reklama
 
 

Závod jachtou kolem světa zvládlo méně lidí než let do vesmíru, říká Čech. V roce 2020 chce uspět

1. 3. 2016
Nejlepší český sólový jachtař Milan Koláček miluje výzvy. Za měsíc ho čeká velký závod přes Atlantik a zároveň se připravuje na nonstop závod kolem světa v roce 2020. Téměř 50 tisíc kilometrů chce zvládnout za 80 dní. "Je to poslední velké dobrodružství na naší stále se zmenšující planetě. Ve třicetileté historii regaty doplulo do cíle pouhých sedmdesát závodníků. To je přibližně desetina proti lidem, kteří vylezou na Mount Everest za jediný rok. Je to méně lidí, než se dostalo do vesmíru," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Doporučujeme

Aktuálně.cz: Chystáte se 3. dubna na velký jachtařský závod přes Atlantik. Proč Transat začíná již počátkem dubna, kdy je počasí nestálé – chlad, vichr, vysoké vlny. Nebo to je účel?

Milan Koláček:Svoji roli zde hraje celkový závodní kalendář třídy Figaro, případně i dalších závodních tříd, protože mnozí ze závodníků kromě třídy Figaro jezdí i na jiných lodích. V červnu startuje velmi důležitá regata trvající měsíc La Solitaire du Figaro. Na tento závod se musí všichni připravit. Cíl Transat je v Karibiku na ostrově St. Barth a lodě se po závodě musí vrátit do Evropy. To chvíli trvá. Proto takto časný termín. K tomu je ještě třeba dodat, že profesionálové závodící na Figaru si dokážou poradit i s tvrdým a nestálým jarním počasím.

Vizitka Milana Koláčka

Vizitka Milana Koláčka

- nejlepší český sólový jachtař

-  několikanásobný mistr ČR v offshore jachtingu

- bronz z MS lodní třídy Fireball

- bronz z mistrovství Středozemního moře kajutových plachetnic

- vítěz šampionátu Francie v sólovém jachtingu 2012

- vítěz ankety Jachtař roku 2012

- osobnost roku 2012 České asociace námořního jachtingu

A.cz: Jak se vlastně takovýto závod trasuje? Má nějaká kontrolní stanoviště, kudy se musí projet, nebo je to prostě „kdo bude dříve na druhém břehu, vyhrál“?

Z bezpečnostních důvodů je určen virtuální bod nedaleko Kanárských ostrovů, který je třeba nechat po pravé ruce. Důvodem je bezpečnost závodníků. Nejkratší trasa totiž vede mnohem dále na severu, severně od souostroví Azory. Na této trase by hrozilo relativně malým lodím příliš velké nebezpečí. Proto je organizátoři zavedou na jih, do pasátové oblasti. Během závodu je pozice jachet monitorována přes satelit. Pořadatelé tak znají přesnou polohu jachet a na internetových stránkách závodu ji mohou sledovat i příznivci jachtingu po celém světě. Během závodu budeme navíc posílat prostřednictvím satelitního spojení každé dva dny krátká videa.

A.cz: Startujete ve dvojici s Francouzem Pierrem Brasseurem. Jaký je to parťák na moře?

Pierre je můj dlouholetý kamarád. Poznali jsme se ještě ve třídě Mini v roce 2010, ve které jsme oba závodili. Máme tedy za sebou společné začátky. Na druhou stranu to bude poprvé, co se postavíme na palubu jedné jachty spolu. Myslím si, že nám to spolu půjde, oba máme na věci stejný pohled, oba chceme vždy zvítězit. Pierre má nyní k dobru velké vítězství v závodu přes Atlantik Transat Jacques Vabre v loňském roce. O to je větší moje motivace.

A.cz: Proč se vlastně pluje pod českou vlajkou, zvláště když je to ve Francii a on je domácí?

Pod českou vlajkou plujeme proto, že moje loď je registrovaná v Česku. A na lodi vždy musí být jen jeden kapitán a tím jsem já.

A.cz: Délka závodu je 3800 námořních mil, tedy asi sedm tisíc kilometrů. Jak dlouho trvá jachtaři takovou vzdálenost urazit?

Vše záleží na tom, na jaké jede lodi. Transat AG2R se jede na Figaru. Lze tedy předpokládat, že do Karibiku dorazíme zhruba za dvacet dnů.

A.cz: Jak probíhá režim na jachtě? Střídáte se s kolegou v řízení jachty a ve spánku?

Závodí se ve dne i v noci. Většinu dne se snažíme být na palubě oba. Pokud jeden kormidluje a druhý trimuje plachty, jedeme rychleji. Ale to nejde pořád. Střídavě tedy odpočíváme. Každý z nás naspí za jediný den čtyři až pět hodin. Do toho je třeba se věnovat navigaci, hlavně analýze meteorologické situace a jejího předpokládaného vývoje. Navíc proti jiným ročníkům budeme muset natáčet videodeníky z průběhu závodu a odesílat je. To také zabere nějaký čas.

A.cz: Jak se jachta řídí v noci, podle čeho se orientujete?

V noci udržujeme zvolený kurz. Podle podmínek jsou pak dvě možnosti. Buď plujeme podle kompasu přesně daným kurzem, nebo podle větru kurzem, který nám vítr dovolí. Na rozdíl od auta není na moři třeba si svítit před příď. Nic tam není. Pokud se míjíte s jinou lodí, tak ta svítí pozičními světly, která označují její polohu. Tak je to běžně. Je ale pravda, že mohou nastat situace méně běžné. To je například srážka s velrybou, s plovoucím kmenem stromu či kontejnerem vypadlým z nákladní lodi.

