě jedna etáž pro parkování, což nikdy nebylo realizováno, ale v tom návrhu to bylo. Ale na to nikdo z památkové péče nebral ohled, protože za kulturní památku považují reálný stav budovy.
Náplní a stylem domu jste se inspirovali hlavně v zahraničí, kde přesně?
Inspirací byla celá řada, kdybych to měl nějak typologicky rozdělit, tak jedním zdrojem pro nás byly evropské metropole od Lisabonu a Barcelony přes Mnichov a Frankfurt až po Londýn. Soustředili jsme se na nejlepší fungující podniky, které tam jsou - typu šipkový a kulečníkový bar nebo dobře fungující restaurace. Sledovali jsme, jak je to tam koncepčně udělané. Co funguje nebo nefunguje, si člověk musí zažít, nevyčte to z účetní knihy. Ale popravdě, byli jsme se dívat i tady v Praze.
Například?
Obešli jsme všechna zařízení, která se provozem podobají nám, a někde jsme se také inspirovali. To, co funguje, má myslím cenu opakovat, případně posunout dál. Druhým zdrojem byly zábavní parky obecně. Chtěli jsme zařízení, kam budou lidi chodit, to znamená, když jste zmínila Disneyland, přidal bych Playmobil a Las Vegas pro mě osobně také, I když tam je to samozřejmě vyloženě kasinového typu. Byli jsme i na Rozvadově v kasinu. Sledovali jsme tam hlavně opakující se prvky a jakým způsobem funguje gastronomie. Nebylo to tak, že bychom tady chtěli mít automaty, hledali jsme tu správnou atmosféru. Cílem bylo, aby se u nás lidé dobře cítili, chtěli k nám chodit a případně si i něco zahrát.
Vy osobně si neumíte představit, že by se takový koncept dal udělat i, řekněme, umírněněji, někteří by řekli vkusněji?
Dalo, ale to nebyl náš záměr. Nechtěli jsme styl, který už tady je. V Praze nic takového podobného, funkčně pojatého v jednom domě není. A je přesvědčením klienta, že to fungovat bude. Sám jsem zvědavý, jak se tomu domu povede. Udělali jsme maximum pro to, aby nebyl jako šedá myška. A já jsem s výsledkem spokojený. Není to běžná stavba, kterou budeme opakovat. Takhle extravagantní věc jsme, popravdě, ještě nedělali. Vážím si toho, že jsme mohli přičichnout k úplně jiné funkci.
Řekl jste, že vkus je subjektivní měřítko, proto by mě zajímalo, do jaké míry jste překročil své osobní hranice, pokud vůbec?
Vkus je podle mě momentální záležitost, ale hranici svého přesvědčení jsem překročit musel. Člověk ho má nějak v sobě. Věřím, že zrcadlo z hrnců, například, by bylo pro lidi pořád přijatelnější než tohle. Je to přes hranici mnoha lidí, ale tím se právě vymykáte danému standardu. Je to zajímavé, dostatečně na to, aby návštěvníci vytáhli telefon a udělali si fotku. Jsme komerční projekt a v téhle branži je neustálá polemika o tom, jak moc ovlivňovat veřejnost, jestli je to správně, nebo není. A je velmi jednoduché odsoudit například billboardy v Americe, ale ony fungují. V Máji bychom rádi docílili toho, aby se i ti, kteří ho teď odsuzují, přišli podívat. Ať si ho zkusí zažít.
Video: Expert označil největší problém Prahy: V Česku obvykle čekáme na průs*r a pak se řeší