A.cz: Má jachta něco jako „autopilota“? 

Samozřejmě, autopilot na lodi je. Je to mimořádně sofistikovaný přístroj, jehož nastavení je třeba studovat. Kdo chce vyhrát, musí to s autopilotem výborně umět. Není to žádná sranda, k dispozici je asi 1,5 milionu kombinací nastavení. Autopilot je zapnutý po většinu závodu. Závodník musí zatím řešit mnohé jiné věci, musí pracovat s plachtami, studovat předpovědi opravovat závady na lodi, musí také odpočívat. Na kochání a přemítání moc času není. Pořád je něco na práci. A když nám za den zbudou čtyři hodiny na spánek, tak jsme spokojení.

A.cz: V roce 2020 máte v plánu zúčastnit se jako první český jachtař v historii extrémního nonstop závodu kolem světa Vendée Globe. Jak byste ho charakterizoval?

Vendée Globe je nonstop závod kolem světa. Přibližně 50 tisíc kilometrů, bez jediné zastávky, bez možnosti přijmout pomoc zvenčí. Stoupnete-li nohou na břeh, jste diskvalifikován, přijmete-li pomoc, tak také. Je to poslední velké dobrodružství na naší stále se zmenšující planetě. Ve třicetileté historii regaty doplulo do cíle pouhých sedmdesát závodníků. To je přibližně desetina proti lidem, kteří vylezou na Mount Everest za jediný rok. Je to méně lidí, než se dostalo do vesmíru.

A.cz: Jak jste se k takovému závodu vůbec dostal?

Od chvíle, kdy jsem se rozhodl pro offshore jachting (dálkový jachting na širém moři či oceánu – pozn. red.), tak jsem věděl, že je Vendée mým cílem. Proto jsem se odjel učit stavbě lodí na Nový Zéland, proto jsem si postavil svoji první závodní loď na oceán vlastníma rukama a proto dnes závodím a trénuji ve Francii, kde jsou nejlepší sóloví jachtaři na světě.

A.cz: Proč ještě žádný Čech závod neabsolvoval? Je třeba se na něj kvalifikovat, nebo zkrátka nikdo z našich jachtařů nebyl „takový blázen“, aby do toho šel?

To je jednoduché. Sólových jachtařů u nás mnoho není, to je jeden důvod. Druhým důvodem jsou finance. Loď a pořádná příprava na Vendée jsou velmi drahé. Většina jachtařů u nás dokonce řekne, že potřebné prostředky není možné získat. My, tím myslím sebe a svůj tým, však věříme, že se to povede. Koneckonců, pokud to nezkusím, nemohu říci, že to nejde. V tom mne utvrdila také plavba na lodi IMOCA. Po prvních absolvovaných mílích jsem věděl, že nechci nic víc než Vendée Globe.

A.cz: Jak se dá na plavbu kolem světa připravit?

Příprava na podobný závod je dlouhodobá. Pokud má člověk bojovat v první polovině startovního pole, znamená to desítky let. Není to o tom, že si sednete na loď a jedete. Je to jako jakýkoli jiný vrcholový sport. Od prvních kroků vše směřuje na vrchol. A Vendée Globe je vrchol. Trénink je komplexní. Samozřejmostí je dokonalé ovládání lodi, trim plachet, práce na palubě. K tomu je třeba připočítat náročnou fyzickou přípravu. Na to zde máme specialistu, který má za sebou vojenskou kariéru ve francouzských speciálních jednotkách.

A teoretické znalosti: meteorologie, navigace, taktika, strategie, zdravověda… Do vzniklého guláše ještě přidejte, že člověk musí být technicky zručný, protože je třeba umět opravit loď. To vše musím v přípravě zvládnout. Sólový jachting je komplexní sport.

A.cz: Jak může plavba kolem světa dlouho trvat?

Rekordní čas je v držení Francoise Gabarta. Obeplul svět za 78 dnů. Myslím, že v roce 2020 jsem také schopen se dostat pod 80 dnů. Nejpomalejšímu v posledním ročníku trvala plavba 104 dnů. V prvním ročníku to bylo 163 dnů. Pravidla jsou jasná.

A.cz: A kudy vede trasa?

Start a cíl jsou v Les Sables d´Olonne ve Francii. Trasa vede Atlantikem na jih a potom je třeba nechat tři velké mysy Dobré naděje, Leeuwin a mys Horn po levoboku. Cílová rovinka je trochu delší, je to znovu Atlantik, tentokrát z jihu na sever. Délka závodu je kolem 50 tisíc kilometrů a pluje se nejdivočejšími vodami na planetě.

A.cz: Jaký je váš nejextrémnější zážitek z moře?

Těžko říci, ale možná rok 2010 a závod Minifastnet. Pluli jsme k majáku Fastnet u Irska. Celou noc foukalo 45 uzlů. Dvanáct hodin jsme proti tomu stoupali. Na malých 6,5 metru dlouhých lodích je to nálož. Mokří od hlavy k patě, více pod vodou než nad ní, veliké vlny. Bylo to tvrdé.

A.cz: Jaké vlastnosti musí mít správný jachtař, aby zvládl plavby dlouhé tisíce kilometrů?

Myslím, že dobrý jachtař musí být cílevědomý. Nesmí se vzdávat. Tvrdý sám na sebe. Musí být odhodlaný jít za svým cílem. Musí v sobě dokázat najít motivaci i ve chvílích, kdy věci nevycházejí, jak mají, a síly docházejí.

Sólový jachtař Milan Koláček má rád výzvy. Po závodě napříč Atlantikem chce na cestu kolem světa. | Video: |  02:52

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama